Kovaný srpovitý lovecký hrot šípu typu forker

Kovaný srpovitý lovecký hrot šípu typu forker

Pozdně středověký lovecký hrot ve tvaru půlměsíce

Tvar výrobku vychází z evropských srpovitých a vidlicových hrotů šípů, které se v odborné typologii řadí mezi lovecké hroty typu H2. Dochované exempláře tohoto typu jsou spojovány především s obdobím od konce 14. století a s 15. stoletím. Podobné dvojitě zakončené hroty se však v písemných pramenech objevují také v průběhu 16. a počátku 17. století.

Hrot má širokou čepel se dvěma dopředu protaženými špičkami. Při historickém lovu ptactva a drobné zvěře měla taková konstrukce vytvořit širší zásah než běžný úzký hrot. Zároveň se méně snadno zarývala hluboko do trávy, křovin nebo měkké půdy, takže bylo možné nákladný šíp snáze nalézt a znovu použít.

Lovecký forker, nikoliv prokázaný sekáč lan

Srpovité hroty bývají v populární literatuře označovány jako sekáče lan nebo hroty určené k přesekávání lodního takeláže a plachet. Takové využití působí atraktivně, ale historické a praktické doklady jsou velmi nejisté. Zasáhnout ze vzdálenosti pohybující se napnuté lano úzkou mezerou mezi oběma špičkami by bylo mimořádně obtížné.

Za pravděpodobnější považujeme jejich využití při lovu větších ptáků, například hus, a menší zvěře. Francouzské hospodářské texty z druhé poloviny 16. století skutečně popisují dvojitě vidlicové šípy určené k zásahu křídla nebo krku velkého ptáka. Při prezentaci výrobku tak můžeš zajímavě vysvětlit rozdíl mezi romantickou představou „šípu na lana“ a pravděpodobnou historickou funkcí loveckého hrotu.

Vzhled a ruční zpracování

Široká srpovitá čepel má konkávní vnitřní ostří a dva dlouhé, mírně zahnuté hroty. Uprostřed spodní části přechází do kuželovitě svinuté tuleje určené k nasazení na dřevěný dřík. Čepel je přibližně 2 mm silná, takže si zachovává výrazný profil, aniž by celý hrot působil nepřiměřeně robustně.

Povrch je ponechaný v tmavém přírodním provedení se stopami po kování, broušení a závěrečném opracování. Drobné nerovnosti, rozdíly v kresbě povrchu, odstínu, symetrii a rozměrech nejsou vadou, ale přirozeným důsledkem ruční výroby. Před expedicí bývá železo ošetřeno ochrannou vrstvou oleje, která omezuje vznik koroze během skladování a přepravy.

Nasazení na dřevěný dřík

Pro sestavení historicky působícího šípu vyber rovný dřevěný dřík a jeho konec postupně uprav na průměr odpovídající vnitřku tuleje. Dřík musí do tuleje zapadnout pevně a rovně, ale neměl by se do ní zatloukat silou, která by mohla tenký kov roztrhnout nebo deformovat.

Nejprve doporučujeme provést montáž nasucho a zkontrolovat, zda je čepel přesně vyrovnaná s osou dříku. Pro dekorativní nebo sběratelskou kompletaci lze spoj zajistit vhodným lepidlem na dřevo a kov. Před jakoukoliv skutečnou střelbou musí hotový šíp posoudit zkušený výrobce šípů, který ověří pevnost spoje, vhodnost dříku, vyvážení a kompatibilitu s konkrétním lukem.

Technické parametry

Péče a bezpečné zacházení

• Přepravní konzervační olej můžeš setřít suchou textilií nebo vhodným odmašťovacím prostředkem.
• Po každé manipulaci hrot otři a nanes na něj velmi tenkou vrstvu oleje určeného ke konzervaci železa a oceli.
• Výrobek skladuj v suchu a nevystavuj jej dlouhodobě vlhkosti, soli, kyselinám ani mokré kůži.
• Lehkou povrchovou korozi odstraň jemnou ocelovou vlnou nebo velmi jemnou brusnou houbičkou s trochou oleje.
• Obě špičky i vnitřní hrana mohou způsobit vážné řezné nebo bodné poranění. Při přepravě je zakryj pevným ochranným pouzdrem.
• Nepoužívej tento hrot pro LARP, scénický boj, kontaktní šerm ani volně přístupné lukostřelecké ukázky.
• Nestřílej proti lidem, zvířatům, stromům, kamenům, kovovým terčům ani jiným tvrdým předmětům.
• Při používání lukostřeleckého vybavení vždy dodržuj místní zákony, pravidla střelnice a bezpečný prostor za terčem.
• Uchovávej výrobek mimo dosah dětí.

Doporučené příslušenství

• Dřevěný šípový dřík odpovídající pozdnímu 14.–16. století a průměru tuleje.
• Přírodní péřové letky z husího nebo krůtího peří pro historicky působící kompletaci šípu.
• Lněná nit a kožní klih pro tradičně pojaté upevnění letek ve stylu 14.–16. století.
• Kožený toulec odpovídající vrcholnému středověku, pozdnímu středověku nebo tudorovskému období.
• Dlouhý luk nebo historická kuše pro statickou expozici evropské lukostřelby 14.–16. století.
• Pevný kryt ostří pro bezpečnější skladování a přepravu.
• Konzervační olej a měkká bavlněná textilie pro pravidelnou péči o železný povrch.