Damoklův meč - legenda, která platí dodnes

Damoklův meč - legenda, která platí dodnes
Nad hrdlem se mu houpala čepel meče, které si Damokles zprvu nevšímal. Když ji ale spatřil, najednou poznal, že se nedokáže radovat a užívat si blahobytu, který ho obklopuje. Jídlo v puse mu zhořklo, malby na stěnách se zkroutily do nepříjemných patvarů. Místo aby si bezstarostně užíval dary od panovníka, chtěl být najednou z paláce co nejdál. Proto se pocitu, kdy se nedokážeme radovat ve chvíli, kdy nás čeká nebezpečí, začalo říkat Damoklův meč. Přitom bychom ho měli nazývat spíš mečem Dionýsa. Proč tomu tak je a jak to celé skončilo?

Pokud bychom hledali spojení Damoklův meč, budeme marně pátrat ve zbrojnicích, knihách o umění války a podobných zdrojích. Jak ve skutečnosti vypadala slavná zbraň totiž není důležité. S názvem se pojí především ustálené slovní spojení, které vešlo do slovníku jako přirovnání. Přitom je ale pojmenované špatně.

Dionýsa holily vlastní dcery, jiným lidem nevěřil

Ve čtvrtém století před Kristem žil Syrakuský vojevůdce Dionýsos I., označovaný jako despota a krutovládce. Svoji moc opíral hlavně o nájemnou armádu. Žil v přepychu, přesto ho trápila jedna věc, která mu nedávala spát. Nemohl se zbavit strachu o svůj život. Tušil, že pokud se lidé vzbouří, budou ho chtít za jeho vládu potrestat. Žil tedy sice v honosném sídle obklopený dobrým jídlem, krásným uměním a dalšími vymoženostmi, nedokázal být ale skutečně šťastný. Obklopen osobní stráží žil jako ve vězení.

Stal se paranoidním. Své hrdlo by holiči nikdy nesvěřil. Když jeho dcery povyrostly, musely otce stříhat a holit, přestože taková činnost královským dcerám rozhodně nepřísluší. Dionýsos byl ale tak nedůvěřivý, že by nikomu jinému vlastní život nesvěřil. Když ale dívky dospěly, začal se jich vládce obávat také. Všechny nůžky a nože před nimi ukrýval, aby je snad nemohly použít jako smrtící nástroj. Stříhat otce přesto dívky musely dál, proto rozehřívaly ořechové skořápky a vlasy i vousy mu tím upalovaly.

Paranoidní král si nechal vyrobit speciální postel

Protože se tak bál o svůj život, dal si zhotovit i zvláštní ložnici, měl svou podivnou postel. Ta byla obehnána širokým ochranným příkopem. Přes ten příkop byl položen dřevěný můstek, který vedl ke dveřím z místnosti. Když král dveře do ložnice zavřel, stačilo otočit můstek zpět a nikdo se tak k jeho loži neslyšeně nedostal.

Úzkostlivý strach mu nedovoloval ani opustit vlastní palác. Když chtěl mluvit k lidem, vše oznamoval z vysoké věže.

Damokles poznal královu paranoiu na vlastní kůži

Jednou se král bavil se svými dvořany. Jako vždy mu pochlebovali, nejlepší v tom byl Damokles. Tvrdil, že jistě nikdo není šťastnější než sám vládce. Dionýsos nechtěl lhát ani vysvětlovat svůj věčný strach. Proto nabídl Damoklovi, že může ochutnat královo štěstí sám.

Damokles se těšil na to, že alespoň na čas pozná královo štěstí. Dionýsos jeho přání samozřejmě hned splnil, za lubem měl ale něco, co mělo Damokla uzemnit a možná ukázat králi, jak jeho situace vypadá z druhé strany. Rozkázal proto posadit Damokla na zlaté lehátko pokryté překrásným kobercem s uměleckými výtvory a kolem dal postavit několik přepychových stolků. Na nich zářily drahé příbory ze zlata a stříbra. Poté rozkázal krásným mladíkům a dívkám, aby přistoupili k Damoklovi a dávali bedlivý pozor. Jejich úkolem bylo splnit jakékoli dvořanovo přání.

Vypadalo to jako pohádka. Celou síň naplňovala opojná vůně. Skvělé jídlo jako by nikdy neubývalo, číšníci nosili stále chutnější dobroty a dvořan si užíval každý doušek pocitu moci, který mu král propůjčil. Damokles se na všechny strany usmíval a byl navýsost spokojený. Vždyť měl na dosah ruky všechno, nač si jen vzpomněl. Proto se cítil na vrcholu štěstí.

Uprostřed hostiny dal ale vládce spustit od stropu na tenké koňské žíni ostrý meč, mířící na hlavu Damokla. Dvořan si zbraně zprvu nevšiml a nerušeně si užívali příležitosti, která se mu díky jeho pochlebovačným řečem dostávala. Pak si ale všiml meče, který mu visel těsně nad hlavou. Najednou už pro samotný strach neviděl krásu, hojnost a bujaré veselí. Okamžitě se proto vzdal svého místa a povýšení. Jediné, po čem v tu chvíli toužil, bylo dostat se co nejdál od krále.

Strach, který paralyzuje člověka před potěšením okolo, se od té doby označuje jako Damoklův meč.

Jak vypadal Damoklův meč?

Strach ze smrti a zrady visí nad každým krutovládcem či diktátorem, ale stejně tak může ochromit i obyčejného člověka. Pokud bychom mluvili v metaforách, dá se říct, že čím silnější výčitky svědomí lidé mají, tím tenčí je koňská žíně, na které pomyslný meč visí. Jak moc si máme tu myšlenku nechat vstoupit do života?

Pravou podobu Damoklova meče dodnes neznáme. O samotnou čepel nejde, přesto se historikové shodují na tom, že šlo zřejmě o docela běžný typ řeckého meče. Oproti jiným mečům měl ale tu vlastnost, že visel, záštita tomu musela být přizpůsobená.

Doporučené produkty

Komentáře (1)

Jaroslava Prokešová
dne 1. 6. 2023 v 17:36:26
Reagovat

Damoklův meč se říká proto,že mu visel nad ramenem,které pořád zvedal nahoru a chtěl se toho zlozvyku zbavit.

Napsat komentář