Jedenapůlruční meč s úzkou čepelí Killian, Třída B – druhá polovina 14. stol

Jedenapůlruční meč s úzkou čepelí Killian, Třída B – druhá polovina 14. stol

Třída B dle klasifikace zbraní na šerm

Replika meče z druhé poloviny 14. století tvoří čepel, která je do dvou třetin odlehčena zápustkově kovaným žlábkem. Plochá kovaná záštita je stočená směrem čepeli. Její konce jsou pak zdobeny kroucenými výběžky do tvaru rostlinných úponků. Jádro jílce tvoří stopka čepele obložená dřevem. Vzhledově atraktivní vnější vinutí rukojeti je rozděleno na dvě poloviny. Polovinu bližší čepeli tvoří splétaná dvojice řemínků z červeně činěné hovězí kůže. Druhou polovinu vinutí rukojeti tvoří kroucená dvojice nerez drátků. Obě poloviny vinutí pak odděluje kovový kroužek. Kuželovitá hlavice z masivu oceli pak meč skvěle vyvažuje. Meč je vhodný na scénický šerm a reenactment.

K meči si můžete přiobjednat pochvu vyráběnou na míru. Takováto pochvy je vyrobena z hovězí hlazené kůže o síle 3 mm. Kůže na rukojeti i pochvy je činěná činidlem s červeným pigmentem a ošetřeno speciálním roztokem odpuzujícím vodu. Součástí pochvy je též pásek s ručně kovanou přezkou.

• Celková délka 117,5 cm
• Délka čepele 89,7 cm
• Délka kožené rukojeti 11 cm
• Délka drátěné rukojeti 7 cm
• Délka hlavice 8 cm
• Délka záštity 23,7 cm
• Průměr hlavice 48,54 mm
• Síla čepele u záštity 32,12 mm
• Šíře čepele 10 cm od špičky 14,81 mm
• Šíře úderné hrany 1,75 mm
• Délka žlábku 56 cm
• Těžiště leží 3 cm od záštity
• Hmotnost meče 1466 g
• Hmotnost pochvy 331 g
• Síla kůže pochvy 3 mm
• Celková délka opasku 140 cm
• Dírky v opasku jsou vyseknuté na obvod pasu min 92 cm – max 116 cm 

Vzhledem k ruční výrobě se mohou výše uvedené údaje kus od kusu mírně odlišovat.

V druhé polovině 14. a v průběhu celého 15. století se začínají objevovat meče, kterými bylo možné sekat a používat je i k bodání. Takový meč býval nejčastěji okolo 100 cm dlouhý. Čepel byla u záštity široká, postupně se zužovala a přecházela v dlouhý hrot. Záštita byla přímá nebo později také prohnutá směrem k ostří. K ovládání bodného meče bylo nutné, aby se jeho těžiště posunulo směrem k ruce. Proto meč vyvažovalo nejen zužování čepele, ale také prodloužení rukojeti pro jednu a půl ruky a zvětšení hlavice. Hlavice mečů koncem 14. a v průběhu 15. století měly širokou škálu tvarů. Podle Oakeshottovy typologie se pak především jednalo o hlavice typu G, H, J, K, I, T.