Filipojakubská noc mezi 30. dubnem a 1. květnem je unikátní v tom, že se v ní prolíná hned několik tradic najednou. Každá z nich má přitom svůj jedinečný příběh.

1. Beltain

Ta nejstarší sahá ke starověkým Keltům. Svátek Beltain (ve volném překladu „Belenův oheň" nebo „zářící oheň") byl jedním ze čtyř hlavních keltských svátků: označoval přechod do „světlé“ poloviny roku, tedy pomyslnou hranici mezi zimou a létem.

Keltové při něm uhasili všechny ohně ve vesnici a zapálili centrální vatru, ze které pak roznášeli nový oheň do svých domovů. Procesí symbolizovalo nový začátek, očistu a ochranu před temnými silami. Hospodářská zvířata se tradičně prováděla mezi dvěma vatrami, aby se očistila od nemocí.

2. Valpuržina noc

Z Německa a severských zemí k nám dorazila Valpuržina noc – nazvaná podle světice Valpurgy (Walpurgy), anglosaské misionářky z 8. století. Valpurga v německé lidové tradici postupně nahradila původní germánské oslavy příchodu jara. Tradici oslavoval i Goethe ve svém Faustovi, kde Valpuržinu noc vylíčil jako čas čarodějnického sabatu.

3. Filipojakubská noc

Název filipojakubská noc odráží snahu církve pokřesťanštit pohanský svátek: Na 1. května totiž připadal svátek apoštolů Filipa a Jakuba.

K této tradici se váže zajímavý detail: dodnes přežívající lidový zvyk – pálení ohňů v předvečer prvního máje – není doložen v žádných staročeských pramenech. Folklorista Čeněk Zíbrt (1864–1932) usuzoval, že k nám pronikl z německého prostředí.

Proč se pálí právě čarodějnice?

Věřilo se, že právě noc na přelomu dubna a května je ze všech v roce nejpříznivější pro zlé síly. Podle pověstí se během ní čarodějnice slétají na sabaty, křižují oblohu na košťatech a škodí lidem i dobytku.

Oheň měl ochrannou funkci: zažehnával temnotu, chránil úrodu i stáda. Z původně pohanského rituálu se tak za dob křesťanství stalo symbolické „pálení zla".

VÍŠ, ŽE… jedna ze starých ochranných praktik spočívala v tom, že se před dveře u chléva nebo na práh domu sypaly hromádky písku nebo stébel slámy? Naši předkové věřili, že pokud na ně čarodějnice narazí, musí napřed spočítat každé zrnko nebo stéblo – do té doby nemůže obyvatelům domu ani zvířectvu ublížit. S příchodem úsvitu a kokrháním kohouta se měla moc čarodějnice zlomit.

Jak vypadá čarodějnice?

Špičatý klobouk, černý plášť, koště, nazelenalá kůže, bradavice na nose. Tento stereotypní obraz je mnohem mladší, než by se mohlo zdát – a nevznikl náhodou.

Proč musely čarodějnice budit hrůzu

Středověká církev potřebovala z čarodějnictví udělat hrozbu, která je snadno rozpoznatelná a vizuálně odpudivá. Lidé věřili, že ošklivý vzhled jen odráží zlou a zkaženou duši uvnitř. Zmínky o košťatech nebo nočních letech pak vycházely z výpovědí obžalovaných.

Pod náporem často nesnesitelných muk popisovali mazání se „čarodějnickými mastmi“ a létání na různých předmětech – třeba také na vidlích nebo holích. Košťata jako čarodějnický symbol se v populárních popisech ustálila zejména v 15. a 16. století.

Špičatý klobouk má zajímavou historii sám o sobě. Některé studie spojují jeho původ s klobouky, které v pozdním středověku musely nosit některé skupiny označované jako „jiné“ – například Židé nebo heretici při pokání. Stejné vizuální stigma se později začalo objevovat i při popisu čarodějnic.

Wicca – čarodějnice v moderní době

Dnešní novodobé čarodějnice z hnutí Wicca vypadají zcela jinak a s pohádkovým stereotypem nemají nic společného.

Wicca je novopohanské náboženství, které vzniklo ve 40.–50. letech 20. století v Anglii zásluhou Geralda Gardnera. Tato víra pracuje s přírodními cykly, uctívá Rohatého boha a jako hlavní zásadu uznává pravidlo: „Čiň, co chceš, pokud tím nikomu neublížíš".

Čarodějnické procesy a upalování

Hony na čarodějnice nejsou ryze středověkou záležitostí. Vrchol čarodějnických procesů paradoxně nastal v době renesance a raného novověku, zhruba mezi lety 1450 a 1750.

Odhaduje se, že v tomto období bylo v Evropě a Americe popraveno mezi 35 až 100 tisíci lidmi. Více než tři čtvrtiny procesů se odehrály v německy mluvících zemích, Francii, Švýcarsku a Nizozemí.

Důležitý milník představoval spis Malleus Maleficarum (česky „Kladivo na čarodějnice“) z roku 1487. Tento dokument se opíral o papežskou bulu z roku 1484 a vytvořil závazný metodický rámec pro vedení procesů. Díky němu měli soudci v rukou návod, jak procesy zdůvodnit před zákonem i před církevními hodnostáři.

Mučení bylo standardní součástí výslechu. Palečnice, španělská bota, skřipec a jiné drastické metody sloužily k vymámení přiznání a jmen dalších „spoluvinic“.

Odsouzenci, kteří se přiznali, byli popraveni o něco humánněji – kat je obvykle před zapálením hranice nejdříve uškrtil.

Kdo zapíral, byl mučen dál – popírání viny totiž inkvizice vnímala jako další důkaz ďáblovy ochrany.

Salem 1692: hysterie v Novém světě

Procesy v americkém Salemu jsou ukázkovým příkladem toho, jak může kolektivní hysterie zničit celou komunitu. V lednu 1692 začaly dvě dívky – devítiletá Betty Parrisová a jedenáctiletá Abigail Williamsová – trpět křečemi a upadat do stavů, které si tehdejší společnost nedokázala vysvětlit jinak než působením nadpřirozených sil.

Brzy se ozvaly další dívky a záhy padla první obvinění. Nakonec bylo obviněno přes 200 lidí. O život přišlo 25 osob.

Soudci tehdy uznávali i bizarní důkazy, jako bylo „přízračné svědectví“ – lidé tvrdili, že je ve snu navštívil duch obviněného a ubližoval jim. V roce 1696 se porotci z procesů veřejně omluvili. Poslední z odsouzených byl formálně rehabilitován teprve v roce 2022.

Velké Losiny: čarodějnictví v českých dějinách

Nejrozsáhlejší čarodějnické procesy u nás proběhly na severní Moravě, na panství Velké Losiny a v okolním Šumperku. Vše začalo roku 1678, kdy stará žebračka ukradla v kostele hostii, aby s ní vyléčila sousedčinu krávu. To spustilo řetězec událostí, při kterých přišlo o život více než 100 lidí.

Klíčovou postavou byl inkvizitor Jindřich František Boblig z Edelstadtu. Jeho metody byly brutální: oběti si musely platit vězení i vlastní popravu.

Inkvizitor se cíleně zaměřoval na bohaté měšťany, jejichž majetek po odsouzení propadl komisi. Hon byl zastaven teprve roku 1692 císařským nařízením: Boblig totiž začal obviňovat i vlivné osoby, které se dovolaly spravedlnosti u císaře.

Nejznámější čarodějnice v dějinách

Mezi nejslavnější čarodějnice patří:

• 1. Alice Kytelerová – první irská žena odsouzená za čarodějnictví (1324), která v noci před popravou záhadně zmizela ze zamřížované cely.
• 2. Tituba – otrokyně ze Salemu, která jako jedna z mála čarodějnické hony přežila, protože se „přiznala“ a obvinila ostatní. Díky tomu neskončila na popravišti, ale jen ve vězení, odkud ji později někdo vykoupil.
• 3. Ježibaba (Baba Jaga) – postava ze slovanské mytologie stojící na pomezí světa živých a mrtvých. Člověku mohla pomoci i uškodit: podle toho, jak se k ní zachoval.

VÍŠ, ŽE… současná literatura má také své známé čarodějky, jako je Hermiona Grangerová nebo Sabrina Spellmanová? Obě si získaly velkou popularitu také ve světě filmu.

Existují čarodějnice dnes?

Ano, moderní čarodějnice existují a hlásí zejména k hnutí Wicca, které má své stoupence po celém světě – Českou republiku nevyjímaje.

Za zmínku stojí i fenomén žítkovských bohyní – tradice „bílého čarování“ z moravsko-slovenského pomezí. Tato tradice však nemá s hnutím Wicca nic společného.

Čarodějnické symboly a runy jsou dnes hojně využívány v estetice šperků, tetování i dekorací?

Runy, které se někdy označují jako „čarodějnické", jsou ve skutečnosti germánským písmem a jejich použití se historicky lišilo od wiccanské praxe, která si je osvojila jako jeden z mnoha inspiračních zdrojů.

Jak se slaví pálení čarodějnic dnes?

Události na přelomu 30. dubna a 1. května jsou dnes příležitostí pro večerní sešlosti a pro milovníky tradic i exkurzí do historie.

Typický program akce zahrnuje:

• Centrální oheň: Velká vatra jako srdce celého dění.
• Symbolické pálení čarodějnic: Upálení čarodějnické figuríny, která symbolizuje zahánění zimy a zlých sil.
• Zábava a jídlo: Hudba a opékání dobrot přímo na ohni.
• Dětský program: Na mnoha místech se pořádají průvody dětí v maskách.

Co připravit k jídlu: Základem jsou klasické buřty a špekáčky opékané na prutu. Labužníci mohou vyzkoušet česnekový chléb, brambory v alobalu nebo slané placky pečené přímo nad plameny.

Tipy pro rodiny s dětmi:

• Malování na obličej: Oblíbené jsou motivy pavučin, hvězd nebo magických symbolů.
• Hledání pokladu: Zábavná hra s plněním úkolů a hledáním skrytých předmětů.
• Kostýmová soutěž: Vyhlášení nejlepší masky večera.

Kostýmy pro čaroděje a čarodějnice

Správný čarodějnický kostým nesmí na žádné oslavě chybět. Výhodou je, že ho snadno sestavíš z několika kousků běžného oblečení.

Základ outfitu tvoří:

• Čarodějnický klobouk: Tradičně černý a špičatý. Efekt podtrhnou hvězdičky, výrazné přezky nebo kousek závoje.
• Tmavý plášť: Pelerína ze sametu nebo lesklé látky dodá kostýmu ten správný styl.
• Koště: Nepostradatelná rekvizita při focení.

Pro děti skvěle funguje i zjednodušená verze: stačí klobouk, kouzelná hůlka a tmavé oblečení, které už mají ve skříni. A pokud doma nenajdeš ani to?

Prohlédni si kostýmy a doplňky v našem obchodě: najdeš tu kvalitní kousky, které z tebe nebo ze tvého potomka udělají hvězdu každé čarodějnické slavnosti.

Nejčastější otázky (FAQ)

Kdy jsou čarodějnice?

Čarodějnice se slaví v noci z 30. dubna na 1. května — tato noc se nazývá filipojakubská nebo Valpuržina noc. Věřilo se, že právě tehdy jsou zlé síly nejsilnější: čarodějnice se slétají na sabaty, křižují oblohu na košťatech a škodí lidem i dobytku. Oheň měl v tuto noc ochrannou funkci — zažehnával temnotu a chránil úrodu i stáda.

Proč se pálí čarodějnice?

Původ sahá ke starověkým Keltům a jejich svátku Beltain. Keltové uhasili všechny ohně ve vesnici a zapálili centrální vatru — procesí symbolizovalo nový začátek, očistu a ochranu před temnými silami. Z původně pohanského rituálu se za dob křesťanství stalo symbolické „pálení zla". Upálení čarodějnické figuríny tedy dnes symbolizuje zahánění zimy a všeho špatného, co s sebou přinesla.

Proč se slaví čarodějnice?

Ve filipojakubské noci se prolíná hned několik tradic najednou. Ta nejstarší pochází od keltského svátku Beltain, který označoval přechod do světlé poloviny roku. Z německého a severského prostředí k nám dorazila Valpuržina noc — pojmenovaná po světici Valpurze, anglosaské misionářce z 8. století. Název filipojakubská noc pak odráží snahu církve pokřesťanštit původně pohanský svátek: na 1. května totiž připadal svátek apoštolů Filipa a Jakuba. Výsledkem je unikátní splývání pohanských, germánských i křesťanských tradic, které přežívá dodnes.

Co na sebe na čarodějnice?

Správný čarodějnický kostým se dá snadno sestavit z několika kousků. Základ tvoří špičatý černý klobouk — efekt podtrhnou hvězdičky, výrazná přezka nebo kousek závoje. K tomu tmavý plášť nebo pelerína ze sametu či lesklé látky a koště jako nepostradatelná rekvizita při focení. Pro děti stačí klobouk, kouzelná hůlka a tmavé oblečení, které už mají ve skříni. Pokud chceš jít ještě dál, prohlédni si naši nabídku kostýmů a doplňků — najdeš tu kousky, které z tebe udělají hvězdu každé čarodějnické slavnosti.

Článek by publikován 10.4.2026