Toulce na šípy

Lukostřelba je především relaxační pohybová činnost. Střelec se při ní naprosto zklidní a koncentruje se jen na přítomnost. Při střelbě je jen střelec, jeho luk, šíp a cíl. Věnujete se lukostřelbě i Vy? Pak určitě potřebujete vhodný toulec na šípy! V našem internetovém obchodě najdete mnoho toulců na šípy, z nichž si určitě vyberete!

Zúžení výběru

do
Skrýt filtraci Zobrazit filtraci arrow
Vyfiltrujte si přesně to, co vás zajímá.
Zobrazeno 11 položek z 24 nalezených
Se správným lukem ovládnete svůj dech, mysl i lukostřelbu
Se správným lukem ovládnete svůj dech, mysl i lukostřelbu
Lukostřelba
Soustředění. Přesnost. Napjaté svaly a pomalý dech. Klid a vzruch zároveň. V momentě napjaté tětivy neexistuje nic jiného než cíl. Vystřelíte, nestačíte mrknout a ostrý hrot šípu se zarazí do středu terče. Lukostřelba je vášeň, avšak velmi…
Načíst dalších 13
Celkem zbývá 13

Toulce na šípy

Toulec na šípy prošel historicky nejméně znatelným vývojem. Při střelbě z tradičních luků se užívají především klasické kožené nebo látkové toulce. Nosí se na zádech a šípy se z nich vytahují přes rameno. Často bývají zdobené.

Při střelbě ze sportovních luků se užívají dva druhy toulců. První model vychází z tzv. pistolového holsteru, který vypadá jako kapsa připevněná na pásku a šípy v něm směřují dozadu. Druhý typ toulce na šípy se nosí rovněž připevněný na pásku, ale konce šípů směřují dopředu, takže si střelec může vybírat šípy, které se mu zrovna hodí. Na obou toulcích jsou navíc našity i různé kapsy a úchyty na doplňky.

Pokud střelec používá lovecké hroty, měl by vlastnit také tzv. držáky šípů, jež jsou přišroubovány na luku. Lovecké hroty bývají chráněny měkkou gumou, aby nedošlo k pořezání a aby nerachotily, a tak neprozradili lovcův úkryt či pozici.

Nabízíme Vám mnoho krásných toulců na šípy, z nichž si jistě vybere každý zapálený lukostřelec.

Toulec na šípy

Nejznámějším umístěním toulce je přes rameno na zádech. Druhá varianta je nošení toulce u pasu. Historické doklady se ale hledají těžko. Můžeme je vidět na kresbách staroegyptských lučištníků nebo u japonských samurajů. Avšak toulce nošené u pasu můžeme najít u Peršanů, Mongolů, Arabů, Turků, až po prakticky celou středověkou Evropu.

Podle zkušených lučištníků je toulec nošený na zádech vhodný spíše pro lov, jelikož toulec u pasu znemožňuje lovci pohyb. Lovec hraje na jedinou pečlivě připravenou střelu, takže vytahování šípů zpoza zad ho nijak nezatěžuje. Kdežto válečný lučištník potřeboval vytahovat šípy rychle a měl přehled, kolik šípů mu ještě zbývá. Proto byl pro ně vhodnější toulec nošený u pasu.

Konstrukce toulce na zádech

Toulec je připevněn na šikmém popruhu, který prochází (pro praváky) kolem pravé strany krku a pod levým podpaždím. Konce šípů vykukují nad pravým ramenem blízko krku, kam se dá relativně pohodlně sáhnout. Popruh obvykle tvoří jednu uzavřenou smyčku, a tudíž se při pohybu může protočit. Základem úspěchu je dobrá fixace popruhu k tělu. Toho lze docílit dobrým utažením. Toulec sedí na zádech v místech, kde páteř dělá svůj první esovitý oblouk. Toulec nesmí kopírovat dolní část tohoto oblouku, jelikož by jeho ústí odstávalo od ramene. Toulec by měl být z pevného materiálu, aby držel tvar - ulehčuje tasení šípu. Měl by končit výškově zhruba na úrovni ramene. Šípy by měly být co nejblíž k okraji krku. Čím dál od krku jsou, tím hůř se pro ně sahá. Pro snazší manipulaci je tedy lepší použít kratší šípy i toulec.