Přejít k obsahu  Přejít k hlavnímu menu

Pás cudnosti vznikl jako ochrana, stal se však mučícím nástrojem

Pás cudnosti

Nepohodlný kus kovu, díky kterému ženy v noci nemohly zamhouřit oka. Měl je chránit před nebezpečím zvenku i vlastním pochybením. Pokud se dnes ve společnosti zmíníte o pásu cudnosti, většina lidí se buď nervózně zachichotá, nebo začne klopit zrak a odvádět téma jinam. Historický nástroj, který řadíme mezi mučící, dnes však někteří lidé stále využívají. K čemu jim je a jakou má historii?

Začněme od začátku. Mezi lidmi často převládá názor, že pás cudnosti nechali vytvořit rytíři, kteří se snažili pojistit čest svých žen. Zvlášť se tak mluví o křižácích, kteří zamykali počestnost svých žen před odjezdem do Svaté země. V historických pramenech o tom ale nenajdeme relevantní doklady. Slovní spojení pás cudnosti se sice v literatuře objevuje, nedokazuje ale existenci kovového zařízení, jak ho známe z muzea historie. Mohlo tedy jít o metaforický slib manželky, že zůstane věrná svému muži po celou dobu jeho nepřítomnosti.

V expozicích věnovaných mučícím praktikám se však pásy cudnosti objevují pravidelně. Některé z nich mají ostré hroty, při pohledu na ně člověka až zamrazí. Skutečnost je ale úplně jiná, než by se mohlo zdát. Většina takových exponátů jsou totiž podvrhy vytvořené v 19. a 20. století. Přes to všechno nás toto téma přitahuje.

Opravdu bychom je našli ve středověku?

Nejčastěji si je vybavíme pod zdobenými sukněmi princezen. Stejně tak jsou předmětem řady vtipů. Znáte ten příběh, kdy král odjíždí do boje a klíček od nevinnosti své ženy svěří svému nejvěrnějšímu panošovi. Ještě než jeho výprava zmizí za horizontem, přiřítí se k němu panoš a sděluje překvapivou zprávu, a sice že klíček nepasuje do zámku. Vtipy stranou. Podle historiků se něco podobného stát nemohlo. Proč? Pásy cudnosti totiž ve středověku neexistovaly. Odkud tedy jsou?

Představujeme si je jako kožené nebo kovové postroje, které si žena oblékla a po zamknutí nebylo možné se z nich dostat. První zmínku o takovém pásu najdeme nakreslenou v rukopisu z 15. století, žádný nález podobný obrázku se ale nikdy neobjevil. Historici se domnívají, že šlo o vtip autora, ten totiž ve zbytku spisu rozebírá vojenskou taktiku. Kresba tak působí jako pěst na oko, proto nevypadá pravděpodobné, že by ji někdo bral vážně. Už v této době ale zřejmě o nástroji vznikaly vtipy, proto připadá v úvahu i fakt, že něco takového ženy nosily, jen o tom neexistují prameny.

První pás cudnosti našel starožitník

Jeden z prvních objevů kontroverzního nástroje se odehrál v 19. století v Linci. Místní starožitník Pachinger tam objevil hrob dívky ze 16. století, která měla připoutaný právě pás cudnosti. Zvláštností není pouze to, proč by se snažili dívku chránit pásem cudnosti na cestě do posmrtného života, ale i fakt že se nástroj po čase ztratil. Ostatně jako většina mužovy sbírky kuriozit. O zesnulé dívce není také jediná zmínka v archivech města.

Řadu dalších exponátů potkal stejný osud. Téma sexu je ve společnosti stále ožehavé, dříve by se dalo považovat dokonce za tabu. Řada pásů cudnosti slavných osobností, jako byla Anna Rakouská nebo Kateřina Medicejská, muzea vrátila zpět do depozitářů. Chtěli se tak jednoduše vyhnout skandálu, který výstava pásů cudnosti vždy rozpoutá. Navíc není dodnes jasné, zda jsou tyto artefakty autentické.

Zdálo by se, že příběhy kolem pásů cudnosti jsou spíše pohádkami, to ale není zcela pravda. Doklady o jejich existenci najdeme z období renesance, tedy o několik století později, než si lidé běžně zařazují. Je nutné podotknout, že i tak byly zdánlivé nástroje na pojištění věrnosti velmi vzácné.

K čemu doopravdy sloužily?

Pás cudnosti, jak samotný název napovídá, nevynalezli lidé proto, aby ochránili ženy před zneužitím, nebo nevěrou. Mnohem častěji, než jako pojistka sloužily k ochraně před masturbací, kterou společnost považovala za zdraví škodlivou. To dokazuje i řada patentovaných pásů proti sebeuspokojování z USA. V dobách průmyslové revoluce je také skutečně možné, že ženy užívaly pásy opravdu jako ochranu před znásilněním, protože práce v továrnách často doprovázely sexuální útoky na dělnice.

Mužský pás cudnosti existuje

Myslíte si, že podobným nástrojům už dávno odzvonilo a pomalu upadají v zapomnění? Jste na omylu víc, než tušíte. Neortodoxní hračka se stala součástí sexuálních praktik milovníků BDSM, což ve volném překladu znamená hraní rolí, které na jedné straně zahrnují disciplínu, dominanci, otroctví a podrobení se strany druhé. Právě pásy cudnosti jsou proto ideálním prostředkem ke kontrole potěšení partnera.

Stereotypům odzvonilo, do pásů cudnosti se dnes pro zábavu a potěšení totiž nezamykají jen ženy. Vznikl mužský pás cudnosti, který tato subkultura používá snad ještě častěji než ten ženský. Je menší, v mnoha ohledech praktičtější. Oproti ženskému pásu, který se opravdu nasazuje okolo pasu a klína, se dá mužská varianta popsat spíše jako klec na pohlavní orgány, které se do ní uzamknou. Muž pak nemá možnost uspokojovat sám sebe nebo se bezbolestně vzrušit. Existuje i varianta florentského typu, která se tvoří nositeli na míru. Vypadá jako jakýsi štít kolem pasu, který probíhá i mezi nohama a zakrývá genitálie.

Na středověk zapomeňte

Zabíhat do detailů se v některých situacích nevyplácí, proto už si podrobnější popis odpusťme. Na závěr si pojďme shrnout pár faktů. Kromě pásů cudnosti pro ženy existuje i mužská varianta. Nástroj nepochází ze středověku, nesloužil jen jako ochrana před znásilněním a jeho používání rozhodně není jen otázkou minulosti.

Témata: Zbroj

Líbí se Vám článek? Sdílejte jej s přáteli!

Komentáře (0)

Doporučené produkty

Podobné články

  • obvod hlavy Jak zvolit správnou velikost helmy

    Věnujte prosím pozornost následujícím informací před volbou velikosti historické helmy v našem shopu. Je pro obě strany vždy nepříjemné, když zvolená velikost nesedí hned na první pokus a repliku helmy je zapotřebí posílat zpět, což je zejména při objednávkách ze zahraničí i dost drahé.

  • Středověké helmy Historické přilby a helmy

    Přilby tvořily odpradávna součást zbroje. Chránily bojovníkovu hlavu a někdy i jeho obličej. Vyráběly se obvykle z kovu, ale v pravěku byly běžnou záležitostí přilby kožené. Stejně jako jiné části zbroje se i historické přilby v průběhu dějin vyvíjely, a tak se můžeme setkat s různými typy helem a přileb.

  • Stity Středověké štíty

    Štíty tvořily součást zbroje. Válečníci je nosili zpravidla na levé ruce a chránili se jimi před ranami a zásahy šípů. Lehčí štíty však nevyužívali jen k ochraně, ale také k útoku. Vyráběly se z různých materiálů: železa, dřeva či proutí. Dřevěné štíty mohly být potaženy kůží. Během turnajů si rytíři zdobili štíty svými barvami, aby obecenstvo mohlo rytíře snáze identifikovat. Z těchto pomalovaných štítů vznikl postupně erb. Tvar štítů se v průběhu času měnil, a tudíž slouží jako dobrá datovací pomůcka.

  • Turnajová zbroj Turnajová zbroj

    Zhruba v 5. století našeho letopočtu, kdy probíhalo stěhování národů, začalo období středovku. Během této epochy se formovaly hranice evropských států, panovníci přijímali křesťanství a církev postupně získávala čím dál větší moc. Stavěly se hrady a kostely, vznikala města a byly zakládány první univerzity. I v době křížových výprav a morových epidemií se však lidé chtěli bavit. Mezi oblíbené kratochvíle šlechty patřily rovněž rytířské turnaje.

Komentáře (0)

Napište komentář


Naším zákazníkům se věnujeme a odpovíme Vám na jakýkoliv dotaz

Vaše dotazy nám pomáhají se zlepšovat. Co je pro jednoho samozřejmá banalita může být pro druhého zajímavá novota. Nebojte se zeptat. Jsme tu pro Vás! Co sami nevíme, na to se zeptáme dalších odborníků, se kterými spolupracujeme. Nejčastější dotazy pak zveřejňujeme zde. Děkujeme za Vaší zvídavost!

Zvolte jazyk

Zvolte měnu

CZK