Pavézy

Pavéza byl v pozdním středověku dřevěný, zhruba obdélný štít s podélnou vypuklinou uprostřed, kam se navlékala paže. Sloužila jako obrana pěšího bojovníka při střeleckém souboji před střelami z luků a kuší. Svůj název získala podle italského města Pavia. Skládala se ze sklížených latí z lehkého dřeva, často potažených kůží či látkou. U horního konce se nacházela malá střílna, skrz kterou mohl dobře chráněný lučištník či kušník střílet na nepřítele. Koncem 14. století vznikla tzv. velká pavéza, která kryla téměř celou postavu.