Přejít k obsahu  Přejít k hlavnímu menu

Historická obuv

Středověká obuv

Za obuv lze považovat veškeré formy obutí, které mají podrážku kryjící chodidla a které chrání nohu před nepříznivými vlivy. Historická obuv však kromě svého praktického využití odráží i životní styl svého nositele, řemeslné dovednosti dané doby a v neposlední řadě estetické cítění v různých teritoriích a historických epochách.

V raném středověku - románské a římské období se sice ještě dlouho nosily sandály přivazované do různé výšky k lýtku, příslušníci vyšších společenských vrstev však již začali napodobovat římský typ uzavřené obuvi, tvarované z jednoho kusu kůže, se samostatnou podrážkou a sahající ke kotníku. Jako střevíce se označovaly lepší boty sahající nad kotníky.

Gotická obuv

Ve 13. století se rozšiřovala tvarová variabilita obuvi, ve 14. a zejména v 15. století dominovala móda zobákových bot. Jednalo se o boty z měkké kůže, úzké, těsné a s prodlouženou špičkou. O vzniku zobákových bot se tradují legendy - např. hrabě Fulko z Anjou měl vymyslet tyto boty pro sebe již v 11. století, aby zakryl hlízovitý výrůstek na svém prstu. Mezi možné vynálezce této historické obuvi patří i anglický král Jindřich II., který měl mít příliš velké nohy a prodlouženými špičkami se snažil tuto nevýhodu skrývat. První velká módní vlna zobákových bot trvala od poloviny 14. století do 20. let 15. století. Po polovině 15. století se tato móda vrátila jako součást burgundského stylu odívání, definitivně byla opuštěna v letech 1480 – 1490. V první vlně této módy nosili dvořané špičky tak dlouhé, že až dvojnásobně přesahovaly délku chodidla. Špičky obuvi bylo třeba silně vycpávat a navíc přivazovat šňůrkou nebo řetízkem k pasu, aby bylo vůbec možné se v nich pohybovat.

Italská renesanční obuv

Italská renesanční obuv preferovala nenápadné nízké boty bez podpatku, vepředu mírně zašpičatělé nebo zakulacené. Dámy začaly nosit koturny, přezůvky na vysoké dřevěné nebo korkové podrážce, do nichž se běžná obuv navlékala. Koturny měly praktickou funkci – v renesančních městech bez kanalizace měly chránit nákladný dámský oděv před znečištěním; chůze na koturnech byla značně krkolomná, a tak se dámy nechaly při své procházce podpírat služkami. Pro módu období reformace byly charakteristické historické boty s kulatou nebo hranatou špičkou, nazývané pro svůj tvar hubatá obuv, či medvědí tlapy. I tyto boty podléhaly, stejně jako celý oděv reformační módy, prostříhávání. Španělská móda dávala naopak přednost úzkým botám s mírnou špičkou.

Barokní obuv

V období raného baroka se v pánské módě rozšířily barokní boty vysoké holínky s širokou a přehrnutou manžetou, hranatou špičkou a se seříznutým podpatkem. Dámské obuvi se vzhledem k délce sukně nevěnovala příliš velká pozornost. Ženské historické boty měly hranatou špičku, zvýšený podpatek a byly zdobené stuhami a rozetami. Pánské holínky vystřídaly ve vrcholném baroku střevíce se zkosenou špičkou a podpatkem. Střevíce sahaly ke kotníku, spínaly se přezkou a byly zdobené bohatě aranžovanými stuhami. Dámská obuv byla podobná pánské, jen se šila častěji místo z kůže z hedvábné vzorované látky a měla vyšší podpatky. Přes boty se stále nazouvaly přezůvky.

Vedle střevíců přišly v rokoku do obliby opět holínky, tentokrát s přehrnutou holenní částí a s podšívkou v odlišné barvě. Dámská historická obuv zůstávala nadále skrytá pod dlouhou sukní. Měla většinou zúženou špičku, podpatky různé výšky a byla šitá z látky korespondující s látkou oděvu.

Boty  od konce 18. století

Na konci 18. století a v 1. čtvrtině 19. století nosili páni nadále jak střevíce, tak holínky. Během Francouzské revoluce se sice střevíce namísto okázalých stříbrných přezek zdobily lacinějšími stuhami z batistu, nákladné přezky však našly své uplatnění opět za restaurace Bourbonů. Součástí pánského oděvu typického pro Francouzskou revoluci byly dřeváky, přejaté z historické obuvi venkovanů. Dřeváky se obouvaly nejčastěji na bosé nohy a pro větší pohodlí se vycpávaly slámou nebo senem, někdy platily jen jako přezůvky. Vysoké holínky se používaly jak při jízdě na koni, tak např. při návštěvě divadla a nabývaly různých tvarových forem. Dámská obuv měla úzkou špičku a malý podpatek a šila se nejčastěji z kůže. Dámské boty bývaly na nártu hodně vystřižené, a tak byly přes nárt přidržovány páskou nebo šněrováním. Secesní obuv zdobily různé mašle, volánky či stuhy. Výjimečně se začaly objevovat i kotníkové boty.

Boty 19. století

Před polovinou 19. století se nosily úzké polobotky s malým podpatkem, prodlouženou špičkou a po straně zapínané nebo šněrované. V roce 1839 se s vynálezem gumy objevily perka, která měla místo šněrování gumové pásky. Pro tanec se nosily výlučně lakýrky, někdy zdobené mašlemi a přezkami. Dámy si oblíbily vyšší kotníčkové boty šité z látky, na vnější straně šněrované nebo zapínané na knoflíky a s prodlouženou tupou špičkou.

Ve 2. polovině 19. století měli mladí muži v oblibě polobotky. Nejčastější domácí obuví byly pantofle ovlivněné orientálními módami. K dámské krinolíně se v období historismu nosily pevnější boty s vyšším podpatkem, které sahaly nad kotník a kryly částečně i lýtko. Nízké střevíce měly čím dál vyšší podpatky a byly zdobené přezkami, volánky nebo rozetami.

Polobotky zůstaly ve výbavě pánského šatníku i na počátku 20. století. Nejčastěji byly černé, šedé nebo okrové barvy, s malým podpatkem. Dámské boty se postupně specializovaly podle toho, k jakým účelům se využívaly. Pro vycházky sloužily vyšší kožené boty, pro večer polobotky na vyšším podpatku zdobené v duchu orientální módy. Ke sportu se nosily šněrované polobotky tvarované obdobně jako pánské.

V našem internetovém obchodě naleznete - Středověké boty, Gotické škorněBoty lancknechtůPolobotkyBarokní boty, Secesní obuv.

Použitá literatura:
Ludmila KYBALOVÁ, Dějiny odívání. Středověk. Praha 1998
Ludmila KYBALOVÁ, Dějiny odívání. Renesance. Praha 1996
Ludmila KYBALOVÁ, Dějiny odívání. Barok a rokoko, Praha 1997
Ludmila KYBALOVÁ, Dějiny odívání. Od empíru k druhému rokoku, Praha 2004
Ludmila KYBALOVÁ, Dějiny odívání. Doba turnýry a secese, Praha 2006
Ludmila KYBALOVÁ – Olga HERBENOVÁ – Milena LAMAROVÁ, Obrazová encyklopedie módy, Praha 1973

Témata: Boty

Líbí se Vám článek? Sdílejte jej s přáteli!

Komentáře (0)

Doporučené produkty

Podobné články

  • Karnevalové kostýmy Převlékněte se do kostýmu a prožijte den jako šlechtic nebo herní postava

    Babička zavře knížku pohádek a my se ještě poslední chvilku před usnutím proháníme prériemi jako nespoutaný indián. Už odmala vnímáme, že život někoho jiného, a hrdinské příběhy s ním spjaté, jsou naším osudem. Naštěstí existuje způsob, jak si můžeme čekání na zatoulanou sovu s dopisem z kouzelnické školy, nebo udělení šlechtického titulu zkrátit. Stačí si jen obléct kostým na karneval.

  • Podrážky Informace k obuvi vyráběné na zakázku

    Často se nás ptáte na možnosti při výrobě obuvi. U nás v nabídce naleznete boty od vícero výrobců. Níže uvedené informace se netýkají levnější obuvi z dovozu (Marshal Historical, Ulfberth apod.). Týkají se dražších modelů vyráběných u nás v Čechách. Poznáte je jednoduše tak, že je u nich možnost výroby na míru (volba velikost: na míru).

  • Středověký šperk Středověký šperk

    Šperk je předmět, který slouží ke zkrášlení a zdobení člověka. Touhu zdobit se pociťovali lidé od pradávna. První šperky si vyráběli již v pravěku. Jako materiál jim posloužily například kosti, rohy a zuby ulovených zvířat, kameny či mušle. Výrobou šperků se zabývali zlatníci. Je známo, že pracovali již v keltských opidech. Proslulé jsou zlatnické práce ze starého Egypta, Řecka a Říma. V období středověku se zlatníci sdružovali v cechu. Na úvod je nutné podotknout, že nevyráběli jen klenoty, ale i jiné předměty: monstrance, relikviáře, poháry, páskové spony a různé módní doplňky.

  • Tabard a varkoč Tabard

    Tabard byl ve středověku zcela běžnou součástí pánské módy. Nosil se přibližně v období od 13. do 16. století, ovšem vidět ho můžeme i dnes – ať už v tradičním provedení, nebo ve zmodernizované podobě. Vezměme to ale popořádku…

Komentáře (0)

Napište komentář


Naším zákazníkům se věnujeme a odpovíme Vám na jakýkoliv dotaz

Vaše dotazy nám pomáhají se zlepšovat. Co je pro jednoho samozřejmá banalita může být pro druhého zajímavá novota. Nebojte se zeptat. Jsme tu pro Vás! Co sami nevíme, na to se zeptáme dalších odborníků, se kterými spolupracujeme. Nejčastější dotazy pak zveřejňujeme zde. Děkujeme za Vaší zvídavost!

Zvolte jazyk

Zvolte měnu

CZK