Reflexní luky byly často rozhodujícím prvkem na bojišti. Tento druh boje byl charakteristický například pro americké indiány či Turky. Krátké turecké luky byly slepovány z několika druhů dřev. Navíc byly často důkladně, až umělecky zdobeny.
Reflexní luk má ve výchozím nenapnutém stavu ramena ohnutá na opačnou stranu. Po nasazení tětivy získá luk typický ladný dvakrát prohnutý tvar, jaký si člověk automaticky spojí s orientem a jízdními lučištníky. Luk je celkově o kus kratší a lehčí než dlouhé luky.
Jak vznikla myšlenka reflexního luku se asi nedozvíme. Stepní národy neměly vhodné dřevo pro výrobu klasických dlouhých luků. Proto musely svoje luky zkonstruovat z toho, co měly a začaly vytvářet kompozity. Na vnější straně luku typicky šlo o vrstvu šlach, méně kvalitního dřevo (uprostřed) a rohoviny na vnitřní straně, slepených klihem. Šlachy účinně zabraňují tomu, aby se z povrchu dřeva při velkém ohnutí odštěpovaly třísky a rohovina zevnitř slouží jako kvalitní pružná opora. Ukázalo se, že takto zkonstruovaný kompozit lze ohýbat víc než i to nejlepší dřevo, a to beze ztráty pružnosti.
Většina kmenů indiánů patřila ke kočovným jezdeckým kulturám. Boj a lov s lukem probíhal z koňského hřbetu. Na rozdíl od pěších lukostřelců s dlouhými luky, kteří stříleli často na velké vzdálenosti probíhal boj a lov na pláních z bezprostřední blízkosti. Například při lovu bizonů střílel lovec šípy do bizona z cca dvou až třímetrové vzdálenosti. Díky koňské mobilitě probíhaly boje většinou spíše na kratší vzdálenosti, do 25 m. Z tohoto důvodu byly krátké luky konstruovány spíše na vysokou průraznost než na velký dostřel.
Při střelbě indiáni nemířili s nataženým šípem, ale stříleli intuitivně. Šíp byl natažen a vypuštěn v jednom okamžiku.
Dalším národem, který vynikal v rychlých vpádech a výbojích na koních, byli divocí Mongolové pod vládou velkého Čingischána. Jako velice účinnou taktiku vnášející strach do srdcí nepřátel používali Mongolové rychlou jízdu na koních a dokonalé, až mistrovské zvládnutí střelby z luku za jízdy. Luky jezdecké byly v případě Mongolů rozhodujícím faktorem na válečném poli. V mongolské armádě vládla velice přísná disciplína, jež byla striktně organizována. Díky této účinné taktice dokázali mj. obsadit přes půl Asie a část Evropy.
Pokud chceme srovnat reflexní luk s lukem přímým, můžeme říci, že jeho výstřelová rychlost reflexního luku je vyšší, směrová stabilita však nižší. Díky reflexi (ohnutí špiček ramen) narůstá intenzita nátahu na začátku rychleji. Při stejné intenzitě nátahu, potom získáme větší množství energie.
Více informací naleznete v našem článku Luk a lukostřelba.
Návod na používání luků naleznete zde.
