Přejít k obsahu  Přejít k hlavnímu menu

Otroci, zloději i vášniví válečníci. Kým vlastně byli římští gladiátoři?

Gladiátoři

Když se řekne gladiátor, možná se vám vybaví sexy svalnatý Russell Crowe, který za doprovodu epické hudby Hanse Zimmera klátí k zemi jednoho nepřítele za druhým. Zklameme vás, realita byla trošku jiná. Přesuňte se s námi do 1. století př. n. l. do doby rozkvětu gladiátorských her.

Gladius, důležitá zbraň římského bojovníka 

Římským válečníkům bojujícím na život a na smrt se neříká gladiátoři jen proto, že to zní chlapácky. Pojmenování vzniklo od římských mečů, kterým se říkalo gladii (jednotně gladius). Ty hojně využívali římští pěšáci i gladiátoři v antických arénách. 

Gladius měřil okolo 50–60 cm, měl listovou čepel a nevýraznou záštitu. Bojovníci s ním bodali v krátkých výpadech, kdy hrot meče zaráželi jen několik centimetrů do těla protivníka. O bojové technice Římanů a vývoji meče jsme psali v jednom z našich článků, prozkoumejte je! 

Gladiátorem dobrovolně i z donucení 

Gladiátory se automaticky stávali otroci, zajatci nebo odsouzení zločinci. Avšak našli se tací, kteří v arénách dobrovolně bojovali, aniž by způsobili nějaký zločin. Všichni měli jeden hlavní úkol – pobavit diváky neúprosným bojem mezi sebou nebo se zvířaty. 

Ale nenechte se zmást, gladiátoři nebyli jen muži. Ačkoli římské dívky jejich matky vychovávaly k domácím pracím a péči o rodinu, několik z nich v dospělosti zatoužilo po krvi. Ženám gladiátorkám se říkalo Amazonky. 

I přes svou obtížnou a nebezpečnou „profesi“ patřili gladiátoři na dno tehdejší římské společnosti. Postoj k nim však nebyl jednoznačný, někteří občané jim projevovali respekt za odvahu během zápasů. Díky své síle se pro mnoho římských žen a dívek stali symbolem mužnosti a vášně. 

Pro gladiátora nebylo nic důležitějšího než přežít. Několika minutový (ne-li hodinový) zápas na život a na smrt vyžadoval pořádnou dávku energie. Z gladiátorů se stávali jedlíci, aby nabrali sílu a vytvořili si „brnění“ z tuku – chránilo je před bodným zraněním důležitých orgánů a cév. 

Gladiátorské hry 

Proslulé gladiátorské hry na počátku sloužily k pobavení na malých soukromých akcích, například tehdy oblíbených pohřebních obřadech. Nazývaly se munera a soukromé byly až do poloviny 1. stol. př. n. l. Jejich popularita později vzrostla natolik, že je roku 42 př. n. l. začal pořádat sám stát. 

V dobách římského císařství si císaři nárokovali právo být jediným pořadatelem gladiátorských zápasů v celé zemi. Jimi pořádané souboje se vyznačovaly extravagací, oslnivostí a pompézností. 

Někdy v dobách vlády císařů Gaia Julia Caesara Octaviana a Tiberia pro souboje začaly vznikat samostatné arény neboli amfiteátry. Příkladem je dodnes stojící amfiteátr ve Veroně. Stavba slavného Colossea započala později, až za vlády císaře Vespasiana v letech 70 až 72 n. l. 

K prospěchu císařů a milovníků krve nebylo nouze o malé zlodějíčky a narušitele římského práva – pro ně a dobrovolníky vznikaly soukromé gladiátorské školy, odkud si pořadatelé zápasů bojovníky kupovali nebo pronajímali. 

Budoucí gladiátoři se škole museli zcela podřídit a zapomenout na svůj dosavadní život. Každodenní tvrdé tréninky, ale i úspěšné návraty z arény vyústily v silnou rivalitu mezi krvelačnými „žáky“. 

Opěvování gladiátoři 

Kdo by ho neznal, minimálně z filmu. Spartakus, vůdce povstání otroků, dodnes inspiruje umělce a filmové tvůrce. Proslavil se útěkem z gladiátorské školy nedaleko města Capua a následnou vzpourou se 70 dalšími gladiátory – rabovali, vypalovali římské statky a osvobozovali další otroky. Povídá se, že Spartakova armáda měla několik desítek tisíc mužů a úspěšně odolávala římským vojenským jednotkám. 

Z období vlády císaře Hadriána pochází gladiátor Flamma – opěvovaný, zdatný a velmi silný syrský otrok, který vyhrával jeden boj za druhým. Čtyřikrát mu proto udělili dřevěný meč rudius, který mu propůjčoval svobodu. Flamma jej pokaždé odmítl a rozhodl se zůstat gladiátorem. 

Krvelačný zápas s minimální ochranou 

Středověcí rytíři měli na bojištích malou výhodu – jejich tělo od hlavy k patě chránilo brnění a plátová zbroj. Římský gladiátor byl mnohem zranitelnější. 

Na začátku 1. století př. n. l., při rozmachu gladiátorských zápasů, nosili gladiátoři pouze přilbu, kulatý štít a kopí nebo meč. Výzbroj se postupem času měnila. Kulatý štít vystřídal pancíř, helma získala nový tvar a tělo bojovníka pokryly náholenice, chrániče rukou a tělní pancíř

Podle výzbroje dnes rozdělujeme druhy gladiátorů. Mezi nejznámější patří:

  • Samnita – vybavený mečem nebo kopím a velkým oválným štítem, na hlavě nesl zdobenou otevřenou helmu s ikonickým chocholem a peřím,
  • Thrák – nosil jednodušší přilbu s lícními klapkami, holenice, čtyřhranný štít a zahnutý thrácký meč,
  • Gal – se bránil dlouhým mečem a oválným štítem, jeho zbroj tvořila pouze přilba s týlním štítem (podobná pozdější slavné legionářské přilbě), od pasu nahoru byl jinak nahý,
  • Murmillus – nahradil v císařském období postavu Gala, v rukách nosil mohutný obdélníkový štít, meč a jeho tělo chránila náholenice na pravé noze a přilba s vysokým hřebenem,
  • Provocator – bojoval mečem, nosil přilbu s hledím, chránič pravé ruky a tělní pancíř,
  • Retiarius – je známý pro svou ojedinělou výzbroj – bojoval s trojzubcem a rybářskou vrhací sítí, jeho tělo kryl pouze pancíř na levé paži a ramenní štít. 

Připadají vám gladiátorské zápasy děsivé? Podívejte se na další bizáry antického Říma, kde se střídala neřízená zábava s utrpením.

Témata: Meč Turnaj

Líbí se Vám článek? Sdílejte jej s přáteli!

Komentáře (0)

Doporučené produkty

Podobné články

Komentáře (0)

Napište komentář


Naším zákazníkům se věnujeme a odpovíme Vám na jakýkoliv dotaz

Vaše dotazy nám pomáhají se zlepšovat. Co je pro jednoho samozřejmá banalita může být pro druhého zajímavá novota. Nebojte se zeptat. Jsme tu pro Vás! Co sami nevíme, na to se zeptáme dalších odborníků, se kterými spolupracujeme. Nejčastější dotazy pak zveřejňujeme zde. Děkujeme za Vaší zvídavost!

Zvolte jazyk

Zvolte měnu

CZK