Přejít k obsahu  Přejít k hlavnímu menu

Nahlédněte do historie tajemného řádu Templářů

Templáři

Někteří věří, že řád v tajnosti funguje dodnes, jiní ho považují za historii, která se přestala psát v roce 1314. Templářský rytířský řád je opředen mnoha tajemstvími, mýty a domněnkami. Přečtěte si, jak a proč vznikl a co o něm víme.

V roce 1099 křesťanské armády pomocí křížových výprav dobyly Jeruzalém a přerušily muslimskou nadvládu. Do Jeruzaléma pak začaly proudit zástupy poutníků z celé západní Evropy, ovšem muslimové se se ztrátou území nikdy nesmířili a skupiny evropských poutníků pravidelně přepadali, okrádali a zabíjeli. 

S tím se rozhodl skoncovat francouzský rytíř Hugues de Payens a spolu s osmi příbuznými a přáteli založil vojenský řád, který měl poutníky chránit. Psal se rok 1119 nebo 1120 (historici si nejsou jistí) a řád nesl jméno Chudí rytíři Krista a Šalamounova chrámu. Protože se latinsky chrám řekne templum, vžilo se postupně pro tento řád jméno templáři. 

Protože původním posláním řádu bylo chránit neozbrojené poutníky na cestě do Jeruzaléma, těšili se templáři velké podpoře ze strany jeho vládce, Balduina II. Své sídlo měli na Chrámové hoře u Jeruzaléma a dostávali také slušnou finanční podporu od vděčných evropských panovníků a šlechticů. 

Další publicity se templáři dočkali, když významný francouzský opat Bernard z Clirvaux napsal text „Chvála nového rytířství“, kde jim vyjádřil svou podporu. V roce 1139 dokonce získali přízeň samotného papeže, který vydal papežskou bulu, která přiznávala rytířům speciální práva. Rytíři mimo jiné:

  • byli osvobození od daní,
  • měli možnost stavět vlastní oratoria (modlitebny)
  • a zodpovídali se pouze papeži (a Bohu, samozřejmě). 

Templáři si vybojovali dobré jméno

Protože se templáři proslavili svou disciplínou, oddaností a striktním kodexem chování, získali si velkou důvěru a postupně hromadili finanční prostředky získané z darů.

Jak fungoval převod peněz do zahraničí ve 12. století

Templáři postupně z darů a válečné kořisti nastřádali obrovský majetek a vytvořili robustní bankovní systém. Ten umožňoval, aby si poutníci uložili své peníze ve své evropské zemi a prostředky vybrali ve Svaté zemi. Tím snížili riziko přepadení a ztráty majetku. Chyběla už jen platební karta.

Jak si získali takovou důvěru? Částečně tím, že každý člen musel složit přísahu chudoby, cudnosti a poslušnosti. 

Templáři

Pokud si rytíře po boji představujete jako popíjející bandu neomalených chlapů hrající kostky, karty a špásující se ženami, templáři byli jiní. Nesměli pít, hazardovat, mít ženy a děti a dokonce ani nadávat. Nejdůležitější pro ně byla modlitba (proto měli ve znaku templářský kříž) a zvláštní úcta k Panně Marii. 

Když si jeden nemůže užívat neřestí, nezbývá mu než tvrdě pracovat. Na vrcholu své slávy a vlivu měli templáři úctyhodnou flotilu lodí, stavěli hrady, vlastnili ostrov Kypr a jejich řád fungoval jako banka a záložna, která poskytovala půjčky významným evropským panovníkům a šlechticům. 

Templáři

Ale pořád to byli v první řadě válečníci

I přes rostoucí vliv templáři nezapomínali na své původní poslání –⁠ s templářským mečem v ruce chránit poutníky před lupiči a vrahy. I v této sféře ale postupně rozšiřovali své pole působnosti a stali se ochránci většiny křižáckých států ve Svaté zemi. Osvědčili se totiž jako mimořádně odvážní, divocí, ale profesionální bojovníci. Tuto reputaci si získali hlavně během křížových výprav. Slavnou se stala také jejich výzbroj, v čele s templářským mečem. 

Templáře v boji poháněla nejen jejich náboženská horlivost, ale také pravidlo, že nesměli ustupovat, pokud nebyli v boji výrazně přečíslení. Vždy si zkrátka poradili. V bitvách často vyhrávali a jejich styl boje se stal vzorem pro řadu dalších vojenských řádů. 

Templáři

Pak přišel pád

Konec 12. století přinesl silnou muslimskou ofenzívu a jejich armády opět ovládly Jeruzalém. To donutilo templáře ke stěhování. V roce 1291 padly Akry, poslední křižácké útočiště ve Svaté zemi. 

S neúspěchy se začala snižovat také podpora vojenských akcí ve Svaté zemi a s tím i podpora templářů. Mnoha evropským panovníkům i náboženským vůdcům navíc začala ležet v žaludku jejich moc a bohatství. 

Templáři poté, co vyklidili půdu v muslimském světě, založili novou základnu v Paříži. Tam se ale znelíbili králi Filipu IV. A protože měl tu moc, rozhodl se, že je zruší. Zřejmě proto, že templáři odepřeli zadluženému vládci další půjčky. 

V pátek 13. října 1307 pozatýkala francouzská armáda desítky příslušníků řádu včetně velmistra Jacquea de Molay. Templáři byli brutálně mučeni, dokud se nepřiznali k falešným obviněním z kacířství, homosexuality, finanční korupci, uctívání ďábla, podvodům, plivání na kříž a dalším. 

Na základě přiznání byly desítky templářů upáleny. Velmistr de Molay byl popraven v roce 1314 a papež Klement pod nátlakem Filipa IV. templářský řád rozpustil. Majetek a finance řádu byly předány do rukou jinému rytířskému řádu, ale spekuluje se o tom, že král Filip IV. množství z těchto prostředků využil ke svému prospěchu. 

Existují templáři v současnosti?

Církev dnes přiznává, že pronásledování templářů nebylo oprávněné a papež podlehl tlaku světských vládců. V 18. století některé skupiny, například zednáři, oživily některé ze symbolů, rituálů a tradic templářského řádu. Tyto mezinárodní organizace udržují templářské tradice dodnes a pokud chcete, můžete se k nim připojit. 

Templáři

Zároveň existují různé příběhy a legendy o tajném působení templářů z podzemí. Podle některých historiků dokonce po staletí střežili turínské plátno, objevovali a uchovávali artefakty a památky, jako jsou svatý grál, archa úmluvy nebo části kříže z Ježíšova ukřižování. Dodnes prý také střeží poklad templářů. 

O tajných operacích templářů vypráví populární zfilmovaný román Da Vinciho kód. Podle tohoto příběhu se měli templáři podílet na spiknutí za účelem zachování pokrevní linie Ježíše Krista. Většina těchto spekulací je však považována za fikci.

Témata: Meč Zbroj

Líbí se Vám článek? Sdílejte jej s přáteli!

Komentáře (0)

Doporučené produkty

Podobné články

  • Western Jak divoký byl ve skutečnosti divoký západ?

    Tenkrát na západě, 7 statečných, Vinnetou nebo česká představa o divokém západě v podobě Limonádového Joeho. Obrázek o životě na americkém divokém západě většině lidí utvářely především filmy, kterých na toto téma vznikly stovky. Odpovídá tento obrázek realitě? Jaký byl ve skutečnosti divoký západ, vám řekne tento článek.

  • Čarodejnice Poznejte nejslavnější čarodějnice světové historie

    Modelky, vědkyně nebo třeba političky. O slavných ženách, které změnily svět, bylo napsáno mnoho. My jsme se ale rozhodli vzdát hold jiným pozoruhodným dámám světové historie. Vybrali jsme 4 nejslavnější příběhy čarodějnic. Jestli byly skutečné, to už posuďte sami.

  • Král Artuš Král Artuš –⁠ smyšlená legenda, nebo skutečná historická postava?

    Do příběhů o králi Artušovi, hradu Kamelot a rytířích u kulatého stolu se čtenáři s nadšením noří už více než tisíciletí. A zatímco někteří hledají důkazy o jeho skutečné existenci, jiní jsou přesvědčeni, že legenda vznikla sloučením několika postav, aby ukázala britskou sílu a moc po římské okupaci Británie. Podaří se nám vytáhnout pravdu na světlo světa stejně jako legendární meč Excalibur? Čtěte dál.

  • Johanka z Arku Johanka z Arku – dívka, která zachránila Francii a doplatila na svoji slávu

    Johanka z Arku vyslyšela proroctví svatých a bojovala za svou vlast proti Angličanům, aby později čelila církevnímu soudu. Pro mnohé dodnes symbolizuje odvahu, víru a odhodlání. Jaký byl její osud?

Komentáře (0)

Napište komentář


Naším zákazníkům se věnujeme a odpovíme Vám na jakýkoliv dotaz

Vaše dotazy nám pomáhají se zlepšovat. Co je pro jednoho samozřejmá banalita může být pro druhého zajímavá novota. Nebojte se zeptat. Jsme tu pro Vás! Co sami nevíme, na to se zeptáme dalších odborníků, se kterými spolupracujeme. Nejčastější dotazy pak zveřejňujeme zde. Děkujeme za Vaší zvídavost!

Zvolte jazyk

Zvolte měnu

CZK