Lov a lovecké nože

Lov v dějinách lidstva

Lidé konzumovali maso již v paleolitu ? starší době kamenné. Ačkoliv základ tvořila rostlinná strava (plody, semena), kterou si lidé opatřovali sběrem, je prokázáno, že se masem živil dokonce předchůdce člověka australopithecus. Pravěcí lidé zaměřili svou pozornost zejména na velká zvířata: mamuty, losy, soby, zubry, jeleny a podobně. Jako zbraně jim zpočátku posloužily kyje a pěstní klíny. V pozdním paleolitu došlo ke zdokonalení techniky lovu. Muži lovili ve skupinách; začali používat oštěp a luk. K nim se přidaly i sekery, praky či harpuny. Hroty zbraní si naši předci vyráběli z kostí, pazourků a parohů. Na zvěř také líčili pasti. Lovecko-sběračský systém přetrvával rovněž v mezolitu ? střední době kamenné. Tehdy už lidé lovili menší zvířata a začali též s rybolovem. S lovem souvisely dokonce i jeskynní malby: měly napomoci k tomu, aby bylo zobrazené zvíře uloveno. Takovéto malby si můžeme prohlédnout například ve španělské jeskyni Altamira nebo francouzských jeskyních Lascaux a Les Trois freres. V neolitu, mladší době kamenné, sice lov a sběr potravy částečně nahradilo zemědělství, ale lov už přesto tvořil nedílnou součást lidského života.

V období středověku museli rolníci chránit úrodu a dobytek před dravou zvěří (lišky, vlci). Proto ji chytali do ok; tímto způsobem lovili i zajíce. Lov stále představoval způsob, jakým si ti nejchudší získávali potravu. Stala se z něj však také zábava šlechticů. Ti dali lovu určitá pravidla a řád. Lovili za pomoci dravých ptáků (sokolů, poštolek), jež museli k tomuto účelu vycvičit. Psi nejprve museli zvěř vyplašit a dravci ji následně chytili. Druhým způsobem lovu, který si šlechta oblíbila, byla honitba. Bylo k ní zapotřebí psí smečky pod dozorem lovčího. Lovci na koních v doprovodu psů pronásledovali štvané zvíře tak dlouho, dokud nepadlo vyčerpáním. Poté bylo mečem nebo oštěpem zabito. Nejvíce lovci dychtili po vysoké zvěři. Lovu vždy předcházela hostina, jež ostatně následovala i po něm.

Typy loveckých nožů

Lovecký nůž je pracovní nástroj, který slouží k lovu a zpracování ulovené zvěře. K symbolům myslivců patřil od 17. století tesák. Původně se jednalo o pracovní náčiní a zbraň prostého lidu v dobách, kdy bylo zakázáno nosit meč. Později jej u pasu mohli nosit výhradně šlechtici a profesionální myslivci. Ti svou zbraň získali po třech letech učení u zkušených revírníků během obřadu, který připomínal proslulé pasování na rytíře. Učitel svého žáka udeřil čepelí tesáku třikrát na rameno a zařadil ho mezi svobodné myslivce. Následně mu tesák spolu s loveckou trubkou připnul k levému boku. Tesák myslivce doprovázel během celé jeho kariéry. Postupně se z něj stala spíše symbolická zbraň, odznak myslivecké kariéry. Původně byl tesák delší, zahnutou zbraní, jež se vyráběla z jednoho kusu oceli. Ranou tesákem do srdce měl myslivec ulovené zvíře usmrtit. Později se délka tohoto nože zkrátila. Rukojeť tesáku byla zhotovena z parohu, slonoviny či želvoviny. Čepele mohly být bohatě zdobeny rytinami a někdy byly dokonce vybaveny krátkou pistolí.

Spolu s tesákem byl v pochvě uložen rovněž zavazák. Někdy se tento menší lovecký nůž nazýval též zarazák. Při honech jím byli jeleni a srnčí usmrcováni takzvaným zárazem ? myslivec skočil raněnému zvířeti na záda a pravicí mu zasadil poslední ránu do oblasti prvního krčního obratle, tedy za vaz. Nůž musel být ostrý, aby zvíře rychle usmrtil. Tento nůž se používá k vyvrhování zvěře, případně k jejímu stahování. K tomu ovšem slouží zejména skinery neboli stahováky, jejichž kratší čepel s bříškem jednoduše oddělí kůži od masa.

Dnešní trh nabízí řadu univerzálních loveckých nožů, které se hodí k vyvržení, stažení kůže i naporcování masa.

Lovci hojně využívají rovněž finské nože, hlavně typ puukko. Druhý typ leuku zase slouží k porcování masa. Při výběru je lepší sáhnout po noži, jehož čepel není zdobená. Kvůli rytinám se totiž špatně čistí a takovýto nůž je vhodný spíše jako dekorace. Dále je lepší volit nože s dřevěnou rukojetí, neboť kovová rukojeť se moc nehodí do chladného počasí.

Materiál čepele loveckého nože

Vlastnosti nože jsou také dané materiálem čepele. Nůž z nerezové oceli je levnější a eliminuje riziko koroze téměř na nulu. Dokonce i nerezová ocel může někdy zrezivět, když je konfrontována s příliš vysokou vlhkostí (zvláště opakovaně), což je možné, protože lovecké nože jsou určeny především k použití v přírodě. Čepel je dostatečně chráněna, ale majitel loveckého nože by o svůj nůž měl přesto pečovat. Dražší alternativou je uhlíková ocel, která vyžaduje přiměřenou pozornost a řádnou údržbu, protože by mohla být snadno poškozena korozí. Nepochybnou výhodou uhlíkové oceli je její vynikající ostrost a odolnost břitu.

Kvalitní lovecký nůž by měl mít také pohodlnou rukojeť. Měla by dobře padnout do obou rukou a měla by být dostatečně pevná, aby odolala vysokému namáhání.

Údržba loveckého nože

Jak již bylo uvedeno výše, je třeba o tento nůž pravidelně pečovat, aby se dlouho zachovaly jeho žádoucí vlastnosti. Ať už lovíte zvěř, trávíte svůj čas v přírodě, rybaříte nebo kempujete, vždy oceníte, když bude váš ocelový společník ve špičkovém stavu připravený na náročnou práci.

Nůž by měl být uchováván v čistotě a suchu. Po každím použití jej očistěte a osušte. Můžete jej dokonce umýt za použití mýdlo (nebo jedlé sody v případě nože z uhlíkové oceli), ale nikdy nepoužívejte žádné agresivní čisticí prostředky. Silné skvrny mohou být odstraněny octem a poté opláchnuty. Poté, co se zbavíte veškeré nečistoty, usušte čepel (zejména z uhlíkatých ocelí) jemnou a měkkou látkou, která čepel nepoškrábe. Poté lovecký nůž uložte na bezpečné místo mimo dosah dětí.

Samozřejmě je také třeba, aby byl nůž pravidelně ostřen. Nečekejte, až se čepel ztupí. Pamatujte, že práce s ostrým nožem je skutečně bezpečnější. Obě strany ostře rovnoměrně na brusném kameni spíše vyššího čísla zrnitosti. Ostří pak můžete otestovat na listu papíru. Správně ostrý nůž lehce papír rozřízne, aniž by ho zmuchlal či potrhal.

Čas od času je dobré čepel naolejovat, případně i rukojeť může být vhodné potřít olejem. Nenanášejte příliš mnoho oleje a nadbytečné množství setřete. Lněný olej je nejlepší pro dřevěné rukojeti, norkový olej pro kožené. Plastové nebo pryžové olejem neošetřujte.

Do našeho sortimentu také patří - Bojové a lovecké nože, Nože, Vrhací nože a dýky, 

Fotogalerie