Ostrý renesanční dvouruční meč Leonhard Fronsperger

Ostrý renesanční dvouruční meč Leonhard Fronsperger

Německý Zweihänder druhé poloviny 16. století

Tento model čerpá z konstrukce velkých německých dvouručních mečů 16. století, pro které se dnes běžně používají názvy Zweihänder, Bidenhänder, Großschwert nebo greatsword. Právě během 16. století se vyvinula charakteristická podoba s mimořádně dlouhým jílcem, mohutnou záštitou, neostřeným ricassem a u některých exemplářů také s bočními prstenci a parírovacími háky.

Takové meče jsou úzce spojovány především s prostředím německých Landsknechtů a dalších profesionálních pěších vojáků renesance. Jejich ovládání vyžadovalo sílu, prostor a především dobrou techniku. Dlouhá zbraň umožňovala vytvářet mohutné seky, daleké body a kontrolovat poměrně velký prostor před šermířem.

Oblíbená představa, podle níž jediným úkolem Zweihänderu bylo přesekávat násady nepřátelských pík, je příliš zjednodušená. Velké dvouruční meče mohly sloužit při narušování formací s dlouhými zbraněmi, ochraně důležitých osob či praporů a v dalších specifických bojových situacích. V průběhu druhé poloviny 16. století zároveň stále častěji přecházely také do výzbroje gard a ceremoniálních jednotek.

Dlouhá čepel z uhlíkové oceli 1566

Rovná dvoubřitá čepel z oceli 1566 měří přibližně 100,3 cm. U záštity má asi 3,8 cm na šířku a 6,5 mm na tloušťku, zatímco směrem ke špičce se její tloušťka snižuje přibližně na 2 mm. Tento distální úběr (postupné zeslabování čepele) pomáhá omezit zbytečnou hmotnost v přední části a přispívá k ovladatelnosti jinak velmi rozměrné zbraně.

Na čepeli je vytvořen přibližně 36,2 cm dlouhý žlábek neboli fuller. Nejde o „krvavou drážku“, jak se někdy traduje. Žlábek je konstrukční prvek, který umožňuje vhodně rozložit materiál v průřezu čepele a současně ovlivňuje její vzhled, tuhost a hmotnost.

Ricasso a Parierhaken: druhá úroveň kontroly

Jedním z nejzajímavějších prvků je přibližně 14 cm dlouhé ricasso, tedy neostřená zesílená část čepele bezprostředně před záštitou. Je opatřeno dvojicí podélných žlábků. U velkých dvouručních mečů umožňovalo ricasso posunout přední ruku před hlavní záštitu, zkrátit efektivní délku zbraně a získat lepší kontrolu při boji na menší vzdálenost.

Na konci ricassa vystupují přibližně 4,1 cm dlouhé Parierhaken. Fungují jako jakási druhá záštita: chrání ruku předsunutou na ricasso a mohou zabránit tomu, aby po čepeli sklouzla protivníkova zbraň přímo k prstům. Právě kombinace dlouhého ricassa a parírovacích háků patří k typickým znakům vyspělejších evropských Zweihänderů 16. století.

Dvojitá prstencová záštita

Hlavní záštita má rozpětí přibližně 38,1 cm. Její dlouhá, mírně prohnutá ramena jsou směrem ke koncům postupně zúžena a doplněna dvojicí velkých ochranných prstenců. Tato prostorová konstrukce poskytuje rukám podstatně více krytí než jednoduchá křížová záštita středověkého dlouhého meče.

Na prstencích a jejich spojovacích částech najdeš řadu protáhlých čočkovitých prohlubní. Nejde jen o mechanický díl, ale také o výrazný dekorativní prvek, který rozbíjí velkou kovovou plochu jílce. Záštita i hlavice mají matnou povrchovou úpravu nerezové oceli, která dobře ladí se saténově broušenou čepelí.

Více než půl metru prostoru pro obě ruce

Celý jílec měří přibližně 40,6 cm, z toho samotná kožená úchopová část přibližně 32,4 cm. Dřevěné jádro je potažené černou kůží a uprostřed mírně profilované. Takto dlouhá rukojeť umožňuje měnit rozestup rukou a využívat výrazný pákový efekt při akceleraci i zastavování čepele.

Jílec zakončuje velká, výrazně profilovaná hlavice. Společně s dlouhou rukojetí posouvá hmotnost směrem k rukám. Výsledkem je těžiště pouhých 7,6 cm před záštitou, což je vzhledem k celkové délce zbraně mimořádně blízko jílci. Harmonický bod výrobce uvádí přibližně 48,3 cm od špičky.

Funkční moderní interpretace historického Großschwertu

Autorem konstrukčního návrhu tohoto modelu je zakladatel CAS Iberia Barry Ross. Nejde o přesnou kopii jediného konkrétního muzejního exponátu, ale o funkční interpretaci renesančního Großschwertu, která kombinuje charakteristické historické konstrukční prvky s požadavky současné sériové výroby.

Vzhledem k velikosti je meč dodáván částečně rozložený. Při kompletaci se na trn nasune záštita, následně širším koncem rukojeť a nakonec se pevně našroubuje hlavice. Před každou manipulací doporučujeme zkontrolovat, zda všechny součásti sedí bez vůle a hlavice je řádně dotažená.

Pochva není součástí. U historických velkých dvouručních mečů se skutečně setkáváme také s nošením bez klasické pochvy, mimo jiné s přenášením zbraně přes rameno. Pro moderní přepravu však doporučujeme použít vhodný ochranný obal.

Parametry renesančního Zweihänderu

Vzhledem k ruční finalizaci výroby jsou uvedené rozměry, hmotnost a další parametry orientační. Dodaný exemplář se od nich může mírně lišit.

Leonhard Fronsperger a svět Landsknechtů

Leonhard Fronsperger, narozený kolem roku 1520 v Ulmu a zemřelý roku 1575, patřil k významným německým vojenským autorům 16. století. Jeho rozsáhlé dílo se zabývalo vojenskou organizací, právem, opevňováním, dělostřelectvem, polními tábory a dalšími stránkami renesančního válečnictví. Rozšířené třídílné vydání jeho známého Kriegsbuchu vyšlo roku 1573.

Fronsperger tak zachytil právě vojenský svět, s nímž si velký německý Zweihänder spojujeme: dobu Landsknechtů, pikenýrských formací, palných zbraní a rychle se měnícího způsobu válčení. Tento meč nese jeho jméno na jeho počest. Nejde však o kopii Fronspergerovy osobní zbraně ani o tvrzení, že tento konkrétní typ meče vlastnil.

Péče a bezpečné používání

Uhlíková ocel 1566 není nerezová. Po každé manipulaci proto čepel otři čistým suchým hadříkem a odstraň pot, otisky prstů a vlhkost. Poté nanes velmi tenkou vrstvu vhodného konzervačního oleje. Zvláštní pozornost věnuj žlábkům, ricassu, Parierhaken a prostoru kolem záštity, kde může vlhkost zůstávat skrytá.

Koženou rukojeť ošetřuj pouze přípravkem vhodným pro přírodní useň a nepřemáčej ji olejem. Před použitím vždy zkontroluj pevné dotažení hlavice a zda se záštita ani rukojeť nepohybují. Pokud se objeví vůle, meč nepoužívej, dokud nebude konstrukce správně dotažena.

Ostrý Zweihänder není vhodný pro partnerský šerm. Nesekej do kovu, kamene, stromů, tvrdého dřeva ani jiné čepele. Pro testovací sekání používej výhradně vhodné cíle a velmi prostorný zabezpečený prostor. U téměř 143 cm dlouhé a 2,3 kg těžké zbraně počítej s výrazně větším dosahem a setrvačností než u běžného jednoručního či dlouhého meče.

Doporučené příslušenství

• Ochranný transportní obal na dlouhý meč – moderní a praktická náhrada pochvy, která není součástí dodávky.
• Olej na uhlíkovou ocel a měkký hadřík – moderní základní výbava pro pravidelnou konzervaci čepele.
• Robustní stojan nebo nástěnný držák – moderní řešení pro bezpečnou prezentaci více než dvoukilogramového meče.
• Landsknechtský kabátec, pluderhosen a baret podle předloh 16. století pro historickou prezentaci německého žoldnéře.
• Kožené nebo zbrojní rukavice podle předloh 16. století jako vhodný doplněk renesanční vojenské výstroje.
• Tupý tréninkový dvouruční meč pro partnerské studium technik velkého meče bez rizik ostré čepele.

Kingston Arms – funkční meče za rozumnou cenu

Kingston Arms je prémiová značka americké společnosti CAS Iberia založená v roce 2016. Specializuje se na funkční a historicky inspirované evropské chladné zbraně – od středověkých mečů přes renesanční rapíry až po specializované HEMA trenažéry. U vybraných řad spolupracuje také s respektovaným konstruktérem mečů Angusem Trimem a používá například pružinovou ocel 9260 nebo systém King-Peen.

Tento konkrétní Great Sword má vlastní konstrukční řešení s čepelí z oceli 1566 a šroubovanou hlavicí. Je navržen jako funkční interpretace renesančního Zweihänderu, nikoli jako sportovní feder. Kingston Arms tak i zde představuje zajímavý most mezi cenově dostupnou sériovou výrobou a výrazně dražším zakázkovým mečířstvím – zejména pro sběratele a milovníky historických zbraní, kteří očekávají skutečnou funkční konstrukci a přesvědčivé proporce.