Pirátská vlajka

Jolly Roger

Lodě pirátů měly obvykle své vlastní vlajky. Tyto lodě však nedisponovaly vlajkou jedinou, ale měly v zásobě více variant, které se na stožáru střídaly, nebo jich dokonce viselo více naráz. Vlajka s lebkou a zkříženými kostmi se začala objevovat přibližně začátkem 18. století a dostala i svůj specifický název – Jolly Roger. Přídavné jméno jolly bychom do češtiny mohli přeložit jako radostný, rozjařený nebo také podnapilý, což přesně vystihuje lebku s doširoka otevřenými čelistmi, mezi kterými jsou vidět zuby (jako by se lebka smála, nebo možná dokonce vysmívala).

Nebyla-li v dohledu žádná obchodní loď, pluli piráti vodami neoznačeni. Jakmile se však přiblížili ke své kořisti, těsně před samotným útokem vytáhli svoji vlajku na stožár. Během tohoto aktu se obvykle ozval i varovný výstřel. Když však posádka obchodní lodi piráty zpozorovala, bylo už samozřejmě pozdě.

Červený a černý

Posádka lodi, kterou měli piráti v úmyslu obsadit, měla pochopitelně dvě možnosti – buď se bránit zuby nehty, nebo se dobrovolně vzdát. Pokud na pirátské lodi vlála vlajka s lebkou na černém pozadí, měla posádka na výběr. Pokud se však na stožáru smála lebka z červeného pozadí, bylo to znamení, že se piráti svého úlovku za žádnou cenu nehodlají vzdát – tedy i za cenu lidských životů…

Další vlajky

Kromě typické a dnes nejznámější Jolly Roger existovaly i další vlajky. Ačkoli lebka byla prvkem, jaký se na pirátských vlajkách objevoval nejčastěji, dalšími symboly pirátů byly například překřížené šavle, meče nebo nože, kostlivci, probodnutá srdce, kapky krve, šípy nebo třeba sekery, přičemž častokrát se tyto motivy na jedné vlajce vyskytovaly současně. Nejoblíbenější barvou byla pochopitelně černá a červená, ale hojně se užívala i žlutá nebo zelená.

„Pod touto vlajkou žijeme, pod ní též skonáme.“

Piráti, kteří byli zajati spravedlností, skončili pochopitelně na popravišti. V roce 1723, během popravy 26 pirátů, byla pirátská vlajka k vidění přímo na šibenici. Místo smějící se lebky však vyobrazovala motivy smrti a pomíjivosti, jako jsou přesýpací hodiny v rukách kostlivce a šíp bodající do krvácejícího srdce. Vlajka dostala název Old Roger (tedy už ne smějící se Roger, nýbrž starý Roger).

Německý křižník Hela

Během první světové války se pro boj na moři v hojném počtu využívaly ponorky. Protože se však jeden britský admirál nechal slyšet, že tento způsob válčení je nečestný, podlý a podobný pirátským praktikám, začaly se postupem času na britských ponorkách objevovat pirátské vlajky. První, kdo s tímto nápadem přišel a položil tím základy této tradice, byl britský důstojník Max Horton. Učinil tak v roce 1914 poté, co se jeho ponorce HMS E9 podařilo poslat ke dnu německý křižník Hela.

Piráti z Karibiku

Pirátskou vlajku můžeme na moři spatřit i dnes. Námořní lupiči stále ohrožují lodě na pobřeží Afriky (například u Somálského poloostrova), Jižní Ameriky, v Jihočínském moři nebo v oblasti Karibského moře.

Jelikož pirátům byl stanovený i jejich vlastní mezinárodní den, pokud plánujete uspořádat tematickou party v pirátském duchu, rozhodně si ji naplánujte na 19. srpna. Veškeré plánované vyjížďky na moře si ale, pokud možno, odložte na jiný den…