Přejít k obsahu  Přejít k hlavnímu menu

Samuraj nikdy nezaútočil první, šlo mu o čest

Samuraj

Akční filmy bychom si dnes nepředstavili bez elitních agentů, kteří díky speciálnímu výcviku dokáží zneškodnit protivníka a zajistit tak úspěšnost celé mise. Většina lidí předpokládá, že jsou speciální jednotky záležitostí posledních desítek let. Opak je ale pravdou. V Japonsku bychom našli tajné agenty už o stovky let dříve. Říkali jim samurajové.

Kdo je to samuraj?

Slovem samuraj se v Japonsku během 8. století označovali státní úředníci, kteří se starali o chod provincií. Název postupem času přešel na vážené a věrné válečníky, kteří se v japonské společnosti začali objevovat o několik století později. V umění války se vyznali. Dokázali se orientovat v bojových taktikách, vedení armády i technikách boje zblízka. Proto na přelomu dvanáctého a třináctého století, vznikla samurajská třída. Éra elitních vojáků pak skončila až při reformách v devatenáctém století. Z bojového umění samurajů dodnes přetrvala řada bojových škol, které následují samurajské umění. Jsou to např. kendžucu či jeho sportovní varianty jiu-jitsu a kjúdó.

Chceme-li charakterizovat samuraje jedním slovem, nebude to síla nebo mrštnost, ale oddanost. Jejich hlavním posláním totiž bylo sloužit svému pánu a bez váhání za něj položit i vlastní život. Ostatně tato vlastnost byla i součástí kodexu Bušidó. Jednalo se o soubor pravidel, kterými se každý bojovník řídil. Dalším, a stejně tak důležitým aspektem osobnosti každého samuraje byla čest. Přestože mohl díky výcviku nemilosrdně zabíjet své nepřítele, nikdy nezaútočil jako první, stejně tak nezabíjel lidi zezadu nebo se k nepříteli nechoval neuctivě. Mezi zvláštní zvyk přesto patřilo uřezávání a sbírání hlav padlých nepřátel, které sloužily jako ukázka samurajovy udatnosti v boji.

Mužova čest pro něj byla vším

Čest pro samuraje znamenala něco, co nesmí za žádnou cenu porušit. Morální kodex, v japonštině označovaný jako Cesta válečníka, měl i na japonskou císařskou armádu během druhé světové války. Největší hanbou pro samuraje bylo upadnout do zajetí, proto vždy bojovali do posledního dechu.

Poražený samuraj vždy radši požádal věznitele, aby si mohl vzít život a provést tradiční seppuku, tedy sebevraždu. Akt rozpárání si břicha je tak neuvěřitelný, že je to pravděpodobně ten nejznámější element samurajských mýtů. Řada lidí zná tento způsob jako hara-kiri, tento výraz je ale velice vulgární a sami samurajové by ho pravděpodobně nikdy nepoužili.

Praktičnost seppuku spočívala v tom, že setnutí hlavy sobě samému je těžké, a jelikož za sídlo duše bylo považováno břicho, bylo rozpárání břicha nejjednodušší a nejpřímočařejší cesta ke smrti. Tento způsob sebevraždy vyžadoval výjimečnou dávku odvahy a po čase se stal privilegiem. Obyčejní lidé obvykle ukončovali život oběšením se, ženy samurajů si ve většině případů prořezávaly hrdla. Seppuku byla výhrada pouze samurajů.

Postupem času se sebevražda samuraje stala rituálem. Na rohož tatami, umístili velký bílý polštář. Svědkové rituálu se postavili na jednu stranu. Samuraj, často oděný do bílého kimona, poklekl na polštář, za ním a nalevo klečel jeho blízký přítel. Povinnost tohoto člověka při obřadu nebyla velmi populární. Jeho úkolem bylo ochránit sebevražedného samuraje před utrpením velké míry bolesti. Poté, co si jeho přítel rozpáral břicho, měl za úkol mu useknout hlavu, aby předešel přílišnému utrpení.

Před samurajem ležel na lakovaném podnose meč wakizaši. Když byl muž připravený, rozvázal si kimono a odhalil břicho. Jednou rukou zvedl meč a druhou rukou z něj sundal pochvu, kterou odložil stranou. Poté si rozřízl břicho z levé strany na pravou. Čepel poté v ráně obrátil o 90 stupňů a pokračoval v řezu. Při prvním náznaku bolesti však někteří z blízkých přátel samuraje splnili svůj úkol a sťali mu hlavu. Málokdo tedy dokončil samotný řez a ti, kterým se to povedlo, byli za svůj výkon velebeni ještě dlouho po své smrti.

Katana nebyla jediná zbraň

Nejčastější zbraní byl dlouhý japonský meč zvaný katana, určitě ale nebyla jedinou samurajskou zbraní. Samurajové používali často i asymetrický luk yumi nebo nigatu (naginatu). Naginata v jejich rukou ožívala ve smrtící nástroj. Šlo o zhruba dva metry dlouhou tyč, opatřenou na konci ostrou čepelí. Délka zbraně umožňovala udržet si protivníka v bezpečné vzdálenosti a v boji s více protivníky najednou částečně smazávala početní převahu.

Bojovníci vynikali i v jízdě na koni. Zajímavostí je, že nikdy nepoužívali štíty, a to ani proti lučištníkům. Měli sice silná brnění, přesto by se jim štít mohl hodit. Nenosili ho kvůli tomu, že pro ně, jako ctnostné muže, byl štít projevem slabosti.

Kimono bylo důležitou součástí vzhledu samuraje

Základním oděvem samurajského šatníku bylo kimono. Těžší a hutnější kimona se nosila v zimě, v létě si muži oblékali slabší, třeba z jemného hedvábí. Den, kdy se zimní kimona měnila za letní, byl tradičně první den čtvrtého měsíce, u nás šlo pravděpodobně o první týden v květnu.

Samurajské kimono se vyrábělo z hedvábí. Tento materiál byl považován za nadřazenější bavlně či konopí, nejen kvůli vzhledu a jemnosti. V japonském horkém létu pomáhalo snižovat teplotu. Nepoužívaly se výrazně zářivé barvy, stejně jako pestré motivy, které byly vnímány jako projev ješitnosti. Manželky bojovníků nosily vrstvy kimona a barvy podle postavení nebo moci svého manžela. Jejich děti nebyly oblékány okázale. Usedlejší styl byl známkou, že se dítě blíží k věku, kdy bude považováno za dospělé.

Témata: Katana Kostýmy Samuraj Samurajský meč

Líbí se Vám článek? Sdílejte jej s přáteli!

Komentáře (1)

Doporučené produkty

Podobné články

  • Broken samirai Sword Záruka na samurajské meče

    Motto: Ani ten nejlepší a nejdražší samurajský meč není nezničitelný.

  • Zkoušky sekem Tamageshiri Lze při zkouškách seku samurajských mečů sekat do dřeva?

    Zkušební sek „tameshigiri“ bylo původně testování zbraně sekem, které dokazovalo kvalitu zbraně. Sekalo se do bambusu obaleného slámou anebo řídce i do těla skutečných lidí z řad popravené spodiny. V dnešní době se používá namočená rohož vyrobená z rýžových stébel.

  • Hattori Hanzo Hattori Hanzo

    Hattori Hanzo byl jedním z největších bojovníků, jaké známe. Oddaný služebník prvního japonského šóguna Tokugawa Ieyasu byl již za svého života legendou. Jak získal přezdívku „Ďábel Hanzo“ a proč ho ostatní ninjové následovali a byli ochotni v jeho službě umírat?

  • Citadel meče Katany Citadel

    Japonský meč používaný od 15. století samuraji se zakřivenou čepelí, jedním ostřím, záštitou a rukojetí s oválným průřezem se nazývá katana. Nosili jí samurajové za pásem ostřím nahoru a s krátkým mečem wakizaši tvořil set (tzv.Daišó) a byla tak symbolem třídy samurajů. Jedním z prvotřídních výrobců katan je firma Citadel. Projděte s námi vznik takové katany a načerpejte nové znalosti ohledně výroby japonských mečů.

Komentáře (1)

  • Josef Špička dne 3.9.2020 v 12:31
    Reagovat

    Upřímně jsem tímto článkem poněkud zmaten. Zaprvé na samurajích nebylo nic tajného. Byl to socialní status, kasta válečníků stejně jako byli v evropě rytíři. Zadruhé samurajové používali Katanu zřídkakdy. Byli to hlavně jízdní lukostřelci. Meč byl v jejich připadě zbraň ke které se obrátili z nouze, nebo kterou používali k sebeobraně mimo bojové pole. Ta zbraň samotná nebyla nic moc (ne, nedokáže rozseknout tank vejpůl ale je to solidní, ačkoli trochu nevyvážená obouruční šavle). Proto také nepoužívali štít. Za třetí, útoky ze zálohy nebyly proti kódu bushido. Po pravdě, kód bushido byl často ignorován ve prospěch vítěztví a prežití. Samurajove následovali učení knihy ''Sun Tzu: Umění války'' víc než kdy následovali bushido, zejména v době občanské války Sengoku.

Napište komentář


Naším zákazníkům se věnujeme a odpovíme Vám na jakýkoliv dotaz

Vaše dotazy nám pomáhají se zlepšovat. Co je pro jednoho samozřejmá banalita může být pro druhého zajímavá novota. Nebojte se zeptat. Jsme tu pro Vás! Co sami nevíme, na to se zeptáme dalších odborníků, se kterými spolupracujeme. Nejčastější dotazy pak zveřejňujeme zde. Děkujeme za Vaší zvídavost!

Zvolte jazyk

Zvolte měnu

CZK