Přejít k obsahu  Přejít k hlavnímu menu

Život Vikingů: od osídlení až po námořní plavby

Vikingové

Drsné severské kraje se Vikingům zdály příliš těsné. Proto podnikali výpravy do vzdálených končin, v nichž se často usazovali – na Britských ostrovech, v severozápadní Francii i jinde. Potomci Vikingů se nakonec střetli v jedné z nejvýznamnějších bitev anglických dějin – u Hastingsu.

Vikingové osídlili úrodné Grónsko

Slovo viking je nepochybně severského původu. Základ s největší pravděpodobností tvoří označení fjordu – vík. Viking byl tedy zřejmě „ten, kdo se zdržuje v zátokách“. Soudobé franské kroniky označují Vikingy jako Normany, Němci jim říkaliAscomanni (jasanoví muži, zřejmě podle materiálu na ratiště kopí), Irové Lochlannach, Finové Ruotsia Arabové Majdus (pohanští čarodějové).

Vikingové s charakteristickou výzbrojí
Foto: Šárka Bejdová

Severští piráti koncem 10. stol. osídlili Grónsko. Název ostrova Groenland čili „Zelená země“ měl své opodstatnění – Evropa v té době opět prožívala období tzv. malého pluviálu, dlouhodobého oteplení, které umožnilo pěstovat i v Británii kvalitní vinnou révu. Skandinávské přístavy v zimě nezamrzaly, pobřeží Grónska bylo zelené a poměrně úrodné, umožňovalo dobrý lov i rybolov. Grónsko se ocitlo v izolaci až po staletích, kdy se klima ochladilo, a způsobilo zkrácení námořních tras.

Jisté štěstí v neštěstí mělo Irsko, jemuž vikinské nájezdy zprostředkovaly spojení s ostatním světem. Navíc zde seveřané položili základy měst, včetně Dublinu.

Plavili se na dračích lodích

Ke všem výbojům sloužily seveřanům jejich lodě. O počátcích lodního stavitelství ve Skandinávii svědčí skalní rytiny již z doby bronzové. Plavidla seveřanů znali i Římané, a o tom, jak vypadaly lodě v raném středověku, si již můžeme udělat dobrou představu díky nálezům několika dochovaných exemplářů a vraků.

Zrekonstruovaný drakar z dánského Huginu
Archiv Edgara Pachty

Vikingové používali podlouhlé lodě se zdviženou přídí a zádí. Nejznámější a největší z jejich druhů je drakar (dračí loď, dánsky drageskibe), jemuž dala jméno vyřezávaná dračí hlava na přídi. Takové hlavy se zvýrazňovaly pestrými barvami a někdy i zlatem. Měly nejen magický význam, ale také zastrašovaly nepřítele.

Lodě panovníků a předáků zdobily bohaté, často zlacené řezby. Také plachty tvořily sešívané různobarevné pásy. Barevností se vyznačovaly rovněž štíty zavěšené na bocích lodí (např. známý drakar z Osebergu měl štíty střídavě žluté a černé barvy).

Ovšem zdá se, že Vikingové nebyli zdaleka tak zdatní mořeplavci, jak se dnes traduje. Drželi se pokud možno břehů a na volné moře vyplouvali jen velmi neradi. Jeden z nejodvážnějších severských plavců, svatý Olaf (jinak raubíř a zabiják) při svých plavbách kopíroval pobřeží, a někdy postupoval dokonce po souši.K rychlejším přesunům používali severští náčelníci a elitní bojovníci koně, které také transportovali na svých lodích.

Zdaleka to nebyla snadná záležitost. S přepravou koní experimentovali např. v r. 1963dánští badatelé, s využitím napodobeniny lodě z Ladby. Jedná se o plavidlo s mimořádně mělkým ponorem a nízkými bočnicemi, umožňujícími koním snadno vyskočit na pobřeží nebo mělčinu. Mělký ponor však nesliboval stabilitu na otevřeném moři, z čehož mohlo plynout nebezpečí i pro koně. Nejspíš tedy k přepravě zvířat sloužily velké lodě, dodatečně vybavené nástavbami, stoupačkami a rampami.

Vzácná fotografie z rekonstrukce transportu koní v r. 1963
Archiv Edgara Pachty

Taková „zásobovací“ plavidla byla pravděpodobně součástí armády Viléma Dobyvatele, který r. 1066 dobyl Anglii. Základ vojska normanského vévody totiž tvořila – těžkooděná jízda.

Sasové proti Normanům

Do 11. stol. Sasové a Skandinávci v Anglii vytvořili velmi blízké etnikum. Jejich pěší vojsko se však mělo brzy střetnout s obrněným rytířským jezdectvem bastarda Viléma z Normandie. 

Páteř saských vojsk původně tvořily osobní družiny náčelníků. Později se z nich stalo jádro specializovaných bojovníků, huskarlů (huescarles) – osobních strážců krále, později také velmožů.

Král se svou gardou nemohl být všude, takže zodpovídali za lokální obranu velmoži (Jarlové, eorls). V případě ohrožení svolávali domobranu (fyrds) tvořenou svobodnými rolníky nebo živelnou hotovostí. Domobranci si nemohli dovolit drahou výstroj, proto je posilovali žoldnéři.

Souboj v sedle
Foto: Šárka Bejdová

Anglosaští bojovníci používali koně víceméně jen k přesunům, pak bojovali bez nich. Výzbroj měli kvalitní, ochranné zbroje však nosili jen vzácně – o čemž svědčí i dobová vyobrazení.

V bojích nejčastěji využívali meče, kopí a sekery

Výzbroj anglosaských válečníků se příliš nelišila od vikinské. Meč na počátku středověku nebyl tak rozšířený. Jednalo se o drahou zbraň, kterou vlastnili především zámožnější jedinci. Sloužila jim k tomu, aby zasadili poslední ránu protivníkovi, předtím zraněnému kopím.

Nejlevnější, proto i nejběžnější, bylo kopí. Pro Vikingy to byla třetí nejdůležitější zbraň (po meči a sekeře), s hrotem elegantního tvaru a s tulejí pro nastrčení na dřevěné ratiště.

Délka kopí se pohybovala od cca 2,5 do 3 m. Ratiště tlusté kolem 2,5 cm se ke konci zužovalo, a víme, že k jeho výrobě sloužilo jasanové dřevo – tak běžné, že výraz askrse stal synonymem pro staronorské slovo spjót.

Kopí s křidélky, používané seveřany i Sasy

Pak využívali několik variantvrhacích oštěpů délky kolem 1,5 m, z nichž angon měl dlouhý kovový řap, podobně jako římské pilum. Dále širočiny, těžké sekery s dlouhým obouručním toporem. K boji na dálku sloužily luky.

Staří Sasové používali sekerku francisku (nazvanou tak podle Franků, kteří si ji oblíbili), lehkou házecí zbraň, kterou její majitel často nosil uvázanou k dlouhému provazu, a po hodu ji stáhl k sobě.

Franciska

Oblíbenou zbraní byl sax (též seax nebo scramasax), bojový nůž starogermánského původu, používaný od doby stěhování národů po časy vikinských nájezdů. Kratší saxy měřily asi od 7 cm do 35 cm, delší 75 cm i více.

Od saxu se zřejmě odvodilo pojmenování germánského kmene Sasů – alespoň jejich hlavní bůh Saxnot byl v anglosaské mytologii legendárním prapředkem Sasů. Nosili ho i k běžnému oděvu nejen muži, ale také ženy, a systematicky trénovali zacházení s touto zbraní. Několik exemplářů saxu nalezli archeologové i na našem území.

Ani saské štíty se příliš nelišily od seveřanských. Byly okrouhlé, zpočátku o průměru cca 45 cm – aby nepřekážely nájezdníkům při jejich rychlých akcích. Po kolonizaci Anglie se zvětšovaly, nakonec kopírovaly mandlovitý tvar, známý u Normanů.

Přilby Vikingů, Sasů apod.byly účelové, kónického tvaru, pro náčelníky zdobené koňskými žíněmi nebo peřím (tzv. „okřídlené klobouky“). Nikdy je nezdobily rohy! Ty k přilbám Germánů přidali až kolem poloviny 19. stol. němečtí vlastenečtí studenti, kteří je považovali za historické.

Vikinský langsax s kostěnou rukojetí

Do válčení se zapojili i Irové

Podobně jako Sasové, rovněž keltští Irové čelili skandinávským nájezdníkům zpočátku chabě a nejednotně. Základem irských vojsk byli  Ceithearn (anglicky Kern), lehcí pěší harcovníci, kteří před útokem obtěžovali nepřítele střelami. Jejich běžnou výzbroj tvořilo kopí (gae) nebo meč (claideamh), dlouhá dýka (scian), luk (bogha) a sada oštěpů nebo šipek (gá-ín). Postupně irští bojovníci přejímali od vikinských nájezdníků kroužkové odění.

Normanský mandlový štít. Dekorace v podobě stylizovaných ptáků se tehdy těšila oblibě

Témata: Vikingové Zbroj

Líbí se Vám článek? Sdílejte jej s přáteli!

Komentáře (0)

Doporučené produkty

Podobné články

  • Vikingové Vikingové – jejich zbraně a ochranná zbroj

    V dobách, kdy na našem území vznikaly první státní útvary, prožívala Evropa nelehké časy. Pyrenejský poloostrov ovládli muslimové, z východních stepí se valily různé kočovné národy. Aby těch hrůz nebylo málo, vynořili se v průběhu 9. století sveřepí nájezdníci ze severu – Vikingové. Náš třídílný miniseriál vás seznámí s výzbrojí a zvyklostmi těchto bojovníků, stejně jako s jejich nejnebezpečnějšími nepřáteli.

  • Piráti Piráti – námořní zločinci, kteří neznali slitování

    Piráti naháněli strach námořníkům odjakživa. Touha po rychlém bohatství je dovedla k nebývalé krutosti. Ačkoliv si dnes piráty idealizujeme jako hrdiny bojující proti vyšší společnosti, reálně tomu tak nebylo. Dodnes platí, že na moři okradou kohokoliv, jen aby se obohatili.

  • Vilém Tell Vilém Tell vzdoroval mocným a zastával se utiskovaných

    Opravdu sestřelil Vilém Tell svému synovi jablko z hlavy, nebo se jedná o švýcarskou legendu? Známou pověst jsme porovnali fakty a objasnili, jak to vlastně bylo. Odtajníme, které umělecké zpracování příběhu slavného kušostřelce vyvolalo velký poprask mezi diváky a proč.

  • Robin Hood Robin Hood – mýty a fakta kolem slavného lukostřelce

    Pro někoho hrdina, pro jiného zloděj. Kolem Robina Hooda je spoustu nejasných otázek. Odkud se vzal a skutečně bral bohatým a dával chudým? Přečtěte si článek o legendě, která o zbojníkovi ze Sherwoodu koluje. Zároveň se dozvíte historická fakta uvádějící mýty na pravou míru.

Komentáře (0)

Napište komentář


Naším zákazníkům se věnujeme a odpovíme Vám na jakýkoliv dotaz

Vaše dotazy nám pomáhají se zlepšovat. Co je pro jednoho samozřejmá banalita může být pro druhého zajímavá novota. Nebojte se zeptat. Jsme tu pro Vás! Co sami nevíme, na to se zeptáme dalších odborníků, se kterými spolupracujeme. Nejčastější dotazy pak zveřejňujeme zde. Děkujeme za Vaší zvídavost!

Zvolte jazyk

Zvolte měnu

CZK