English
Deutsch
Bojová a válečná kladiva
Bojové kladivo (též zvané válečné kladivo) je zbraň používaná od 11. do 16. století. Byla určená k probíjení odolných, často obrněných cílů. Pro tento účel bojové kladivo skýtá dvě možnosti, buď zbroj pod silou úderu plochou stranou kladiva deformovat, nebo jí ostrým bodcem či trny perforovat, popřípadě skrze skulinu mezi pláty rovnou protivníka zranit. S výjimkou zásahů hlavy se bojovníka v těžké plátové zbroji málokdy podařilo několika zásahy zabít, deformovaná zbroj mu ale brala dech a velmi omezovala pohyblivost. Paralyzovaný protivník byl pak už lehkým cílem. Mezi bojovým kladivemzpůsobená zranění se počítaly zejména zlomeniny kostí a žeber. Četné pokusy z moderní doby dokázaly, že ani železný krunýř nebyl nerozbitnou ochranou a bylo ho možné prorazit až do „smrtelné hloubky“.
Zúžení výběru
Bojová a válečná kladiva
Bojové kladivo
Bojová kladiva lze rozdělit na jednoruční a na obouruční. Perlík bojového kladiva byl většinou zakončen úzkým bodcem, jenž usnadňoval probití protivníkovy zbroje. Nejčastěji se kladivo používalo ve středověku v soubojích pěších, těžce obrněných válečníků. Bojové kladivo se stalo jednou z nejrozšířenějších zbraní na světě. Ve východní Evropě a v Orientu však nikdy nedosáhlo takové obliby, jako tomu bylo v západní a střední Evropě. Lehčí kombinované druhy zbrojí východní Evropy a Orientu nepotřebovaly ke svému proražení intenzitu rány kladiva. V 16. století se rozšířil typ bojového kladiva, které mělo rukojeť ohraničenou dvěma záštitnými kotouči. Jezdecká bojová kladivaměla topůrko cca 50 cm dlouhé a špičatá část kladiva byla zpravidla zahnutá do háku. Na boj muž proti muži na válečném poli se používala i obouruční varianta bojového kladiva. Zde se délka násady pohybovala od 150 do 200 cm. V 16. století obouruční kladiva používala jen osobní stráž pánů při turnajích. Jezdecké varianty kladiv se dochovaly až do počátku 18. století. Jako znak společenského postavení ho i později používali Husarští důstojníci.