Vikinská | Vikingská zbroj

Vikinská | Vikingská zbroj Roku 793 zpustošili dánští Vikingové klášter na ostrově Lindisfarne u severovýchodního pobřeží Anglie. Tímto datem obecně začíná doba vikingská. Vikingové představovali vyspělou civilizaci, přesto se proslavili zejména jako stateční, obávaní válečníci.

Příběh Vikingů

Vikingové pocházeli z oblasti dnešní Skandinávie: Dánska, Švédska a Norska. Nestálé politické situace v Evropě využili k tomu, aby sami sebe obohatili a získali vliv. Vikingové ze Švédska založili své kolonie v baltských zemích, odkud podnikali výpravy na ruské území. Vikingové z Norska se zase zaměřili na Skotsko, Irsko, Shetlandy, Orkneje a Hebridy. Erik Zrzavý se usadil na Islandu a v Grónsku. Jeho syn Leif Eriksson se vypravil až na ostrov Newfoundland u severoamerického pobřeží. Dánští Vikingové se plavili hlavně na západoevropské pobřeží a do severovýchodní Anglie. Roku 850 se dokonce usadili v Kentu a ovládli severozápadní Anglii. Jejich tamní území se nazývalo Danelaw.

Vikingové se během svých loupeživých výprav nejprve zaměřovali na kostely a kláštery, v nichž se ukrývaly truhly plné zlata a klenotů. Spousta sakrálních staveb tehdy lehla popelem a spolu s nimi zmizela v nenávratnu rovněž řada cenných knih.

Obyvatelé severu nicméně nebyli pouze válečníky se špatnou pověstí. Byli považováni také za zdatné námořníky a spolehlivé obchodní partnery. Mohli si dovolit platit zlatem všech zemí, které přepadli. V Anglii se též prosadili jako schopní zemědělci.

Postupem času se Vikingové usazovali, přijali křesťanskou víru a asimilovali. Doba vikingská | vikinská skončila roku 1066 bitvou u Stamford Bridge, v níž anglosaský král Harald II. porazil norské Vikingy pod velením Haralda Hardrady a jeho bratra Tostiga Godwinsona.

Zbraně Vikingů

Již v mladší době bronzové se výrazně rozšířila sekera – viz naše Vikinské sekery. Nesloužila však jen k boji. Uplatnila se rovněž při stavbě domu, nebo s ní muži mohli pokácet les.

Sekera, která se v rukou Vikingů objevila v 9. století, se vyznačovala asymetrickou čepelí, jež se buď rozšiřovala směrem vzhůru, nebo prodlužovala v dolní části ostří (tak zvaná barda). Bohatí Vikingové si opatřovali luxusní sekery vykládané stříbrem. S vikingskou sekerou bývá zobrazován norský král a světec Olaf II, který ve své zemi šířil křesťanskou morálku. Roku 1030 ho v bitvě u Stiklastadu zabil dánský bojovník právě sekerou.

Kromě sekery používali Vikingové meč – viz naše kategorie Vikinské meče. Vyznačuje se rukojetí s masivní hlavicí, jež se podobá tupému jehlanu nebo hlavě hřibu. Hřibovité hlavice byly rozděleny do několika bobulovitých útvarů. Krátká záštita byla občas mírně prohnuta k čepeli. Dvojsečná čepel s mělkým žlábkem měřila 60 až 80 centimetrů a byla zhruba 5 centimetrů široká. Meč vážil necelé 2 kilogramy. Rukojetě dvousečných mečů bývaly bohatě zdobeny ‒ kupříkladu ornamenty z páskových pletenců, zvířat a masek nebo reliéfy z tepaného plechu.

Kromě meče a sekery měli Vikingové k dispozici ještě kopí. Těžší, dlouhé kopí sloužilo k boji zblízka, zatímco k házení byla určena lehčí a kratší zbraň. Kopí a sekera nebyly nikterak nákladné, a proto si je mohl dovolit prakticky každý válečník. Meče naopak byly velmi drahou záležitostí, kterou si mohli dovolit pouze bohatí náčelníci. Obzvlášť při boji na moři používali Vikingové luky.  

V boji se válečníci ze severu chránili kulatými či oválnými štíty. Vyráběly se ze dřeva a občas byly pokryty kůží. Kulaté štíty mohly být až metr široké. Ocelová puklice v jejich středu sloužila k ochraně rukou.

Pro Vikingské přilby byl typický jednoduchý zakulacený tvar. Byly doplněny o nánosník, který chránil nos, a později také o lícnice. Byly zhotoveny z železa či kůže. Lidé si je však mylně představují jako helmy se dvěma rohy. Vikingové začali být v přilbách s rohy zobrazováni teprve v 19. století: snad proto, aby vypadali hrozivěji.

Vikingští bojovníci si svá brnění museli opatřit sami. Kovovou zbroj si tak mohli dopřát pouze majetní náčelníci se svou družinou. Nosili šupinovou zbroj, kdy byly kožené kabátce pošity kovovými šupinami, ale i kvalitní a drahou kroužkovou zbroj. Zbroje vždy sahaly pouze po stehna a rukávy po loket. Díky tomu se Vikingové, většinou pěší bojovníci, mohli snadno pohybovat. Prostí bojovníci se museli spokojit s koženým kabátcem.    

Poradna - otázky a odpovědi

Věnuji se po práci výrobě mečů, mohl bych vyrábět pro Vás?

Řemeslo i v našem státě pomalu vymírá, proto s povděkem slyšíme o každém, kdo našel odvahu a řemeslu se věnuje. Svízelná ekonomická situace posledních let dala vzniknout mnoha dílnám, které se výrobě věnují jako své druhé práci „na přilepšenou“. Pokud se mezi takovéto výrobce počítáte, nepište nám prosím. Zboží odebíráme pouze od profesionálních výrobců, kteří se výrobě věnují jako své hlavní činnosti a dělají jí s plným nasazením. Ano, kolikrát malí výrobci nabízejí opravdu krásné výrobky vysoké kvality, pokud ale jejich zaměstnavatel zavelí, musí činnost omezit a svým v mezičase nabytým partnerům odeslat omluvu. Věřte, že i my už jsme si tímto prošli a dbáme tedy nejen na kvalitu výrobku, tak i na přijatelnou dobu dodání, kterou u příležitostné malovýroby nelze garantovat.

Vstoupit do poradny