Přejít k obsahu  Přejít k hlavnímu menu

Od bambusových tyčí po revolver. Jak se vyvíjely střelné zbraně

27.1.2021
Historie palných zbraní

Jak se dozvíte ve slavném dokumentu Bowling for Columbine, v některých amerických státech dostanete automatickou zbraň zdarma k založení bankovního účtu. Držení zbraní civilisty vzbuzuje vášnivé diskuze v mnoha státech včetně ČR. My se ale dnes podíváme do historie, jak palné zbraně vůbec vznikly. A jak se z těžkopádných, nepřesných a nespolehlivých podivností, které na bojištích prohrávaly s luky, staly smrtící nástroje pro vojáky i lovce.

Střelný prach –⁠ základ moderních palných zbraní –⁠ vynalezli Číňané

Příchod střelných zbraní úzce souvisí s vynálezem střelného prachu. Na výbušné vlastnosti kombinace dusičnanu draselného, síry a dřevěného uhlí narazili čínští alchymisté kolem roku 850 n. l. Historici se domnívají, že tento převratný objev učinili při hledání elixíru života.

Ze začátku se černý prášek používal pro nevinné ohňostroje, ale brzy si našel cestu do světa zbraní. Jako první přišla na řadu děla, následovaly granáty, a také první primitivní ruční zbraně. Ty reprezentovala bambusová tyč naplněná střelným prachem a malými projektily. Tyto zbraně měly minimální dosah a používaly se pouze v boji muže proti muži.

Do Evropy střelný prach přijel po hedvábné stezce

Zásluhou obchodních cest do Asie a cestovatelů, jakým byl například Marco Polo, se střelný prach a zbraně okolo 12. století dostaly do rukou Evropanů. Ti technologii postupně vylepšovali a přišli s novými typy zbraní.

Počátkem 14. století se palné zbraně v Evropě používaly zcela běžně. Nejprve tzv. doutnákový zámek, potom kolečkový zámek, křesadlové zbraně a nakonec perkusní zápalka. Vyvíjela se  hlavně v Americe a stala se předchůdcem moderních pistolí. Jak jednotlivé technologie fungovaly?

Doutnákový zámek

Přibližně okolo roku 1520 se objevují první zbraně s tzv. drážkovou hlavní. Byly těžkopádné a střelec při jejich použití musel využít opěrnou hlavici. Avšak přesnost na tu dobu nebyla vůbec špatná. Vojáci nebo lovci mohli zasáhnout cíl až na 200 metrů. Tyto zbraně využívaly doutnákový zapalovací systém.

Nemotorný systém vyžadoval neustále zapálený doutnák uvnitř zbraně a hrozilo tedy stálé nebezpečí samovznícení a zároveň při dešti doutnáky často zhasínaly. Střelný prach zvlhnul a ze zbraně se stala jen zátěž bez jakéhokoliv využití.

Zbraně s doutnákovým zámkem se postupně zmenšovaly. Díky zmenšení a jednoduchosti výroby, ke které stačí i to nejprimitivnější vybavení, si tento historický způsob výroby palné zbraně udržel popularitu zejména v Asii až do 19. století.

Vojáci s palnými zbraněmi museli nosit prachovnice

Historické zbraně na černý střelný prach se musely dobíjet po každém výstřelu. Proto vojáci kromě zbraně nosili také tzv. prachovnice –⁠ ty se vyráběly například z kravských rohů a nahradily původní kožené váčky, ve kterých mohl střelný prach zvlhnout a výhoda střelné zbraně byla ta tam. V prachovnici z rohu s dřevěnou zátkou zůstal prach vždy suchý a připravený ke střelbě.

Kolečkový zámek

Modernější zbraně už využívaly mechanismus kolečkového zámku, můžete si ho představit jako dnešní zapalovač. Používal se pro palné zbraně nabíjené zepředu a vynalezli ho němečtí řemeslníci v 18. století. Těm došlo, že ke vznícení střelného prachu stačí jiskra, není potřeba, aby doutnal plamen.

Proto vymysleli systém, jehož základem bylo kolečko se zdrsněným povrchem, které se spouští propojovala pružina. Při stisknutí spouště se ke kolečku přiklonil křesací kámen a kolečko se otočilo. Tím vznikla požadovaná jiskra. 

Chytrý mechanismus byl však velmi nákladný a nemohl tak sloužit jako výbava pro celou armádu. Své příznivce si tak našel především mezi šlechtou a zbraně s kolečkovým zámkem se prosadily především při lovu.

Křesadlové zbraně

Další skok ve vývoji učinily křesadlové zbraně. Využívaly systém, kterému se také říká španělský zámek, protože se na začátku 16. století nejvíce rozšířil ve Španělsku (vynalezli ho však pravděpodobně v Itálii). Požadovanou jiskru v něm zažehával otočný kohout, který natahoval střelec spouští zbraně. 

Kohout po stisknutí spouště třením o křesací kámen vytvořil jiskru a zároveň odklopil kryt pánvičky, kde se nacházel střelný prach. Ten se jiskrami zapálil a došlo k výstřelu nabitého projektilu.

Díky své jednoduchosti a levné výrobě se křesadlový zámek hojně používal i v armádě. Dále ho rozvíjeli také Francouzi ve svých mušketách. S křesadlovým zámkem přišel také rozvoj jednoručních zbraní. Oblíbené byly třeba bambitky.

Jedna z nejstarších palných zbraní pochází z Česka

Na území ČR archeologové nalezli celkem 7 tzv. „hákovnic“ – nejstarších palných zbraní používaných husity. Tyto nálezy dokazují, že české země patřily k prvním místům v Evropě, kde vznikaly palné zbraně. Střelba z hákovnice však byla pravděpodobně velmi nepřesná a sloužila spíš k vytvoření zmatku na bojišti. Větší nebezpečí představovala pro toho, kdo zbraň obsluhoval než pro nepřítele.

Perkusní zápalka

Křesadlový zámek se v různých obměnách používal až do 19. století, kdy vznikly perkusní pistole. Ty tvořil kalíšek se dnem vyplněným zážehovou směsí (například střelným prachem v kombinaci s chlorečnanem amonným). Na tuto směs udeřil kohout natahovaný a uvolněný střelcem pomocí spouště (systém je podobný jako u křesadlového zámku). 

Patent na perkusní zápalku si nechal zaregistrovat v roce 1822 Joshua Shaw v USA. Šlo tak o první pokrok ve vývoji zbraní, ke kterému došlo jinde než v Evropě. Systém pak ještě víc zpropagoval Samuel Colt a jeho revolvery se staly prvními masově rozšířenými zbraněmi. 

Paradoxně jako poslední tento systém začala využívat britská a americká armáda v roce 1842. Už za dvacet let perkusní a křesadlové zbraně nahradil systém jednotného náboje s kovovou nábojnicí nabíjenou zezadu. V různých obměnách se tento systém u některých pušek používá dodnes. 

V roce 1892 pak přišel vynález automatických zbraní, které zcela změnily průběh válečných konfliktů. Původní zmíněné technologie se používají už jen na historické repliky zbraní. O těch třeba zase někdy příště.

Témata: Repliky pistolí

Líbí se Vám článek? Sdílejte jej s přáteli!

Komentáře (0)

Doporučené produkty

Podobné články

  • Kubotan Ubraňte se komukoliv se zbraní o velikosti přívěsku na klíče

    Než najdete v tašce nebo batohu pepřový sprej, může být pozdě. Využijte raději sílu kubotanu –⁠ zbraně velké jako propisovací pero, ale účinné jako osobní bodyguard. Pokud kubotan správně použijete, ubráníte se každému útočníkovi, ať už v temném podchodu nebo při hospodské rvačce.

  • Oštěpy Oštěp byl rafinovanou zbraní římských legionářů, přišli s ním ale už neandrtálci

    Také si při slově oštěp vybavíte jednoho z nejlepších oštěpařů na světě? Jan Železný tuto atletickou disciplínu v Čechách rozhodně proslavil. Oštěp byl ale původně bodná zbraň a jeho historie sahá daleko do minulosti. Kdy se objevil a jak se vyvíjel v čase?

  • Praky Prak dostřelil dál než luk, měl ale i své nevýhody

    Pokud byste měli vyjmenovat historické zbraně, málokdo by si vzpomněl na prak. Je totiž snad nejvíc podceňovanou zbraní v dějinách. Málokdo se vyděsí při představě vidlice, mezi jejímž rameny je natažený kus pružného materiálu a kamínek, který míří na cíl. Prak se ale časem proměnil, ne vždy býval klukovskou hračkou na srážení plechovek z parapetu. Vrhací podoba praku pak nepotřebovala pružný materiál. Takový prak spletený z provazu nebo kožených řemínků měl neméně ničivou sílu jako jeho moderní podoba.

  • Damoklův meč Damoklův meč - legenda, která platí dodnes

    Nad hrdlem se mu houpala čepel meče, které si Damokles zprvu nevšímal. Když ji ale spatřil, najednou poznal, že se nedokáže radovat a užívat si blahobytu, který ho obklopuje. Jídlo v puse mu zhořklo, malby na stěnách se zkroutily do nepříjemných patvarů. Místo aby si bezstarostně užíval dary od panovníka, chtěl být najednou z paláce co nejdál. Proto se pocitu, kdy se nedokážeme radovat ve chvíli, kdy nás čeká nebezpečí, začalo říkat Damoklův meč. Přitom bychom ho měli nazývat spíš mečem Dionýsa. Proč tomu tak je a jak to celé skončilo?

Komentáře (0)

Napište komentář


Naším zákazníkům se věnujeme a odpovíme Vám na jakýkoliv dotaz

Vaše dotazy nám pomáhají se zlepšovat. Co je pro jednoho samozřejmá banalita může být pro druhého zajímavá novota. Nebojte se zeptat. Jsme tu pro Vás! Co sami nevíme, na to se zeptáme dalších odborníků, se kterými spolupracujeme. Nejčastější dotazy pak zveřejňujeme zde. Děkujeme za Vaší zvídavost!

Zvolte jazyk

Zvolte měnu

CZK