Přejít k obsahu  Přejít k hlavnímu menu

Nákončí na tkanice

Nákončí na tkanice

Nákončí na tkanice se dokonale hodí k dobovým kostýmům, šatům a výstroji stylizující se do 15. a 16. století. Nákončí jsou odlévaná z mosazi a hodí se jak na textilní, tak na kožené tkanice. Jsou určena na připevnění ke koncům šněrovacích tkanic varkočů, prošívanic a gambesonů, které mívají odnímatelné rukávy spojené šněrováním. Díky nákončím nejen že je šněrování mnohem jednodušší, vaše výstroj tím navíc získá na autentičnosti. Tulejky nákončí jsou děrované pro snadné našití na konce tkanic.

Řadit dle:

Výrobek (1-15 z 19)

Nákončí na tkanice

Nákončí na tkanice můžeme charakterizovat jako duté kovové zpevnění konce tkanic, šněrovadel či řemínků, plnící praktický i ozdobný doplněk středověkého a novověkého odívání. Úlohou těchto předmětů je zajistit konce tkanic před páráním a také zpevnit jejich zakončení, což usnadňovalo spojovat jednotlivé části šatstva snazším provlečením skrz otvor. Nákončí umožňovala rovněž svazování měšců, brašen či váčků, případně připevňování různých drobných předmětů každodenní potřeby k pasům a opaskům

K výbavě dílny tkaničkáře náleželo několik důležitých a nezbytných nástrojů. Pokud pro zhotovení výsledného výrobku byla nutná příprava kůže nebo šňůrek, které se vyráběly ze lnu, vlny, hedvábí, či bavlny, bylo v provozu zapotřebí více řemeslníků. Ti používali stávek, případně rám pro splétání tkanic a nejpravděpodobněji dřevěné kádě pro barvivo. Připevňování nákončí k řemínkům, tkanicím či šněrovadlům bylo prováděno dvěma způsoby. První způsob probíhal stočením a následným sklepnutím předem připraveného plíšku ve tvaru protáhlého lichoběžníku kolem jejich konce. Druhý způsob se lišil proděravěním už připevněného nákončí tenkým hřebíkem či průbojníkem a spojením nýtem.

Zvolte jazyk

Zvolte měnu

CZK