Odívání v době rokoka

Odívání v době rokoka
Období regentství Filipa Orleánského, který vládl v letech 1715 – 1723 za mladistvého Ludvíka XV., tvoří přechodnou epochu mezi barokem a rokokem. Vyznačuje se celkovým uvolněním v oblasti módy, která se kromě slavnostního reprezentativního oděvu zaměřila také na oblečení pro různé příležitosti – pro domácí společnost či pro cestování; objevily se i zvláštní obleky do přírody, k lovu nebo tanci.

Odívání v době rokoka - období regence (1715 – 1723)

Pánský oděv

Pánský rokokový oděv se ve svých základních součástech nezměnil, jen poněkud zdrobněl. Zmenšily se paruky, které se stejně jako ženské začaly pudrovat. Aby nedošlo k jejich poškození, nosily se klobouky pouze jako rekvizity v podpaždí, nikoliv jako pokrývka a ozdoba hlavy. Klobouky proto změnily i svůj tvar – místo klobouku s péry drželi páni v ruce jednoduché dvourohé sklapovací klobouky.

Dámský oděv

Dámský kostým vrcholného baroka vystřídalo lehčí a měkčí oblečení. Vznikl opravdový domácí oděv – nedbalky (negligée), který však ve skutečnosti nebyl tak pohodlný, jak se zdál. Svrchní šat byl volný a nepřestřižený, přišitý ke spodnímu šatu vzadu u krku, odkud volně splýval bez obvyklého projmutí v pase až k zemi. Pod svrchním šatem se však nadále nosil nepohodlný korzet a spodničky, takže se pod ním rýsovala klasická ženská silueta. Oděv doplňoval účes z pudrovaných vlasů.

Rokoko (1723 – 1789)

Vývoj rokokového šatu je spojen opět s francouzským královským dvorem, konkrétně s vládou Ludvíka XV. a Ludvíka XVI. Oděvní proměny byly na královském dvoře četné a s ohledem na finanční možnosti ovlivňovaly i ostatní společenské vrstvy. Oproti baroknímu oděvu se rokokový šat vyznačoval zdrobnělostí, bohatou dekorativností, rozmarností a asymetrií. Oděv zdobil nespočet stuh, mašlí, volánků, prýmků, krajek, výšivek a pravých i nepravých květin. Oblíbené byly pastelové barvy.

Pánský rokokový oděv

Pánská móda se v první polovině 18. století přizpůsobila tendencím dámské módy; byla velmi dekorativní, až zženštilá. Základem pánského oděvu zůstával nadále kabátec typu justaucorps, vesta a kalhoty. Feminizací byl nejvíce poznamenán kabátec, jehož šosy se rozšířily a vyztužovaly žíněmi nebo papírem, aby trčely do šířky podobně jako dámská krinolína. Kabátec, zdobený krajkami, volánky a stuhami, se nosil zcela otevřený. Vesta byla bez rukávů, zkrátila se a zapínala se jen na několik knoflíků. Vesta se stala luxusní součástí oblečení, šila se z drahých látek a byla hojně zdobena. Velký výstřih vesty a kabátce vyplňovala náročně aranžovaná kravata. Úzké kalhoty sahaly ke kolenům, dvojitý poklopec se zakrýval řetězem s hodinkami nebo ozdobnými přívěsky. Pánská paruka se oproti barokní zmenšila a zjednodušila; nejčastěji se vlasy stáčely do loken, které rámovaly obličej, nebo se stahovaly a svazovaly do typických copů.

Ve druhé polovině 18. století ustala konfrontace pánské módy s dámskou a pánský styl oblékání se vyvíjel vlastním způsobem. Pánská móda se oprostila od zdobení volánky, stuhami a krajkami a celkově se zjednodušila a zcivilnila. Novým typem kabátce se stal frak, který vznikl sestřižením šosů justaucorpsu vepředu, původně pro větší pohodlí při jízdě na koni a nošení kordu. Frak se stal základem pánského oděvu 19. století. Kromě kabátce se zjednodušila i vesta, která ztratila šosy i rukávy a vynikala hlavně nápadnou látkou, výšivkou nebo potiskem. Vesta společně s kravatou tak zůstala jedinou nápadnou ozdobou mužského oděvu. Kravata se často kolem krku obtáčela i třikrát a složitě se vázala. Jako svrchní oděv byl v oblibě dlouhý redingot se dvěma límci, z nichž jeden se nosil zdvižený. Nejčastější pokrývkou hlavy byl dvourohý nebo třírohý klobouk, který se díky zmenšené paruce mohl opět nosit na hlavě, nikoliv jen v podpaždí. Místo kordu se jako oděvní doplněk nosila vycházková hůlka z různých materiálů.

Dámský oděv rokoka

Základem dámské siluety zůstala i nadále krinolína vyztužená dřevěnými nebo železnými obručemi. Krinolína měla zpočátku tvar kalichu, postupně se formovala do tvaru sudu a kolem roku 1745 nabyla extrémní a nejrozměrnější podoby – rozšířila se do stran, vpředu i vzadu se zploštila, takže její půdorys tvořil úzký ovál. Tyto varianty krinolíny byly podkladem svrchní a spodní sukně. Svrchní sukně se vepředu rozevírala tak, že pod ní byla vidět barevně kontrastní sukně spodní. Živůtek měl odvážný výstřih a vepředu vybíhal do úzké špičky. Korzet byl stále těsněji sešněrovaný, aby byl kontrast mezi širokou sukní a úzkým živůtkem co největší. Rukávy byly bohatě řasené a zdobené krajkami, stuhami a prýmky. Jako svrchní oděv se nosily nadále nedbalky (negližé), volně splývající pláště od ramen až k zemi, které budily dojem pohodlného oděvu. Dámskou siluetu korunoval účes zmenšený do extrému, který se však ve 2. polovině 18. století začal zvětšovat tak, že byl i třikrát vyšší než samotná hlava. Líčení bylo v době rokoka velmi nápadné a bylo doplněno muškami, krášlícími náplastmi z černého hedvábí nebo papíru v podobě hvězd, srdíčka či půlměsíce, které se umisťovaly na obličej ve složitém systému. Jako oděvní doplněk byly oblíbené vějíře, rukavice, rukávníky či taštičky – kabelky – zvané pompadurky.

Ve 4. čtvrtině 18. století byl v dámské módě oblíbený vypasovaný kabátek mužského typu s prodlouženými a vyztuženými šosy na zádech. Velkou dekoltáž kabátku vyplňoval jemný šátek, fiží, vázaný na různé způsoby. Postupně se zmenšoval objem sukně a z Anglie se přijímala móda sukně vyztužené polštářkem.

V našem internetovém obchodě naleznete - Rokoko šatyRokoko kostýmy páni.

Použitá literatura:
Ludmila KYBALOVÁ, Dějiny odívání. Barok a rokoko, Praha 1997
Ludmila KYBALOVÁ – Olga HERBENOVÁ – Milena LAMAROVÁ, Obrazová encyklopedie módy, Praha 1973
Magdaléna M. ZUBERCOVÁ, Tisícročie módy (Z dejín odievania na Slovensku), Osveta 1988
Erika THIEL, Geschichte des Kostüms, Berlin 1963

Doporučené produkty

Komentáře (1)

Michala smrzova
dne 5. 4. 2023 v 08:34:24
Reagovat

Tady nebylo nic co jsem hledala

Napsat komentář