Kulatý stůl a jeho rytíři

Myšlenka kulatého stolu

Když vedeme jednání, kde si mají být všechny strany rovny, zasedáme ke kulatému stolu, ať už skutečně či pouze pomyslně. Idea kulatého stolu, který vyjadřuje rovnost všech zúčastněných, pochází z pověsti o družině rytířů Krále Artuše, zasedajících na hradě Kamelot. Ač ve filmech často můžeme vidět spíše malý stůl pro tucet rytířů, legendy vyprávějí, že se jich ke stolu vešlo sto padesát. Zkrátka pořádný stůl hodný pořádných legend, které jsou kolem něj opředeny. Kulatý stůl se v povědomí poprvé objevuje s dílem Roberta Wace, anglosaského básníka z počátku dvanáctého století. V rytířském románu „Brut“, kde Wace parafrázuje spis Historia Regum Britanniae, tedy Dějiny britských králů od Geoffreyho z Monmouthu, je zmíněn kulatý stůl. Geoffrey však byl takřka Waceovým současníkem a tak ani jedno z vyprávění nelze považovat za příliš důvěryhodný zdroj. Ať už je pravý původ myšlenky kulatého stolu kdekoliv, jisté je, že se jednalo o tak fascinující podnět, že se stal pevným bodem všech dalších pověstí.

Bájný Kamelot

Kamelot sám je dnes mýtem a jen stěží se dají dohledat skutečné pozůstatky keltského hradiště, kterým Kamelot ve své původní podobě nejspíš byl. Je to doba mezi roky 400 a 600, tedy hluboký temný středověk opředený bájemi. Málokoho ale zajímají skutečné pozůstatky skryté pod nánosy legend a času. Většinu lidí fascinují ideje, které Kamelot a jeho rytíři představovali. Ponechme pro jednou stranou legendárního Artuše, kouzelníka Merlina i slavný meč Excalibur. Pojďme se podívat na samotné kamelotské rytíře. Kdo byli a odkud ve skutečnosti pocházeli?

Rytíři kulatého stolu

Složení rytířů kulatého stolu nebylo vždy stejné, proměňovalo se nejen v závislosti na tom, zda některý z rytířů právě plnil odvážná kvést, ale bylo proměnné i v čase a často u stolu zasedli potomci původních rytířů. Zatímco prvotní legendy se věnovaly především králi Artušovi, veškerá pozdější invence autorů rytířských románů a zpěvů Artuše pozvolna upozaďovala, až se stal jen nepatrným motivem na pozadí, zatímco hlavní příběh se odehrával jinde. Jedním z nejslavnějších rytířů kulatého stolu je bezpochyby Lancelot. Je prezentován jako Artušův nejlepší a nejvěrnější bojovník. Jeho věrnost je však zpochybněna ve chvíli, kdy zahoří láskou k Artušově manželce, Guinevře. Rozkol mezi ním a Artušem je jednou z příčin války, která nakonec zničí Artušovo království.

V historii a původním artušovském mýtu však po Lancelotovi není ani památky. Tento rytíř se objevil až ve dvanáctém století, kdy jej do cyklu přidal básník Chrétien de Troyes. Lancelota poprvé uvádí v díle „Le Chevalier de la Charette“, tedy Lancelot, rytíř z Káry. Fantazii Chrétiena de Troyes vděčím ještě za jeden ze slavných motivů artušovských příběhů. Byl to on, kdo kromě Lancelota přivedl na scénu putování za Grálem.

Dalším ze slavných členů Artušovy družiny byl sir Galahad. Byl nelegitimním synem Lancelota a Elain, dcery krále Pellea, která dohlížela na svatý Grál. Jeho duše byla tak čistá, že mu bylo umožněno Grál spatřit. Postava Galahada se objevuje ještě později, než postava Lancelota. Větší prostor je mu poskytnut například v díle Thomase Malloryho „Le Morte d'Arthur“, tedy Smrt Artuše. Tento rytířský román pochází z patnáctého století a už se tedy jedná o poměrně moderní zpracování tématiky. Zároveň je to asi nejkomplexnější shrnutí artušovského cyklu.

Gawain je rytířem, který se na rozdíl od předchozích dvou objevuje už v původních velšských pověstech. Je považován za jednoho z největších rytířů u kulatého stolu a podle některých zdrojů byl Artušovým synovcem. Je zobrazován jako udatný bojovník věrný králi a své rodině, později také vystupuje jako nejbližší přítel Lancelota. Vždy se zastával mladších rytířů a pomáhal jim, stejně tak ochraňoval i dámy v nesnázích, což se později stalo jedním z hlavních bodů rytířského kréda. Nejzásadnějším dílem, v němž Gawain vystupuje, je bezpochyby „Sir Gawain and the Green Knight“, tedy Sir Gawain a Zelený rytíř. Jde o báseň ze čtrnáctého století, psanou anglicky, rukopis je dnes uložen v Britském muzeu.

A svatý Grál?

Svatý Grál, tedy pohár, z nějž při Poslední večeři pil Ježíš Kristus byl jedním z nejžádanějších artefaktů středověku. Není se proto žádným překvapením, že i Artuš a jeho rytíři Kulatého stolu pátrali po mýtickém předmětu magickými vlastnostmi. Za účelem nalezení Grálu bylo podniknuto několik výprav, ale jen nemnohým se podařilo skutečně dosáhnout cíle.