Na co se dívat, když vybíráš samurajský meč (katanu)

Takže ty hledáš samurajský meč. Neboj, nemusíš být samuraj, abys vybral(a) ten správný. Některé meče poslouží jako sběratelské unikáty, další na nácvik bojových technik a jiné použiješ pouze jako dekoraci. Podle čeho vybírat si přečti v tomto průvodci.
Obsah
- Z čeho se katana skládá
- Z čeho se meče vyrábí? Poznej kvalitu
- Hledej linii Hamon
- Jaké se používají druhy oceli
- Jak dlouhý by měl být meč
- Na trénink vol tupé, ale kvalitní meče
- Dekorativní a umělecké meče tě dostanou už při prvním pohledu
- Kolik mečů potřebuješ a na co si dát pozor při koupi
- Na vzhledu záleží
Ale žádný spěch, milí příznivci samurajů. Pamatuj, že trpělivost je cestou k úspěchu v boji i při výběru správné katany. Začneme pěkně popořádku. Nejprve si přečti o historii a typech samurajských mečů. Se znalostí historie těchto unikátních zbraní se lépe vybírá ten správný meč právě pro tvé potřeby.
Z čeho se katana skládá
Katanu poznáš podle zakřivené čepele, vypadá trochu jako šavle. Meč se skládá z čepele s jedním ostřím (v japonštině ha) a soupravy. Tu tvoří:
- záštita neboli tsuba – chrání ruku před úderem protivníka i sklouznutím na ostří při vlastním úderu
- a rukojeť (tsuka).
To už ale asi víš. Co je ale důležitější, na originální samurajskou katanu si připrav minimálně 100 000 Kč. To, co pravděpodobně hledáš, je replika samurajského meče. Pořídíš ji výrazně levněji a i ta odvede skvělou službu, tedy pokud si vybereš dobře.
Katana je nejpopulárnějším samurajským mečem. Není však jediným. Katanu nosili samurajové ve výzbroji v páru zvaném Daisho společně s krátkým mečem Wakazashi. Třetím společníkem byla ještě kratší osobní zbraň – dýka Tanto.
Z čeho se meče vyrábí? Poznej kvalitu
Na meč by sis správně měl(a) sáhnout. Jakmile ho uvidíš, poznáš, že je to ten pravý. Ale kvalita se dá poznat i online. Nejprve věnuj pozornost čepeli. Měla by být vyrobená z kvalitní oceli.
V řezu čepele se historicky kombinovala tvrdá ocel s vysokým obsahem uhlíku a měkká ocel s nižším obsahem uhlíku. Existují různé historicky doložené techniky výroby. Dodnes se využívá například technika překládání oceli (výsledkem je damašková ocel).
Vysokokarbonová ocel je extrémně tvrdá a používala se na vnější plášť čepele včetně ostří. Naproti tomu ocel s nízkým obsahem uhlíku je houževnatá, což pomáhá tlumit nárazy. Ta tvořila jádro čepele. Meč pouze z jednoho druhu tradičně vyráběné oceli by nebyly vhodné, proto se kombinovaly oceli s různou tvrdostí, aby v sobě katana snoubila smrtící kombinaci tvrdosti a houževnatosti.
Výroba oceli tamahagane a zpracování čepele překládáním oceli
Nejdůležitější složkou oceli je železo, které se získává ze železné rudy v tavící peci. Do Japonska se železo zprvu dováželo, protože první tavicí pece tam vznikly až v 7. století n. l.
Získaný kov z pece se japonsky nazývá tamahagane. Ten obsahuje hodně dalších prvků a svou kvalitu získává až dalším zpracováním. Kovář si pro další zpracování vybere kousky s podobným složením (správným výběrem se ukazuje schopnost kováře). Ty se poté spojí do jednoho kusu a následně se kováním překládají přibližně 10 až 15krát. Tím vznikne materiál s více než 30 000 vrstvami.
V případě čepelí z ocelí vyráběných v moderních hutích ztrácí překládání smysl, protože materiál je zcela homogenizovaný a překládání by naopak mohlo zhoršit jeho stav. Vrstvy v tomto případě slouží pouze k estetickému účelu. Tyto moderní dokonale homogenizované oceli dosahují skvělých výsledků i u zkoušek seku.
Rozhoduješ-li se mezi mečem z tradiční oceli 1045 se sofistikovanou strukturou mnohokrát překládaných vrstev (někdy se používá také damašková ocel) a moderní průmyslově vyráběnou ocelí, cenový rozdíl je značný kvůli ruční práci kovářů. Kvalita oceli je však srovnatelná, často i lepší u čepelí z moderních ocelí.
U moderních replik se používá tvrdá uhlíková a pružinová ocel, často také nerezová. Za autentickou čepel pečlivě poskládanou z obou druhů oceli bys musel(a) z kapsy vytáhnout hodně jenů.
Dbej také na robustní konstrukci rukojeti i záštity. Na rukojeť se používá měkké dřevo (v Japonsku se rukojeti původně vyráběly například z magnólie). Rukojeť musí dokonale přiléhat k čepeli.
U správně řemeslně zpracované katany není přípustná žádná vůle rukojeti (dřevěné jádro rukojeti musí těsně přiléhat na stopku čepele). Pokud by japonský mečíř takovou katanu vypustil na trh, pravděpodobně by si mohl zachovat čest jen spácháním seppuky (sebevraždy).
Tsuka, neboli rukojeť, bývá také u pravých katan potažena rejnočí nebo žraločí kůží, které mají drsný povrch, což pomáhá bezpečnému úchopu meče. Pro lepší úchop tuto kůži oplétá kožený řemínek nebo bavlněná stuha – zv. tsuka-ito. Čepel v rukojeti pevně drží bambusové kolíčky mekugi a (zpravidla mosazný) prstenec habaki.
Nezapomínej ani na pochvu (japonsky saja). Ta by měla být z kvalitního dřeva, na povrchu dokonale lakovaného. Dutina uvnitř dřevěné pochvy by měla perfektně kopírovat profil i tvar čepele tak, aby pochva chránila čepel jako „samuraj císaře“.
Hledej linii Hamon
Finální úprava čepele zahrnuje broušení a leštění. To ovlivňuje výsledný tvar a zakřivení, což jsou zásadní prvky každé čepele. Proto jí mečíři (nebo jejich brusiči a leštiči) věnují zvýšenou pozornost – obojí se při tradičním způsobu výroby provádí ručně. Většina katan na současném trhu má však vysoký podíl strojové práce, což však nemusí nutně znamenat nižší kvalitu.
Dále tě může zajímat způsob kalení čepele. Při rozdílovém kalení čepele se břit kalí na vyšší tvrdost (křehčí materiál) a zbylé části čepele na nižší tvrdost (houževnatější materiál). Přechod mezi oběma tvrdostmi poznáš na přechodové linii, tzv. Hamonu.
Chceš-li co nejautentičtější meč, vyžaduj pravou linii Hamon. U špičkových moderních materiálů se dá při počítačově řízeném tepelném opracování dosáhnout výhodné kombinace tvrdosti a houževnatosti – takže i bez pravého hamonu lze najít kvalitní katanu. Zde je třeba vždy věnovat pozornost technické specifikaci čepele (použité oceli a její tvrdosti).
Jaké se používají druhy oceli
Uhlíkatá ocel
Čím vyšší obsah uhlíku, tím tvrdší čepel. Uhlíkatá ocel mívá obsah uhlíku mezo 0,4 % a 1 %. Například často používaná ocel 1045 má obsah uhlíku 0,45 %, ocel 1060 obsahuje 0,6 % uhlíku atd. Ocel s vysokým obsahem uhlíku se hodí pro rozdílové kalení za použit vrstev, při kterém vzniká linie Hamon. Uhlíkatá ocel se běžně využívá v průmyslu a její cena se tak drží nízko. Některé speciální oceli, například L6 s vysokým obsahem niklu, jsou ale dražší a odolnější. Hodí se proto například na zkoušky seku.
Pružinová ocel
Elasticita určuje, že se ocel po deformaci vrátí do původního stavu). Elasticitu většinou způsobuje vysoký obsah křemíku. Čepele z pružinové oceli se využívají nejčastěji u mečů pro scénický šerm, kde dochází ke střetu ocel na ocel. Na pružinové oceli se při těchto nárazech netvoří takové záseky jako na jiných. Hodí se rovněž pro zkoušky seku protože dokáže dobře pohltit energii z nárazu.
Nerezová ocel
Je jasné, že nerezová ocel nepodléhá korozi. To způsobuje vysoký obsah chromu, aspoň 10,5 %. Nerez se využívá nejčastěji u kuchyňských a outdoorových nožů. V případě mečů pouze u dekorativních modelů nebo zřídka u tupých tréninkových mečů. Pro zkoušky sekem je tato ocel příliš křehká.
Prášková ocel
Také nazývaná metalurgická. Vyrábí se z prášků kovů, oxidů, karbidů kovů a nekonových prášků. Malinké kousky kovů se namíchají a tavením spojí. Díky tomu se dají vhodně ovlivňovat vlastnosti a složení výsledného materiálu. Nejčastěji se prášková ocel používá při výrobě nožů. U samurajských mečů pouze okrajově.
Stejně důležité jako použitý druh oceli, je její tepelné zpracování. Způsob zahřátí po opracování a následné ochlazení ovlivňují, jak se materiál nakonec zakalí a jaké bude mít vlastnosti. Každý kovář využívá jinou techniku na základě svých zkušeností.
Každopádně nikdy nesmí ocel praskat a výsledný materiál nesmí být moc tvrdý ani moc měkký. Je dobré důvěřovat jednomu kováři, či vyrobci mečů. Dva meče ze stejné oceli od různých výrobců mohou mít odlišné vlastnosti vlivem různého tepelného zpracování.
Jak dlouhý by měl být meč
Délka meče leckdy rozhodne souboj. Standardní velikost katany se pohybuje kolem 40 palců. (1 palec = 2,54 cm) Některé samurajské školy ale požadují specifickou délku nebo jejich kombinaci pro různé účely, například boj ve vnitřních prostorách čí na odzbrojení agresora.
Délka meče se měří jako přímka od jednoho konce ke druhému. Někdy se ale setkáš i s uvedením délky čepele. Čepel typické 40palcové katany je obvykle mezi 27 a 29 palci. V praxi se tak u popisu meče setkáš s označením délky 29 × 40 – první číslo označuje délku čepele, druhé délku meče.
Jaká je délka standardních součástí samurajské výbavy?
- Daito: 40 palců
- Shoto: 36 palců
- Wakizashi: 29 palců
- Tanto: 8,5 palce
Na trénink vol tupé, ale kvalitní meče
Pro nácvik tradičních samurajských technik boje se více hodí dřevěné nebo bambusové meče zvané bokken a shinai. Pro sparing a nácvik ve více lidech jsou mnohem vhodnější především kvůli bezpečnosti. Modernější verzi dřevěných představují polypropylenové meče.
Kovové katany na praktické použití se tak hodí především pro nácvik perfektní formy a ovládnutí sólových technik.
Ještě jedna tréninková technika ovšem vyžaduje kovový meč. Říká se jí iaido a zaměřuje se na utajení meče před protivníkem a provádění dokonalých a přesných zásahů. Při této technice se neobejdeš bez procítění vyvážení meče. Proto potřebuješ cvičit s ocelovou katanou.
K tomu slouží třeba meče Iaito, které se používají na trénink laido nebo iaijutsu. Ty mají čepe z nerezu nebo uhlíkové oceli a tsuba i záštita jsou stejně pevné jako u ostrých mečů.
Vyvážení samurajského meče patří k jeho nejdůležitějším součástem. Správný balanc meče totiž samuraje zvýhodňuje v boji.
Pro tyto účely doporučujeme vzít do ruky meč s neostřenou ocelí, který má stejnou váhu jako skutečný meč, ale jeho čepel je záměrně neostrá, aby nemohl nikomu ublížit. Takovou katanu si můžeš v budoucnu případně doostřit, popřípadě si ji nechat nabrousit + doostřit odborníkem.
Na zkoušky sekem slouží meče, které se nazývají Practical. Mají ostrou čepel ze špičkové (zpravidla uhlíkaté) oceli. Širokou stopku čepele spojují s rukojetí dřevěné nebo bambusové kolíky. Ty jsou přesně napasované, aby rukojeť při seku v ruce neměla žádnou vůli. Ceny se pohybují od 2 500 Kč do 80 000 Kč podle použité oceli a řemeslného zpracování.
Dekorativní a umělecké meče tě dostanou už při prvním pohledu
Samozřejmě si také můžeš pořídit dekorativní katanu. Na zdi u tebe v pracovně se bude skvěle vyjímat. Pokud obdivuješ japonskou kulturu, udělá ti dvojnásobnou radost. Jen nepočítej s žádnými úchvatnými vlastnostmi. Vlastně budeš spíš rád(a), když bude takový meč schopen ukrojit banán. Ale o řezivost u dekorativního meče určitě nejde a na zdi tvého pokoje ji nebudeš potřebovat.
Dekorativní mají některé specifické vlastnosti:
- mají tupé ostří i špičku čepele,
- vyrábí se strojově,
- k výrobě čepele se používá levnější nerez ocel,
- většinou jsou levnější,
- úzká stopka čepele bývá na čepel přivařená a na konci rukojeti utažená matičkou.
Dekorativní meč nikdy nepoužívej k nácviku boje. Svár by nemusel při sekání vydržet a hrozí zranění.
Speciální kategorii potom představují umělecké meče Nihonto (nihon – Japonsko, To – meč). Ty se vyrábí v Japonsku (pozor, pokud není Nihonto vyrobený v Japonsku, není to pravý Nihonto). Ceny replik začínají na 80 000 Kč a mohou dosahovat až ke 400 000 Kč. V případě historických originálů stoupají ceny do závratných výšin.
Kolik mečů potřebuješ a na co si dát pozor při koupi
Většina samurajů měla dva meče. Jeden kratší a jeden delší. V boji však používali pouze jeden. Ten delší. Kratší meč sloužil většinou jen k ceremoniálním účelům. Tobě by tak měl stačit pouze jeden meč, ale například jeden z nejslavnějších šermířů historie, Miyamoto Musashi, bojoval s jednoručním úchopem, takže v druhé ruce mohl držet druhý meč.
Chceš-li napodobit Miyamota Musashiho, budeš potřebovat meče dva. Jako vášnivému sběrateli pak určitě dva exempláře stačit nebudou.
Než se pustíš do nakupování, přečti si, na co si dát pozor:
- Pokud je meč uvedený jako Practical nebo pravý japonský meč, dej si pozor na způsob upevnění čepele v rukojeti.
- Meče s čepelí z oceli 1045 se označují jako Practical, ale tato ocel se při nácviku velmi rychle otupí, nebo se ohne či dokonce zlomí.
- Pozor na meče z Číny, které se označují jako originální japonské meče. Pravé japonské meče nikdy nestojí řádově tisíce korun, ale minimálně desítky tisíc.
Na vzhledu záleží
Správná replika co nejvěrněji napodobuje autenticitu originálů japonských katan a při jejich výrobě by se měly dodržovat historicky doložené tradiční výrobní postupy. I přesto na trhu najdeš spoustu mečů, které mají s původními katanami pramálo společného. Takovým kusům se vyhni obloukem, protože i replika klasického japonského samurajského meče by měla vyjadřovat úctu ke starodávnému umění mistrů mečířů.
Mnohé samurajské meče svým vzhledem a majestátností berou dech. Proto není nic špatného na tom se nechat při výběru ovlivnit vzhledem meče. Samurajští bojovníci představovali kromě elitní bojové jednotky také vysokou společenskou třídu, proto jejich meče nebyly pouze symbolem síly, ale i společenského postavení.
A podle toho museli i vypadat. Ďábel se v i případě mečů skrývá v detailech. Soustřeď se na takové parády, jako je pochva z jednoho kusu dřeva, ryté čepele ze skládané oceli (damaškové) a pečlivě leštěný Hamon, ale i odlévané zdobení jako je Menuki, Kashira, Fuchi a Tsuba. Důležitá součást meče, která ochrání jeho krásu, je také látkový obal či transportní dřevěná kazeta. Už tušíš, který samurajský meč si po přečtení tohoto rádce vybereš?
Komentáře (2)
Kto raz kupi katanu tak uz nejaku bude mat asi navzdy je to návykové ,Urcite by som poradil si urcite priplatit za real hamon, aj tu najlacnejsiu ale s realnym hamonom a potom co uz sa Vam paci a ste ochotny zaplatit.Uz som mal vela mecov od ebay po obchody z sk a cz a nakup tu Vam urcite odporucam maju jednoznacne najlepsie rukovate tsuky s poriadnou dlzkou a su aj trosku sirsie posobia lepsie ako cinske repliky urcite pozor na 26cm rukovate .
Wow, super text. Zrovna nedávno jsem viděl jednu katanu na www.antikart.cz a říkal jsem si, že bych si nějakou repliku pořídil. Spíš na výstavu než na cokoliv jiného. Ale na to, aby se mi na ní prášilo byla poměrně drahá, to bych si dovedl představit něco do 10 000 Kč. Nicméně i tak je super, že se tomu dneska stále někdo věnuje. Japonská, čínská, tibetská a obecně východní kultura je moje velké hobby, takže to dokážu ocenit. :)