Přejít k obsahu  Přejít k hlavnímu menu

Vikingové – jejich zbraně a ochranná zbroj

20.12.2022
Vikingové

V dobách, kdy na našem území vznikaly první státní útvary, prožívala Evropa nelehké časy. Pyrenejský poloostrov ovládli muslimové, z východních stepí se valily různé kočovné národy. Aby těch hrůz nebylo málo, vynořili se v průběhu 9. století sveřepí nájezdníci ze severu – Vikingové. Náš třídílný miniseriál vás seznámí s výzbrojí a zvyklostmi těchto bojovníků, stejně jako s jejich nejnebezpečnějšími nepřáteli.

Původ Vikingů

Od 8. století n. l. procházela skandinávská společnost hlubokými změnami: rozpadal se starý rodový systém a vznikaly krátkodobé státní útvary. Zalidněné, avšak málo úrodné pobřežní oblasti dnešního Dánska, Norska a Švédska nemohly dát obživu veškerému obyvatelstvu.

Proto někteří příslušníci rodové aristokracie, kteří nenašli doma uplatnění, začali kolem sebe shromažďovat družiny válečníků, s nimiž se vydávali na cesty do daleké ciziny. K tomu jim sloužily langskipy - dlouhé štíhlé lodě, opatřené vesly a jedním stěžněm s velkou obdélníkovou plachtou. Těmto mořeplaveckým národům vládli náčelníci, kteří se od 6. a 7. století nechávali pohřbívat i se svou lodí a výzbrojí.Díky tomu se můžeme částečně seznámit s tím, jak žili a bojovali.

Vikinský náčelník
Autor akvarelu: Edgar Pachta

Nájezdníci ze severu

Archeologické nálezy nasvědčují, že severští bojovníci byli tělesně velmi zdatní, v průměru 170 cm vysocí – což převyšuje středověký průměr až o 10 cm. Ideál vikinského válečníka zosobňují postavy ze ság – musel to být výborný voják, toužící po hrdinských činech, disponující odvahou a fyzickou silou.

Pokud zrovna nebojovali, byli Vikingové zruční řemeslníci, lovci, farmáři a obchodníci. Nicméně když přišlo na věc, stali se z kupců nelítostní nájezdníci, kteří podnikali loupeživé výpravy po celém severním pobřeží Evropy, do Francie, k Černému moři, a dokonce i k břehům Severní Ameriky.

Viking nesměl couvnout ani před smrtelným nebezpečím; po smrti se dostal do veliké hodovní síně, Valhaly, kde trávil čas neustálým hodováním a bitkami, obsluhován sličnými valkýrami.

Zvláštní část vikinských vojsk tvořili tzv. berserkové – zuřiví, pološílení psychopati, kterých se v boji zmocňovalo šílenství zvané bersergsgangr. V této extázi, způsobené zřejmě konzumací jedovatých hub, netrpělivě kousali okraje svých štítů, hrozivě vyli a kouleli očima. Do jejich údů prý vstupovala nadlidská síla, kterou jim propůjčil nejvyšší bůh – Ódin.

Sběratelská figurka představující severského bojovníka s typickou výzbrojí
Zdroj: archiv Edgara Pachty

Vikinské (vikingské) meče

Hlavní zbraní severských nájezdníků 9. – 11. stol. byl meč jezdeckého typu vycházející ze starších keltsko-germánských typů. Řemeslníci ve Skandinávii, Dánsku a Anglii dokázali odedávna vyrábět kvalitní nástroje, zbraně a šperky. Dokonalost výzbroje Vikingů mimo jiné zabezpečovala snadná dostupnost kvalitního kovu, dlouhá kovářská tradice, a v neposlední řadě obchodní styky seveřanů s Orientem.

Samotní vikinští řemeslníci však nemohli uspokojovat poptávku po množství mečů, a tak se do severských zemí často dovážely jen čepele z franské oblasti, k nimž se pak přidělávaly rukojeti. Tak ve Skandinávii nacházíme vikingské meče dovážené z franských dílen, po dvě stě let označované jmény svých výrobců (Ulfberth, Banto), poskládanými z měkkých železných pásků na čepeli.

Vikingský meč s nápisem Baldur

Navíc germánští mečíři znali orientální damaškové čepele a uměli je napodobovat tak, že kolem železné tyče, tvořící jádro čepele, ovíjeli dráty různé síly a vykovávali z nich falešný damašek. Bylo to však umění těch nejlepších mečířů, kteří dovedli okraje mečů ještě zpevňovat dvěma pruhy zvlášť odolné oceli. Středem čepele pak probíhal pás „barevných červíků“. Podobné honosné meče stály jmění, a mohli si je dovolit jen ti nejbohatší.

Severský styl mečů se v té době rozšířil i do dílen jejich dodavatelů v západní a střední části Evropy. Dodnes je takový meč označován jako „vikinský“. Jeho rukojeť se obvykle vyznačuje masivní hlavicí v podobě tupého jehlanu nebo kloboučku hřibu.

Hřibovité hlavice bývají členěny do několika bobulovitých útvarů, záštita je krátká a silná, někdy jen mírně prohnutá směrem k čepeli. Rovná dvojsečná čepel s mělkým žlábkem je poměrně široká. Rukojeti mečů pro náčelníky bývaly pokryty reliéfy z tepaného plechu nebo plátovány stříbrem a zlatem. Zdobily je ornamenty v podobě páskových pletenců, fantastických zvířat a masek.

Honosný vikinský meč s damaškovou čepelí 

O významu meče hovoří valkýra Swawa v islandském eposu Edda: „Hlava s prstenem a chrabrost v čepeli nese meč hrdiny, v ostří má děs, krvavý červ leží na listu čepele, okolo hřbetu se ovíjí had.“

Severská sekera

Vedle meče měla významné místo ve výzbroji vikinských bojovníků sekera. V nehostinných podmínkách severu nesloužila jen jako zbraň, ale i jako nezbytný nástroj ke kácení stromů, výrobě kůlů a stavbě domů.

Specifický typ válečné sekery se objevil kolem 9. století. Byla to zbraň s asymetrickou čepelí, buď rozšířenou směrem vzhůru, nebo prodlouženou v dolní části ostří. Posledně jmenovaná sekera se nazývala barda a byla předchůdkyní středověkých bradatic. Je samozřejmé, že bohatí či zvlášť významní Vikingové vlastnili luxusní vikingské sekery, vykládané stříbrnými drátky.

Sekera z Jutska, 10. stol.

Sekera byla také zbraní královskou – Erik, syn prvního norského krále Haralda Krásnovlasého, měl dokonce přízvisko „Krvavá sekera“. Sekeru rovněž drží v tlapách lev ve znaku norského království.

Ochranná zbroj

Irský kronikář kolem roku 800 n. l. užasle zaznamenal, že severští útočníci převyšovali domácí bojovníky lesklým, bohatým a spolehlivým brněním. Není divu – v  té době se znovu začaly používat již dokonalejší kroužkové zbroje, známé ze starověku. Měly střih suknice různé délky s kratšími rukávy. Zbroje severského typu známe především z archeologických vykopávek jak ve Skandinávii, tak i v Anglii. Vikingové nosili i zbroje z kovových lamel upevněných na látkovém či koženém podkladu.

Přilby náčelníků byly opravdovým uměleckým dílem. Tvořil je půlkulatý železný zvon bohatě zdobený bronzovými pásy s vybíjenou geometrickou a figurální výzdobou. Některé měly i lícnice, jiné připevněnou kroužkovou kapuci. Tvář chránil nánosník nebo jakýsi typ hledí – kovový oblouk spojený s nánosníkem – tzv. brýlové helmy.

Luxusní vikinská přilba zdobená ornamenty

Chudší bojovníci nosili jednodušší kožené přilby, stejně jako levnější ochranné odění vyráběné z tradičních materiálů. Poměrně solidní ochranu poskytovala bojovníkovi vařením stvrzená kůže. V průběhu několika staletí se tak setkáváme v Evropě se širokou škálou jednodušších i technicky dokonalejších ochranných zbrojí. Nicméně, ve většině případů šlo o velmi drahou část bojovníkovy výstroje.

Výzbroj Vikingů doplňovalo kopí a dlouhý nůž. K obraně sloužil především štít. Byl dřevěný, kruhového tvaru, zesílený středovou puklicí (umbo); povrch míval pomalovaný.

Vikinský štít s dekorací v podobě rudého hada 

Další druhy zbraní, bojových prostředků i oděvů severských válečníků si přiblížíme v dalších dvou částech tohoto tématu, které se také zaměří na národy, s nimiž Vikingové často přicházeli do styku.

A chcete-li se vyzbrojit a vystrojit „po vikinsku“, není nic lepšího, než navštívit náš e-shop. U nás pořídíte repliky vikingských zbraní i vikingských kostýmů, které z vás udělají pravého Vikinga!

 

Témata: Vikingové Zbroj

Líbí se Vám článek? Sdílejte jej s přáteli!

Komentáře (1)

Doporučené produkty

Podobné články

Komentáře (1)

  • Pavel Nedělník dne 21.1.2023 v 01:03
    Reagovat

    domnívám se, že článek propaguje dlouho vyvrácené mýty a možná vymýšlí i nové? poprosil bych zdroje...

Napište komentář


Naším zákazníkům se věnujeme a odpovíme Vám na jakýkoliv dotaz

Vaše dotazy nám pomáhají se zlepšovat. Co je pro jednoho samozřejmá banalita může být pro druhého zajímavá novota. Nebojte se zeptat. Jsme tu pro Vás! Co sami nevíme, na to se zeptáme dalších odborníků, se kterými spolupracujeme. Nejčastější dotazy pak zveřejňujeme zde. Děkujeme za Vaší zvídavost!

Zvolte jazyk

Zvolte měnu

CZK