Jak se vařilo před dávnými časy?

I když gastronomie prošla jen v moderní éře nevídaným rozvojem, stejně jako naši předkové se při přípravě pokrmů neobejdeme bez ohně, nádobí a správných ingrediencí. Jak si tyto nezbytnosti obstarávali lidé v minulosti?

Bez křesadla ani jiskru!

O tom, jakým způsobem naši předci rozdělávali oheň, se mezi vědci doposud vedou spory. Jednou z možností však zřejmě bylo použití křesadla. Vždyť i nejslavnější evropská mumie – pravěký muž Ötzi měl s sebou na své poslední výpravě nástroje k rozdělání ohně křesáním.

K vykřesání žhavého uhlíku potřebuješ tři důležité komponenty: pazourek, ocílku a práchno nebo hubku. Pazourek dokázali lidé zužitkovat již v době kamenné. Jde o formu křemene, která se dobře štípe na menší kusy. A i když od jeho objevu uplynulo již několik tisíc let, ùštěpy pazourku využívají zálesáci a jiní zkušení výletníci k vykřesání ohně dodnes.

Dalším nástrojem, bez kterého se neobejdeš, je ocílka. Jedná se o tenkou tyč vyráběnou z oceli. Předtím, než však naši předci dokázali kovy zpracovávat, posloužil jim také nalezený kousek pyritu nebo markazitu.

Do třetice je nutné mít po ruce materiál, s jehož pomocí zachytíš vykřesanou jiskru – troud. Naši předchůdci nezřídka sáhli po práchnu nebo hubce. Práchno vzniká zuhelnatěním plátna z přírodního materiálu (konopí, len, bavlna) a bývá považováno za jeden z  nejkvalitnějších druhů troudu.

Pro zisk kvalitního troudu využiješ i houbu

V minulosti si však naši předci museli kvůli nedostatku materiálu často poradit jinak. Řešením bylo použití tzv. hubky – houby známé pod názvem Troudnatec kopytovitý. K zachytávání jisker je vhodná její plsťovitá část, která se nachází těsně pod tvrdou kůrou ve vrchní části houby. Získaný materiál je navíc potřeba upravit, jinak ho jiskra nezažehne.

Máš-li potřebné nástroje připraveny, můžeš se úderem křesadla o ocílku pokusit vykřesat spršku jisker, které zachytíš do troudu. Následně je potřeba zažehlý materiálrozfoukat - rozhořet zvýšeným přísunem kyslíku. Pokud se ti to podaří, můžeš si při nocování pod širým nebem připravit na ohni celou řadu lahodných pokrmů. A pro přísady nemusíš chodit daleko. Místo nadité spižírny ti totiž suroviny poskytne matka příroda.

Vaření v přírodě: co si lze připravit pod širým nebem?

V dobách, kdy lidé získávali suroviny pouze ze svého nejbližšího okolí, vyráželi pro ingredience k přípravě pokrmů do přírody. I dnes si pod širákem zvládneš uvařit z dostupných surovin.

Z borůvek nebo malin připravíš lahodný ovocný salát nebo si je můžeš vychutnat jako lehký dezert po hlavním jídle. Jehličí nebo lesní jahody zužitkuješ při přípravě čaje. A pokud sis na cesty přibalil(a) i kousek masa, můžeš jej dochutit medvědím česnekem. Fantazii se zkrátka meze nekladou. Pokud máš již suroviny po ruce, nabízí se jednoduchá otázka: kam s nimi?

Železné nádobí: tradice prověřená generacemi

Vaření v železných nádobách bývá považováno za prověřenou metodu přípravy jídel, která byla při vaření venku nad otevřeným ohněm populární před tisíci lety a své příznivce si nachází i v současnosti. Proč tomu tak je?

Železné kotlíky nebo jídelní příbory a jiné druhy praktického nádobí poskytují pokrmům výjimečnou chuť díky schopnosti železa uvolňovat se do jídla během procesu vaření. Tato skutečnost bývá někdy vnímána jako klad, protože železo je důležitým kovempro funkci našeho těla.

Dalším důvodem je výborná tepelná vodivost: železné nádobí skvěle přenáší a rozvádí tepelnou energii, a to rovnoměrně po celé varné ploše. Tím je celý proces přípravy mnohem snazší a efektivnější, abys přípravou pokrmů neztratil(a) příliš mnoho času.

Plánuješ výlet do přírody? Nezapomeň se vybavit

Ať už vyrážíš na výšlap sám/sama nebo v početnější skupince, nezapomeň si do batohu přibalit nezbytnou výbavu. Nádobí na vaření v přírodě ti přijde vhod, až si na náročné cestě uděláš zastávku a budeš chtít připravit něco dobrého k obědu.