Kroužková košile zachránila nespočet válečníků. Co o ní víme

Kroužková košile zachránila nespočet válečníků. Co o ní víme

Kroužkovou košili tvořily stovky kovových kroužků, které chránily nositele před bodnými i sečnými ranami. Navzdory rychlému vývoji zbraní na sklonku středověku košile přežila až do moderních dob. Zjisti, jak se z drátěné košile stala nepostradatelná část bojovníkovy zbroje – a jaké druhy košil z historie známe.

Nejstarší historický vývoj kroužkové košile

Původ kroužkové košile je dodnes nejistý. Dlouhou dobu se odborníci domnívali, že ji vynalezli keltští kováři kolem 3. století př. n. l. Jedny z nejstarších zbytků kroužkové zbroje totiž objevili v keltských hrobech z tohoto období.

Jiné poznatky však naznačují, že se kroužková košile objevila na scéně dějin ještě dříve. Používali ji údajně už staří Peršané kolem poloviny 4. století př. n. l. Důkazy však nejsou zcela prokazatelné. Jisté je jedno: košile z kroužků se v průběhu věků osvědčila a později ji začaly používat i jiné civilizace – mezi jinými také Římané.

VÍŠ, ŽE … římská kroužková košile ( lorica hamata) se stala nezbytnou výbavou římských legií. Zámožnější legionáři připevňovali na drátěnou košili i kovové šupiny, které jim měly zajistit větší ochranu při střetu s nepřítelem. Tento druh „vylepšené“ kroužkové košile se nazýval lorica hamata squamataque.

Kroužková košile ve středověku

Zatímco dříve slavné římské impérium nakonec rozvrátily nájezdy cizích kmenů a jiné závažné potíže, kroužkové košile zažily v dalších staletích období své největší slávy.  V raném středověku patřily k oblíbené výbavě tehdejších válečníků: velmi dobře chránily svého nositele zejména před zraněním sečnými zbraněmi.

Díky nižší hmotnosti – hlavně v případě košilí s krátkým rukávem – neomezovaly pohyb tolik jako pozdější plátové brnění. Válečník se tak mohl v boji pohybovat stále poměrně obratně.

VÍŠ, ŽE… ve 12. a 13. století nosívali válečníci kroužkové košile, které sahaly až po kolena? Tento typ drátěné košile se nazýval hauberk. Součástí bojovníkovy výzbroje bývaly také kroužkové nohavice a kroužková kukla, která chránila hlavu i krk.

Kroužková košile však měla i svou slabinu: nebyla příliš účinná proti bodným zraněním. Hrot kopí nebo šípů dokázal prorazit i skrze hustou síť kovových kroužků, které tvořily drátěnou košili. Proto válečníci táhli do boje odění také v prošívaném kabátci (gambesonu), který v kombinaci s kroužkovou košilí dokázal zmírnit i riziko vážného poranění při bodných útocích.

S prudkým rozvojem zbraní na sklonku středověku však přestala drátěná košile dostačovat potřebám bojovníků a postupně ji nahrazovalo plátové brnění. Kroužková košile zůstala i nadále součástí plátové zbroje: udatní rytíři ji nosili jako ochranu zranitelných míst – například v podpaží –, která plátová zbroj nedokázala ze své podstaty účinně chránit.

Kroužková košile se objevovala jako součást evropské výzbroje ještě na počátku novověku – navzdory tomu, že proti tehdejším palným zbraním již příliš účinná nebyla.

Nic pro chudinu. Kroužkové košile si mohli dovolit jen bohatí

Další nevýhodou kvalitní kroužkové košile byla vysoká cena. Ve středověku si ji mohli dovolit jen urozenci a zámožní jedinci.

Cena kroužkové košile se údajně vyrovnala i ceně několika kusů dobytka. Obyčejný zemědělec nebo měšťan bez většího kapitálu si ji tedy nemohli dovolit.

Kroužková košile, stejně jako brnění a jiné nákladnější části zbroje, tak symbolizovaly i nositelovu majetnost či jeho společenské postavení.

Tajemství mistra brníře aneb Jak se vyráběla kroužková košile

Zhotovení kroužkové zbroje představovalo finančně i časově náročnou záležitost. Výrobci kroužkové košile – ve své době známí jako brníři – byli považováni za mistry svého řemesla.

Jak napovídá samotný název, kroužkovou košili tvořily velké množství kovových kroužků – na jednu košili jich mohlo být použito i více než 30 tisíc. Průměr kroužků se většinou pohyboval v rozmezí mezi 6 až 8 milimetry.

Při výrobě drátěné košile si brníř nejprve připravil tenký železný drát, který pak namotával na tyč a odsekával dlátkem, čímž vznikaly jednotlivé kovové kroužky.

Kroužky tak měly dva volné konce, kteréuzavíraly nýtováním. Pouze nýtovaná kroužková košile dokázala odolat silnějším nárazům zbraní. Nenýtovaná košile by se při silnějších úderech snadno rozpadla.

VÍŠ, ŽE… dnes si pořídíte i nenýtovanou kroužkovou košili? Taková košile je méně náročná na zpracování, a může být tedy i výrazně levnější. Ale z hlediska bojeschopnosti vydrží mnohem méně. Slouží tak spíše pro dekorativní účely – například jako elegantní doplněk pro kostýmovku.

Typy kroužkových košil

Existuje více typů a variant kroužkových košil, které se liší zpracováním i délkou. Jedním ze základních poznávacích znaků je délka rukávu:

  • Kroužková košile s krátkým rukávem – rukávy obvykle sahají zhruba do poloviny nadloktí. Košile chrání zejména trup a často sahá do poloviny stehen. Pro tento typ košile se vžil název haubergon. Oproti kroužkové košili s dlouhým rukávem je lehčí a neomezuje tolik pohyb paží.
  • Kroužková košile s dlouhým rukávem – košile kryje ruce až k zápěstí. Košile někdy dosahuje až ke kolenům. Ve spodní části se nacházejí rozparky, aby mohl válečník pohodlněji sedět na koni. Tento typ košile se nazývá hauberk.

Někteří válečníci si ke košili pořizovali i další doplňky brnění, například:

  • Kroužkové rukavice – chránily dlaně a prsty.
  • Kroužkové límce – chránily oblast kolem krku.
  • Kroužkové kukly - jako doplněk k helmě chránily nekryté části hlavy a krku
  • Kroužkové pásy – chránily podpaží a jiná citlivá místa, která nepokrývalo plátové brnění.

Z jakého materiálu se kroužkové košile vyráběly

Historické kroužkové zbroje se vyráběly například ze železných drátů, které však podléhaly korozi.

Dnešní fanoušci středověké zbroje mají oproti svým předchůdcům tu výhodu, že mohou vybírat z většího počtu materiálů:

  • Uhlíkatá konstrukční ocel – také nazývaná “měkká ocel” je materiál, který se nejvíce blíží historické realitě. Ocelové kroužky jsou pevné a poměrně odolné vůči deformaci, ale na vzduchu korodují. Kroužkovou košili je proto nutné skladovat na suchém místě a čas od času ji natřít speciálním olejem či voskem.
  • Nerezová ocel – moderní materiál, který nekoroduje, takže se o zbroj nemusíte tak důkladně starat. Kroužková košile z nerezové oceli mívá stříbřitý lesk, který někteří milovníci historické zbroje považují za nepřirozený – a raději volí košili z původních materiálů.
  • Hliník – oproti ocelovým variantám jsou hliníkové kroužkové košile výrazně lehčí. Není však tolik odolný. Tento typ košile se skvěle hodí na kostýmovku nebo třeba pro natáčení historického filmu. Žádná filmová hvězda se nechce po place vláčet s 15 kilogramy železa na sobě. Někdy se hliník kombinuje s gumovými kroužky pro ještě lepší nositelnost.
  • Titan - tento velmi drahý materiál spojuje výhody konstrukční a nerezové oceli. Vypadá velmi podobně jako autentická ocel, je ovšem mnohem lehčí a také velmi pevný. Kdyby nebyl tetno materiál tak drahý, asi by jej používali všichni.

VÍŠ, ŽE… váha kroužkové košile a kalhot nezřídka dosahovala až patnácti kilogramů? Záleželo na typu košile i množství použitých kroužků.

Kroužkové košile frčí dodnes. Pořiď si jednu do své sbírky

Kroužková košile rozhodně nepatří do dávné historie – ani do starého železa. Spatříš ji mezi muzejními exponáty, na filmovém plátně nebo při událostech, které pořádají fanoušci historického šermu nebo LARPu.

Pokud máš podobné akce v oblibě, ale věrohodná replika středověké kroužkové košile ti zatím ve sbírce schází, vyber si tu pravou z našeho širokého sortimentu. Bohatší nabídku na českém internetu nenajdeš.

Už dávno totiž nepotřebuješ modrou krev a rozsáhlé majetky: precizně vyrobenou kroužkovou košili pořídíš za výhodnou cenu. V sekci Outlet se občas objevují i velmi výhodné nabídky!

Pak už ji stačí jen navléknout… A na vlastní kůži si vyzkoušíš, jak se cítili dávní bojovníci, když vyráželi do bitev, o nichž se v hodinách dějepisu učí dodnes.

Doporučené produkty

Komentáře

  • Tento článek zatím nikdo nekomentoval. Buď první, kdo přidá komentář!
Napsat komentář
Komentář