Přejít k obsahu  Přejít k hlavnímu menu

Pistole s vůní střelného prachu

8.4.2022
Pistole

Pistole patří do kategorie krátkých palných zbraní. První z nich se objevily někdy na přelomu 15. a 16. století, a stojí za zmínku, že jejich pojmenování má původ v češtině: Vyvinul se pravděpodobně ze slova „píšťala“, označujícího lehkou ručnici, která patřila k výzbroji husitských válečníků.

Dnes se alespoň stručně seznámíme se dvěma typy historických pistolí, které jsou nejčastěji k vidění na našich hradech, zámcích a v muzeích, stejně jako při rekonstrukcích dobových bitev. Je pozoruhodné, že pistole nebyla jen zbraní vojáků a námořníků, ale také duelantů. Co se skrývá za tímto neobvyklým pojmem, se brzy dovíme …

Sběratelská figurka představující jezdce z poloviny 17. stol., střílejícího z pistole s křesadlovým zámkem. Zdroj: sbírka autora

Křesadlový zámek

Až do sklonku 19. století se pistole nabíjely tzv. černým střelným prachem, který po pár salvách zahaloval bojiště hustým dýmem, ztěžujícím orientaci. Většina pistolí byla až do druhé poloviny 19. století jednoranných, nabíjených zepředu. Jejich funkci zajišťovalo několik systémů zapalovacích soustav zvaných zámky.

Zcela prvním z nich byl značně primitivní doutnákový zámek. Později, někdy v první čtvrtině 16. století vznikl kolečkový zámek, jehož princip – řečeno velmi zjednodušeně – poněkud připomínal moderní zapalovače.

Křesadlový zámek. Úderem křesadla K o ocílku O, vznikne jiskra. Ocílka současně tvoří víčko pánvičky P se zápalným prachem a při nárazu křesadla odskočí dopředu. Zpruha Z tlačí na ořech R a přenáší tak pohyb na kohout Kh. Zářezy v1 a v2 stavějí kohout ve všech polohách. Zdroj: archív autora

V druhé polovině 16. století se rozšířila nová zapalovací soustava – křesadlový zámek. Pravděpodobně nejstarší je zámek španělský (též katalánský, nebo miquelet). Mechanismus kromě spoušťového ústrojí, je v tomto případě na vnější straně zámkové desky. U pozdějších vzorů španělských zámků byl mechanismus na vnitřní straně desky.

Katalánský křesadlový zámek s vnějším mechanismem, v honosném orientálním provedení z 18. stol. Zdroj: sbírka autora

Ze španělského zámku se vyvinul zámek nazývaný „holandský“, a poté další verze.

Zdokonalením konstrukcí předchozích vznikl tzv. francouzský zámek a stal se z křesadlových zámků nejrozšířenějším. U vojenských pušek a pistolí se používal až do druhé poloviny 19. století.

Funkční replika vojenské pistole s křesadlovým zámkem z přelomu 18. a 19. stol. Zdroj: soukromá sbírka

Zvláštní pistole z Anglie

Replika kapesní pistole s křesadlovým zámkem, Anglie, druhá polovina 18. stol. Zdroj: archív autora

V Anglii již na počátku 18. století rozběhla výroba kapesních pistolí, která přinesla několik zajímavých konstrukčních řešení. Tvar pistole byl zjednodušen tak, aby zbraň nepoškozovala kapsu. Tak v první polovině 18. století byl u těchto typů přesunován zámkový mechanismus do středu hlavně, objevila se skládací spoušť, která vyčnívala jen tehdy, byla-li zbraň natažena, a vyráběly se pistole s několika, často i otáčivými hlavněmi.

Dekorativní replika pistole s křesadlovým zámkem a třemi mosaznými otáčivými hlavněmi, Anglie, kolem 1775.

Postupně se počet hlavní zvyšoval. Aby tím však nevzrostla váha pistole, od konce 18. století výrobci redukovali její délku. Nové kapesní pistole pak měly hlavně připomínající pepřenku, nebo několik hlavní vedle sebe. Díky tomu, že poskytovaly poměrně velký rozptyl střel, získaly si oblibu jak mezi cestujícími na ochranu před bandity, ale i mezi námořníky v bojích muže proti muži na palubách plachetnic. Existovaly rovněž malé kapesní pistole, tercelory, někdy kombinované se sklápěcí dýkou.

Tyto zbraně jsou v mnoha případech ojedinělé, ačkoli byly později vyráběny nejen v Anglii, ale i jinde v Evropě.

Vynález duchovního otce

Zápalkový (perkusní) zámek. Má v porovnání s křesadlovým podstatně jednodušší konstrukci i funkci: Na komínek (piston) P provrtaný kanálkem se nasadí čepičkovitá zápalka Z s náplní třaskaviny. Kohout Kh má vyhloubení, které chrání střelce před střepinkami zápalky. Při úderu kohoutku se vznítí třaskavá náplň zápalky a plamen prošlehne komínkem k prachové náloži Zdroj: archív autora

Na sklonku 18. století došlo k vynálezu zápalných směsí, které se vzňaly určitým způsobem zahřátí nebo pouhým úderem; přitom vyšlehl plamen a vznikl třesk. Presbyteriánský duchovní Alexander Forsyth sestrojil puškový zámek, u něhož sloužila k zažehnutí prachu třaskavá směs prášková. Forsythův vynález je jedním z nejdůležitějších v dějinách palných zbraní.

Z preparované třaskavé směsi vznikly rozličné druhy zápalek, z nichž konečnou formou jsou čepičkové měděné zápalky. K nim byl sestrojen perkusní zámek (odvozeno z franc. percussion – náraz). Místo pánvičky je zašroubován komínek neboli piston, na nějž se nasadí zápalka. Kladívko kohoutku je vyhloubeno, aby chránilo střelce před střepinkami roztržené zápalky. K ochraně před těmito střepinkami byl u některých zámků za pistonem štítek. Vnitřní mechanismus perkusního zámku je stejný jako u francouzského křesadlového zámku. Většina historických pistolí, které dnes obdivujeme ve vitrínách muzeí, má právě tento perkusní, nebo starší francouzský křesadlový zámek.

Kapesní pistole, tercelory, se středovým perkusním zámkem, z poloviny 19. stol. Zdroj: sbírka autora

Zbraň nejen do války

Rány z pistolí netřaskaly jen na bojištích, asi od konce 16. století s nimi důstojníci začali řešit také soukromé spory. V polovině 17. století již odkládali drahé pistole s kolečkovým zámkem, a začali po sobě střílet poněkud kratšími pistolemi s křesadlovým zámkem. Souboje zpočátku probíhaly v koňském sedle. Soupeři proti sobě najížděli a stříleli podle tehdejšího zvyku z krátké vzdálenosti (aby navzájem mohli vidět bělmo očí), takže někdy výšleh z hlavně ožehl i jezdcovy šaty.

Z vojenských jezdeckých pistolí se vyvinuly asi v letech 1760–1775 speciální soubojové pistole. Byly zpracovány velmi přesně a pečlivě, proto jich hojně užívali důstojníci jako služební osobní zbraně. Soubojové pistole výrobci ukládali do skříněk s kompletní nabíjecí soupravou a nástroji k čištění.

V druhé čtvrtině 19. stol. se začaly používat soubojové pistole s perkusním zámkem.

Pěší pistolové souboje

V druhé polovině 17. a první polovině 18. století vznikaly stálé armády absolutistických států, v nichž se zrodil privilegovaný důstojnický stav.

Šlechtičtí důstojníci měli mnoho tradičních zvyklostí, častěji spíše zlozvyků, k nimž patřilo zadostiučinění v případě urážky. Žádný důstojnický sbor by nestrpěl mezi sebou důstojníka, který by odmítl vyzvání k souboji. Absolutistický stát však nemohl tolerovat, aby si jednotlivci vyřizovali své spory osobně, jejich projednávání patřilo do kompetence nadřízených velitelů nebo soudů.

Přesto se však souboje konaly. Ve Francii 18. století se souboje nakonec zvrhly v jakýsi druh rvaček a krvavé „kratochvíle“ šlechtických povalečů a dobrodruhů se staly úplnou mánií. Také mimo Francii se souboj „z důvodů cti“ stal postupně zvykovým právem nejprve u šlechty a nakonec i u měšťanstva, navzdory četným panovnickým ediktům, hrozícím tresty na hrdle i majetku. A preferovány byly pistolové souboje, neboť skýtaly stejné vyhlídky i starším, zatímco při souboji na šavle měl značné výhody soupeř mladší a větší postavy.

Souboj neboli duel

… jest souboj mezi dvěma osobami, které se mají bít pistolemi nebo kordy […]

Od poslední čtvrtiny 18. století začala vznikat pravidla pro pěší pistolové souboje. Duelanti nosili tmavý oblek s límcem zvednutým, aby zakryl bílý límeček košile. Zaujímali většinou boční postavení. Souboje podle pravidel probíhaly za účasti a asistence sekundantů, lékaře, často tajně nebo alespoň diskrétně. Naopak jezdecké pistolové souboje probíhaly bez pravidel, bojovalo se jako ve válce.

Souboje byly přísně zakazovány, ale stejně se těchto nařízení příliš nedbalo a duelanti se navzájem bili až do konce 19. století. Na počátku 20. století souboje zmizely spolu s mnoha dalšími panskými přežitky a surovostmi minulých dob.

Základní postoj duelanta – bokem, tak, aby poskytoval soupeři co nejmenší cíl. Zdroj: archív autora

Souboj slavného dobrodruha

K obětem soubojů patří mimo jiné dva velikáni éry romantismu, ruští básníci A. S. Puškin a M. J. Lermontov. Četné souboje kordem i pistolemi absolvoval také Giacomo Casanova (1725–1789). Za pobytu ve Varšavě roku 1766 vyzval písemně na souboj královského podstolího a nositele řádu Bílého orla hraběte Františka Xavera Branického (1732 –1819). Popis tohoto souboje podal Casanova ve svých Pamětech a byl nalezen i v jeho písemné pozůstalosti.

Francouzská armádní pistole M 1822 bis – původně křesadlová, později transformovaná na perkusní systém. Zdroj: sbírka autora

Branicki vyzvání přijal a zvolil k zápasu pistole. Souboj se konal téhož dne (v březnu 1766) kolem třetí hodiny odpoledne ve vsi Woła u Varšavy. Člen Branického průvodu, královský generální adjutant, se snažil přemluvit oba soky, aby upustili od souboje. Bylo to však marné. „Odhodil jsem kožich,“ vzpomíná Casanova, „a na vyzvání Branického jsem uchopil jednu z [předem nabitých] pistolí. Branicki vzal druhou a pravil mně, že ctí ručí za zbraň, kterou jsem zvolil.

,Vyzkouším ji,‘ pravil jsem, ,na vaší hlavě.‘ Zbledl, hodil svůj meč jednomu ze svých sloužících a ukázal mně obnaženou hruď. Byl jsem donucen, abych učinil totéž, litoval jsem však toho, neboť můj meč byl jedinou zbraní po odpálení pistole. Když jsem mu rovněž ukázal obnaženou hruď, ustoupil jsem pět nebo šest kroků zpátky. Podstolí učinil totéž; dále jsme nemohli. Vida, že zůstal stát a pistoli držel tak jako já skloněnu k zemi, sňal jsem levicí klobouk a prosil ho, aby mně prokázal čest a střelil první. Poté jsem dal klobouk zase na hlavu.

Místo aby hned zamířil svou pistolí a vystřelil, ztratil podstolí dvě nebo tři vteřiny tím, že mířil a kryl svou hlavu za pistolí. Nedokázal jsem čekat, až bude hotov se všemi těmito přípravami. Zdvihl jsem náhle svou pistoli a vypálil jsem v témž okamžiku, kdy on střelil na mne. Nemůže být o tom pochybnosti, protože osoby ze sousedství prohlásily souhlasně, že slyšely jenom jednu ránu. Cítil jsem, že jsem poraněn na levé ruce a strčil jsem ji do kapsy. Vida však, že sok padá, odhodil jsem svou pistoli a spěchal jsem k němu …“

Oba zranění (Branicki byl střelen do břicha) se dostali šťastně do Varšavy. Souboj vykonaný řádně se všemi pravidly přijala vznešená polská společnost se souhlasem. Jelikož byly tehdy souboje zakázány pod trestem smrti, nalezl Casanova azyl ve františkánském klášteře. Král však udělil oběma duelantům milost a poslal k zraněným důstojníky, aby se o ně starali.

Tento spor dopadl poměrně dobře. Jiné souboje na pistole končily obyčejně tragicky, smrtí nebo těžkým zraněním jednoho soka, někdy i obou.

Střelba z předovky není žádná legrace: nejdříve se do hlavně nasype dávka prachu a upěchuje nabijákem, pak se do hlavně zastrčí ucpávka a kule, což se opět zarazí nabijákem. Následně se nasype trocha jemného prachu na pánvičku (u křesadlového zámku) nebo nasadí zápalka do pistonu (u perkusního zámku); pak kohout natáhne do bezpečnostní polohy. Pak natáhneme kohout, a stiskneme spoušť. Následuje ohlušující rána, doprovázená oblakem dýmu … Zdroj: archív autora

Perkusní i křesadlové pistole a mnoho dalších krásných zbraní můžeme zhlédnout i na výstavě v prostorách brněnského hradu Špilberku (Muzeum Města Brna), pořádané od 17. března do konce roku 2022

(Pozn: Ústřední fotografie byla publikována s laskavým souhlasem společnosti Hornoliptovský kurucký regiment - Slovensko)

Témata: Repliky pistolí

Líbí se Vám článek? Sdílejte jej s přáteli!

Komentáře (0)

Doporučené produkty

Podobné články

  • Sekera Není sekera jako sekera. Jak ji vybrat?

    Věřte, nebo ne, při výběru sekery neplatí žádná přísná pravidla. Avšak kupujte ji vždy podle toho, pro co se hodí – ne nutně na štípání dřeva, ale třeba jako dekorace do vaší pevnosti. Seznamte se s jednotlivými druhy seker a pořiďte si takovou, která z vás udělá opravdového siláka.

  • Rozdíly mezi meči Ostré meče používejte jen jako dekoraci. Jak si vybrat ostří?

    Ať už ho měli ve výzbroji římští gladiátoři, francouzští rytíři nebo japonští samurajové – meč byl stvořen k zabíjení. V sebeobraně i při útoku. Meč se v boji mění z krásného kusu kovářské práce na smrtící zbraň. Proto byste s mečem měli vždy zacházet velmi opatrně. Hlavně s těmi ostrými. Jaké jsou rozdíly v ostří mečů a k čemu různé typy slouží? Nabrousíme vaše znalosti.

  • Populární filmové meče 8 fantasy mečů, které by neměly chybět ve vaší sbírce

    Hrdinské činy, u kterých se tají dech, epické tisícihlavé bitvy a boje s příšerami, kterých by se bál i bubák, kterého máte doma pod postelí. To jsou základní ingredience dobrého fantasy příběhu. Kromě toho, že většinou vyhraje ta správná strana, spojuje tyto příběhy ještě jedna věc. Hlavní postavy drtí nepřátele po desítkách s nádherným mečem v ruce. Proto jsme sestavili žebříček podle nás nejslavnějších filmových, seriálových i herních fantasy mečů.

  • Historie palných zbraní Od bambusových tyčí po revolver. Jak se vyvíjely střelné zbraně

    Jak se dozvíte ve slavném dokumentu Bowling for Columbine, v některých amerických státech dostanete automatickou zbraň zdarma k založení bankovního účtu. Držení zbraní civilisty vzbuzuje vášnivé diskuze v mnoha státech včetně ČR. My se ale dnes podíváme do historie, jak palné zbraně vůbec vznikly. A jak se z těžkopádných, nepřesných a nespolehlivých podivností, které na bojištích prohrávaly s luky, staly smrtící nástroje pro vojáky i lovce.

Komentáře (0)

Napište komentář


Naším zákazníkům se věnujeme a odpovíme Vám na jakýkoliv dotaz

Vaše dotazy nám pomáhají se zlepšovat. Co je pro jednoho samozřejmá banalita může být pro druhého zajímavá novota. Nebojte se zeptat. Jsme tu pro Vás! Co sami nevíme, na to se zeptáme dalších odborníků, se kterými spolupracujeme. Nejčastější dotazy pak zveřejňujeme zde. Děkujeme za Vaší zvídavost!

Zvolte jazyk

Zvolte měnu

CZK