Luk a lukostřelba

Stručná historie luku

Luky a šípy hráli v mnoha kulturách důležitou roli. Právě skrze své luky byly ve středověku velmi známí a obávaní Angličané a Velšané. Velká potřeba lukostřelců vedla ve středověku také k tomu, že byl nácvik lukostřelby ze zákona povinný. Bylo potřeba mnoha cviku a síly, aby bylo možné ovládat sílu tahu až 130 liber. Jakému zatížení byli lukostřelci vystaveni, dokazují kosterní nálezy z této doby. Lze na nich vidět změny ve stavbě kostí ramenního kloubu a paže.

Stavba luku

Luk se skládá z luku (uprostřed umístěná rukojeť zpravidla obalená kůží), na obou koncích jsou tzv. zářezy k připevnění tětivy, a tětivy. Luk je krásná zbraň zhotovená z jednoho kusu dřeva, zpravidla z tisu, bílého jilmu, a nebo také z jasanového a ořechového dřeva. V rukách zkušených lučištníků se stával účinnou zbraní. Délka luků se mění podle toho, ve které zemi se luk používal. Např. V Anglii byl obvykle dlouhý jako výška lučištníka což se rovnalo rozpětí jeho rukou.

Tětiva byla spletená z konopných vláken. Délku šípu určoval nátah luku. Tělo šípu bývalo nejčastěji z borového, někdy i z březového dřeva. Hroty šípů měly zpravidla kovanou špičku či ocelový hrot, letky se nejčastěji vyráběly z husích brk. Šípy měli lučištníci v toulci uvázaném u pasu, protože se takto rychleji vytahovaly. Toulec býval nejčastěji zhotoven z kůže, kovu nebo dřeva. Mnoho lučištníků nemělo ani toulec a šípy nosili zastrkány za opaskem. Většinou ale lučištníci zabodávali šípy do země, bylo to rychlejší nežli vytahovat šíp z toulce.

U současné lukostřelby rozlišujeme následující typy luků popř. lukostřelných disciplin:

Středověký - tradiční luk (long bow)

• je zhotoven z jednoho kusu a střílí se z něj „instinktivně“ spoléhajíce na vlastní smysly bez použití pomocných prostředků, jako je např. zaměřovač. Příkladem mohou být třeba anglické luky.

Zvratný  - reflexní luk (recurve bow)

• převážně se skládá z pevného středu (s rukojetí) a dvou vrhacích ramen. Konce ramen směřují dopředu, tak že tětiva v nenapnutém stavu přiléhá. Reflexní luk má zpravidla delší a měkčí nátah. Se zvratnými / reflexními luky se střílí jak instinktivně, tak i za použití zaměřovačů.

Kompozitní - sportovní luk (compound bow)

• jeho excentricky zavěšené křivkové kotouče (angl. cams) umožňují za využití zákona rovnováhy na páce převod síly na tětivu. Při přesahu vrcholné síly tahu musí lukostřelec držet jen zlomek původní síly tahu. Pro střelbu ze sportovního luku se často používá zaměřovač. Pro sportovní lukostřelbu na úrovní závodů se nejčastěji využívá kladkový luk.

Kyudo bow (cesta luku)

• označuje umění japonské lukostřelby. Na rozdíl od západních luků není japonský luk (Kyu / Yumi) tvarově symetrický. Dnešní luky odpovídají z větší části svým historickým předchůdcům, a proto se u Kyudo střílí výhradně instinktivně.

Otázky a odpovědi (FAQ)

Z jakého dřeva se vyráběl tradiční luk?

Tradiční luk se zhotovoval z jednoho kusu dřeva, zpravidla z tisu, bílého jilmu, jasanu nebo ořechu. Tělo šípu bývalo nejčastěji z borového či březového dřeva.

Jak dlouhý byl anglický dlouhý luk (long bow)?

V Anglii byl luk obvykle dlouhý jako výška lučištníka, což odpovídalo rozpětí jeho paží. Délka se lišila podle země a postavy střelce.

Jakou sílu tahu měli středověké luky?

Ovládnutí luku vyžadovalo sílu tahu až 130 liber. Zátěž byla tak vysoká, že kosterní nálezy lukostřelců vykazují změny ve stavbě kostí ramenního kloubu a paže.

Jaké jsou hlavní druhy luků?

Rozlišují se tradiční luk (long bow, střelba instinktivně bez zaměřovače), reflexní luk (recurve, delší a měkčí nátah), kompozitní kladkový luk (compound, převod síly přes excentrické kotouče) a japonský kyudo.

Z čeho se vyráběla tětiva a šípy?

Tětiva se spletla z konopných vláken. Šípy měli tělo z borového nebo březového dřeva, kovanou špičku či ocelový hrot a letky z husích brk.

Jaký luk je nejlepší pro začátečníka?

Pro první kroky v lukostřelbě se nejčastěji doporučuje reflexní luk s nižší silou tahu, obvykle mezi 15 a 25 librami - dost na to, abys cítil zpětný ráz a rozvíjel správnou techniku, ale ne tolik, aby tě to odradilo bolestí svalů po pár šípech. Tradiční long bow vyžaduje víc instinktivní techniky a zkušeností se zaměřováním bez pomůcek, takže se spíš hodí, až základy zvládneš. Kompozitní kladkový luk je zase komplexnější na seřízení, a proto ho zkušenější lukostřelci volí spíš jako druhý nebo třetí luk.

Jaké příslušenství potřebuješ k lukostřelbě?

Kromě samotného luku a šípů se neobejdeš bez chrániče předloktí, který tě ochrání před bolestivým úderem tětivy po výstřelu. Užitečný je také prstový chránič nebo střelecká rukavice, terč odolný proti průniku hrotů a toulec na pohodlné přenášení šípů. Zkušenější střelci si postupně pořizují i zaměřovač, stabilizátor nebo prst na tětivu (tzv. release aid) u kladkových luků.

Kolik stojí luk pro začátečníka?

Ceny se výrazně liší podle typu a materiálu. Jednoduché tradiční nebo reflexní luky pro rekreační střelbu seženeš už v nižších stokorunách, kvalitnější sportovní modely se pohybují v řádu tisíců korun. Kompozitní kladkové luky patří k nejdražším kvůli složitější konstrukci s kladkami a bývají v řádu tisíců až desítek tisíc korun, v závislosti na výrobci a výbavě.

Jaký je rozdíl mezi lukem a kuší?

Luk musí střelec napínat vlastní silou pokaždé znovu při každém výstřelu, zatímco kuše drží tětivu napnutou pomocí spouštěcího mechanismu. Díky tomu je střelba z luku rychlejší - zkušený lučištník vystřelí za minutu podstatně víc šípů než střelec s kuší - ale vyžaduje déle trénovanou sílu a techniku. Kuše naopak umožňuje déle a přesněji mířit bez únavy, což z ní dělalo oblíbenou volbu i pro méně cvičené středověké bojovníky.

Jaké jsou dnešní lukostřelecké disciplíny?

Vedle klasické terčové lukostřelby na pevnou vzdálenost existuje také polní lukostřelba (field archery), při které se střílí v terénu na terče v různých vzdálenostech a převýšeních, a 3D lukostřelba, kde jsou terčem realistické figuríny zvířat rozmístěné po lesní trase. Olympijská lukostřelba používá výhradně reflexní luk se zaměřovačem, zatímco řada rekreačních závodů umožňuje střílet i tradičním nebo kladkovým lukem.

Jak se o luk správně starat?

Tětivu je potřeba pravidelně kontrolovat a promazávat voskem, aby nepraskala a udržela si pružnost. Luk by neměl zůstávat dlouhodobě napnutý mimo střelbu, protože to dřevo i kompozitní materiály zbytečně namáhá a časem oslabuje. Dřevěné luky navíc chraň před vlhkem a výraznými výkyvy teplot, které mohou způsobit prasknutí nebo trvalou deformaci.

Je potřeba povolení k vlastnictví nebo střelbě z luku?

Vlastnictví sportovního luku v Česku obecně nepodléhá zbrojnímu průkazu tak jako u střelných zbraní. Pro střelbu na venkovních střelnicích se ale vyžaduje respektovat bezpečnostní pravidla daného klubu nebo areálu, a pokud chceš střílet mimo vyhrazený prostor, ověř si aktuální lokální předpisy - volný terén, kde je lukostřelba povolena bez omezení, není samozřejmostí všude.

Článek byl aktualizován 6.8.2026