Tsuby, Cuby

Tsuba, Cuba

Umělecké motivy na tsubách zachycují například japonské nápisy, výjevy z venkovského života, zvířecí či rostlinné motivy, ornamenty, mytická či bájná stvoření. Na zdobení se používají intarzie, letování, taušování ze zlata, stříbra, či speciálních slitin.

Tsuba, též Cuba (鍔 nebo 鐔) je obvykle kulatá (nebo občas hranatá) záštita na konci rukojeti japonských chladných zbraní, jako je katana a její varianty, tachi, wakizaši, tantō, naginata atd. Přispívají k vyvážení zbraně a k ochraně ruky. Tsuba byla většinou určena k tomu, aby zabránila sklouznutí ruky na čepel při seku, a nikoli k ochraně před čepelí protivníka.

V období Muromači (1333-1573) a v období Momoyama (1573-1603) byly cuby spíše funkční než zdobné, vyráběly se z pevnějších kovů a s pevnějšími vzory. V období Edo (1603-1868) panoval v Japonsku mír, a tak se tsuba stala více ozdobnou a vyráběla se z méně praktických kovů, například ze zlata.

Cuby jsou obvykle jemně zdobené a dnes jsou sběratelským artiklem. Tsuby vyráběly celé dynastie řemeslníků, jejichž jediným řemeslem byla výroba cub. Obvykle byly bohatě zdobené. Kromě toho, že se jednalo o sběratelské předměty, byly často používány jako dědictví, které se předávalo z generace na generaci. Japonské rodiny se samurajskými kořeny si někdy nechávají na tsubu vyřezávat svůj rodinný erb (mon). Cuba se vyrábí z různých kovů a slitin, včetně železa, oceli, mosazi, mědi a shakudō. Při souboji mohou dva účastníci přiložit své katany k sobě na hranu tsuby a tlačit na sebe, aby získali lepší pozici, ze které mohou toho druhého zasáhnout. Tento postup se nazývá tsubazeriai (鍔迫り合い, doslova tlačení tsuby proti sobě).