Přejít k obsahu  Přejít k hlavnímu menu

608 973 359 (Po-Pá, 8-16hod)

Historické přilby a helmy

27.9.2016
Středověké helmy

Přilby tvořily odpradávna součást zbroje. Chránily bojovníkovu hlavu a někdy i jeho obličej. Vyráběly se obvykle z kovu, ale v pravěku byly běžnou záležitostí přilby kožené. Stejně jako jiné části zbroje se i historické přilby v průběhu dějin vyvíjely, a tak se můžeme setkat s různými typy helem a přileb.

Antické řecké přilby

Ve starověkém Řecku se přilby vyráběly z bronzu. Většinu z nich zdobil chochol různých barev. Objevilo se zde hned několik typů helmic, z nichž nejznámější je zřejmě korintská přilba, která svým tvarem kopírovala lidskou lebku. Původní helmy ze 7. století př. n. l. byly velmi jednoduché, chránily krk a scházely jim ušní otvory. Pozdější typy již otvory pro oči a uši měly. Tuto přilbu později převzali Etruskové, díky nimž pronikla do římské armády.

Římané svou vojenskou přilbu nazývali galea. Vepředu i vzadu měla štíty, které chránily čelo a týl. Na jejích bocích byly připevněny chrániče lící a skrání. Rovněž tuto přilbu zdobíval chochol zvaný Crista.

Středověké přilby

Vikingové a skandinávští bojovníci, nosili do boje též vikinské přilby. Lidé si je většinou mylně představují jako helmy se dvěma rohy. Tento omyl se díky četnému filmovému a komiksovému zpracování těší takové oblibě, že i my Vikinskou přilbu s rohy (v kategorii ostatní) též nabízíme. Ve skutečnosti se vyznačovaly jednoduchým zakulaceným tvarem. Byly doplněny o nánosník, který chránil nos, a později také o lícnice. Jednoduchá podoba s nánosníkem odpovídala rovněž románským přilbám. Ty však často bývaly zašpičatěné. Vikingové začali být v přilbách s rohy zobrazováni teprve v 19. století: snad proto, aby vypadali hrozivěji.

Od konce 12. století do 14. století nosili rytíři hrncovou přilbu, jež jim chránila celou hlavu. Bojovníci viděli pouze díky úzkým průzorům. Vrchol této přilby byl plochý. Pod hrncovou přilbou nosili vojáci vycpanou čapku batvat a kroužkovou kapuci, aby se chránili před otřesy způsobenými četnými ranami. Z hrncové přilby se vyvinula kbelíková (kbelcová) přilba, která byla užívána od konce 13. do konce 14. století. Jednalo se o vůbec nejtěžší a největší přilbu s vrcholem ve tvaru zvonce, již si bojovníci připevňovali řetězy ke kroužkové košili a nosili ji během prvních střetů těžké jízdy. Poskytovala jen omezený výhled a bojovníkům se v ní navíc moc dobře nedýchalo. Proto si pod ni válečníci nasazovali menší helmu zvanou železná lebka nebo též casis a ve chvíli, kdy se chopili meče či sekery, si kbelcovou přilbu sundali.  

Ve 14. století se nosil šišák, který se rovněž nazýval šlap či basinet. Nejčastější byl typ bez odklápěcího hledí. Kromě něj existoval typ s odklápěcím hledím ve tvaru psího čumáku. Říkalo se mu hunczkap neboli psí nos.

V 15. století se nosila ocelová přilba ve tvaru obyčejného klobouku s krempou. Nazývala se kapalín. Z tohoto klobouku se postupně vyvinul šalíř. Tato helma byla obvykle vykována z jednoho kusu. Kromě krku a brady poskytovala ochranu celé hlavě. Její hledí mohlo být pevné i pohyblivé. Za účelem turnajů byla vypracována kolčí přilba, která se vyvinula z kbelcové přilby. Podle jejího tvaru se jí říkalo rovněž žabí pysk. Její přední část, kterou bylo možné odklopit, se připevňovala na rytířovu hruď. Rytíř viděl jen díky velmi úzké štěrbině mezi přední a zadní částí přilby. Postupem času probíhaly turnaje nejen na koni. Soupeři se utkávali rovněž na zemi, kde potřebovali mnohem lepší rozhled. Proto vzniká otevřená turnajová přilba se zamřížovaným hledím

Přilby v období novověku

Burgundská útočná přilba neboli burgundka se objevuje v západoevropských zemích zhruba od 16. století. Navazovala na šalíř. Byla opatřena hřebenem, který chránil před ranami sečných zbraní. Přilba poskytovala ochranu rovněž šíji a díky lícnicím i tvářím.  

V 16. století se objevila také otevřená přilba morion, jež byla pravděpodobně zkonstruována ve Španělsku. Díky nízkým pořizovacím nákladům se rozšířila do armád po celé Evropě. Nejprve ji užívali pikenýři (příslušníci pěchoty vyzbrojení kopím). Později si ji oblíbily městské a tělesné stráže. Stejně jako burgundská přilba byla vybavena hřebenem. Její okraj byl zakončen úzkou krempou. I když ji počátkem 17. století nahradily modernější typy, tvoří dodnes součást zbroje Švýcarské gardy ve Vatikánu.

Pappenheimka byla otevřená jezdecká přilba, která se rozšířila v 17. století. Byla pojmenována po německém vojevůdci G. H. Pappenheimovi. Tato přilba neodmyslitelně patřila k habsburskému jezdectvu. Postupem času nahradila všechny typy jezdeckých helem. Čelním štítkem procházel pohyblivý nánosník, který se vpředu utahoval šroubem. Po stranách hlavu chránily pohyblivé lícnice.

S Pruskem 19. století byla spojená Piklhaubna: vojenská helma s kovovým hrotem na temeni. Od armády ji převzali policisté a hasiči. Postupně se rozšířila i do armád jiných států. Piklhaubna se těšila oblibě také ve 20. století.

Fotogalerie

Témata: Helma Zbroj

Líbí se Vám článek? Sdílejte jej s přáteli!

Komentáře (0)

Doporučené produkty

Podobné články

  • obvod hlavy Jak zvolit správnou velikost helmy

    Věnujte prosím pozornost následujícím informací před volbou velikosti historické helmy v našem shopu. Je pro obě strany vždy nepříjemné, když zvolená velikost nesedí hned na první pokus a repliku helmy je zapotřebí posílat zpět, což je zejména při objednávkách ze zahraničí i dost drahé.

  • Stity Středověké štíty

    Štíty tvořily součást zbroje. Válečníci je nosili zpravidla na levé ruce a chránili se jimi před ranami a zásahy šípů. Lehčí štíty však nevyužívali jen k ochraně, ale také k útoku. Vyráběly se z různých materiálů: železa, dřeva či proutí. Dřevěné štíty mohly být potaženy kůží. Během turnajů si rytíři zdobili štíty svými barvami, aby obecenstvo mohlo rytíře snáze identifikovat. Z těchto pomalovaných štítů vznikl postupně erb. Tvar štítů se v průběhu času měnil, a tudíž slouží jako dobrá datovací pomůcka.

  • Turnajová zbroj Turnajová zbroj

    Zhruba v 5. století našeho letopočtu, kdy probíhalo stěhování národů, začalo období středovku. Během této epochy se formovaly hranice evropských států, panovníci přijímali křesťanství a církev postupně získávala čím dál větší moc. Stavěly se hrady a kostely, vznikala města a byly zakládány první univerzity. I v době křížových výprav a morových epidemií se však lidé chtěli bavit. Mezi oblíbené kratochvíle šlechty patřily rovněž rytířské turnaje.

  • Štíty na šerm Štíty na šerm

    Štíty na které odkazuje tento článek jsou unikátními výrobky určenými na praktické použití, jako je historický šerm, HMB (Historical Medieval Battles), buhurty (hard-turnaje v "rytířské zbroji") a podobně. Štíty jsou velmi odolné a při "běžném zatížení" téměř nezničitelné.

Naším zákazníkům se věnujeme a odpovíme Vám na jakýkoliv dotaz

Vaše dotazy nám pomáhají se zlepšovat. Co je pro jednoho samozřejmá banalita může být pro druhého zajímavá novota. Nebojte se zeptat. Jsme tu pro Vás! Co sami nevíme, na to se zeptáme dalších odborníků, se kterými spolupracujeme. Nejčastější dotazy pak zveřejňujeme zde. Děkujeme za Vaší zvídavost!

Zvolte jazyk

Zvolte měnu

CZK