English
Deutsch
Středověké dýky na šerm
S příchodem plátové zbroje s vysokou ochrannou funkcí ve středověku se dýka stala užitečnou osobní zbraní pro boj muž proti muži. Dýkou bylo možné lehce proniknout skulinami mezi pláty zbroje a tak protivníka zneškodnit. Toto bylo i několikrát ověřeno za použití replik. Dýka byla též častou vražednou zbraní používanou neurozenými občany či pomstychtivými aristokraty, kteří si přáli zachovat si anonymitu. Najdete u nás mnoho věrných replik dýk z různých historických období. Podívat se můžete i na další naše dýky.
Zúžení výběru
Nože
Středověké dýky na šerm
Přišel-li bojovník v boji o meč nebo byl-li donucen bojovat tak, že jej nemohl použít, mohl ještě tasit dýku. Dýka se od nože liší především tvarem - její čepel bývá symetrická a slouží především k rozdávání bodných ran. Zbraně označované jako "dýky" se objevují v našich raně středověkých hrobových nálezech již od 9. století. Dýka se pravděpodobně nosila na straně pravé, jak naznačuje poloha nožů a dýk v hrobových nálezech. Byla-li nošena samostatně, pak možná i na straně levé místo meče. Podobně jako meč se dýka nosila v kožené či dřevěné kůží nebo tkaninou potažené pochvě zavěšené u boku na opasku.
V této sekci naleznete velkou řadu replik dýk vyrobených podle historické literatury, většina z nich je použitelná na scénický šerm. K historickému významu dýky je třeba věnovat několik řádků: Mezi lety 1000 až 500 před n. l. bronz postupně ustoupil železu, ale ačkoliv bylo železo jednodušší ke zpracování, bylo měkčí. Vyhovující čepel byla vyrobena až po objevení metody vytvrzování zocelením, opakovaným kováním porézního železa. Surová ocel zůstala běžným materiálem k výrobě zbraní přibližně do 12. století, kdy technika vykování několika pásů surové oceli vytvářející rafinovanou svářkovou ocel, nakonec poskytla kov se všemi požadovanými vlastnostmi - pevností a možností tvarovat a udržet ostrost čepele.
Více informací o klasifikací zbraní na šerm naleznete zde v našem článku.