Historické přilby a helmy

Historické přilby a helmy Přilby tvořily odpradávna součást zbroje. Chránily bojovníkovu hlavu a někdy i jeho obličej. Vyráběly se obvykle z kovu, ale v pravěku byly běžnou záležitostí přilby kožené. Stejně jako jiné části zbroje se i historické přilby v průběhu dějin vyvíjely, a tak se můžeme setkat s různými typy helem a přileb.

Antické řecké přilby

Ve starověkém Řecku se přilby vyráběly z bronzu. Většinu z nich zdobil chochol různých barev. Objevilo se zde hned několik typů helmic, z nichž nejznámější je zřejmě korintská přilba, která svým tvarem kopírovala lidskou lebku. Původní helmy ze 7. století př. n. l. byly velmi jednoduché, chránily krk a scházely jim ušní otvory. Pozdější typy již otvory pro oči a uši měly. Tuto přilbu později převzali Etruskové, díky nimž pronikla do římské armády.

Římané svou vojenskou přilbu nazývali galea. Vepředu i vzadu měla štíty, které chránily čelo a týl. Na jejích bocích byly připevněny chrániče lící a skrání. Rovněž tuto přilbu zdobíval chochol zvaný Crista.

Středověké přilby

Vikingové a skandinávští bojovníci, nosili do boje též vikinské přilby. Lidé si je většinou mylně představují jako helmy se dvěma rohy. Tento omyl se díky četnému filmovému a komiksovému zpracování těší takové oblibě, že i my Vikinskou přilbu s rohy (v kategorii ostatní) též nabízíme. Ve skutečnosti se vyznačovaly jednoduchým zakulaceným tvarem. Byly doplněny o nánosník, který chránil nos, a později také o lícnice. Jednoduchá podoba s nánosníkem odpovídala rovněž románským přilbám. Ty však často bývaly zašpičatěné. Vikingové začali být v přilbách s rohy zobrazováni teprve v 19. století: snad proto, aby vypadali hrozivěji.

Od konce 12. století do 14. století nosili rytíři hrncovou přilbu, jež jim chránila celou hlavu. Bojovníci viděli pouze díky úzkým průzorům. Vrchol této přilby byl plochý. Pod hrncovou přilbou nosili vojáci vycpanou čapku batvat a kroužkovou kapuci, aby se chránili před otřesy způsobenými četnými ranami. Z hrncové přilby se vyvinula kbelíková (kbelcová) přilba, která byla užívána od konce 13. do konce 14. století. Jednalo se o vůbec nejtěžší a největší přilbu s vrcholem ve tvaru zvonce, již si bojovníci připevňovali řetězy ke kroužkové košili a nosili ji během prvních střetů těžké jízdy. Poskytovala jen omezený výhled a bojovníkům se v ní navíc moc dobře nedýchalo. Proto si pod ni válečníci nasazovali menší helmu zvanou železná lebka nebo též casis a ve chvíli, kdy se chopili meče či sekery, si kbelcovou přilbu sundali.  

Ve 14. století se nosil šišák, který se rovněž nazýval šlap či basinet. Nejčastější byl typ bez odklápěcího hledí. Kromě něj existoval typ s odklápěcím hledím ve tvaru psího čumáku. Říkalo se mu hunczkap neboli psí nos.

V 15. století se nosila ocelová přilba ve tvaru obyčejného klobouku s krempou. Nazývala se kapalín. Z tohoto klobouku se postupně vyvinul šalíř. Tato helma byla obvykle vykována z jednoho kusu. Kromě krku a brady poskytovala ochranu celé hlavě. Její hledí mohlo být pevné i pohyblivé. Za účelem turnajů byla vypracována kolčí přilba, která se vyvinula z kbelcové přilby. Podle jejího tvaru se jí říkalo rovněž žabí pysk. Její přední část, kterou bylo možné odklopit, se připevňovala na rytířovu hruď. Rytíř viděl jen díky velmi úzké štěrbině mezi přední a zadní částí přilby. Postupem času probíhaly turnaje nejen na koni. Soupeři se utkávali rovněž na zemi, kde potřebovali mnohem lepší rozhled. Proto vzniká otevřená turnajová přilba se zamřížovaným hledím

Přilby v období novověku

Burgundská útočná přilba neboli burgundka se objevuje v západoevropských zemích zhruba od 16. století. Navazovala na šalíř. Byla opatřena hřebenem, který chránil před ranami sečných zbraní. Přilba poskytovala ochranu rovněž šíji a díky lícnicím i tvářím.  

V 16. století se objevila také otevřená přilba morion, jež byla pravděpodobně zkonstruována ve Španělsku. Díky nízkým pořizovacím nákladům se rozšířila do armád po celé Evropě. Nejprve ji užívali pikenýři (příslušníci pěchoty vyzbrojení kopím). Později si ji oblíbily městské a tělesné stráže. Stejně jako burgundská přilba byla vybavena hřebenem. Její okraj byl zakončen úzkou krempou. I když ji počátkem 17. století nahradily modernější typy, tvoří dodnes součást zbroje Švýcarské gardy ve Vatikánu.

Pappenheimka byla otevřená jezdecká přilba, která se rozšířila v 17. století. Byla pojmenována po německém vojevůdci G. H. Pappenheimovi. Tato přilba neodmyslitelně patřila k habsburskému jezdectvu. Postupem času nahradila všechny typy jezdeckých helem. Čelním štítkem procházel pohyblivý nánosník, který se vpředu utahoval šroubem. Po stranách hlavu chránily pohyblivé lícnice.

S Pruskem 19. století byla spojená Piklhaubna: vojenská helma s kovovým hrotem na temeni. Od armády ji převzali policisté a hasiči. Postupně se rozšířila i do armád jiných států. Piklhaubna se těšila oblibě také ve 20. století.

Poradna - otázky a odpovědi

Dobrý den! Mám velikost rukavic 9. Jakou velikost plátových rukavic mám objednat, když v nich chci navíc nosit kožené polstrované rukavice velikost 9?

Pokud chcete nosit v plátových rukavicích nepolstrované kožené rukavice, objednejte obojí ve stejné velikosti (ve vašem případě tedy vel. 9). V případě polstrovaných kožených rukavic doporučujeme objednat plátové rukavice vždy o jednu velikost vyšší (tedy ve vašem případě 10). Pokud zjistíte po obdržení zboží, že velikostně nesedí, výměna je u nás zdarma, platíte pouze náklady na dopravu.

Vstoupit do poradny