Šavle

Šavle je sečná zbraň obvykle zakřiveného tvaru s ostřím na jedné straně, může ale být i přímá a oboustranná. V historii byla velmi oblíbená a užívaná od středověku až po začátek 20. století. Jedná se o zbraň typickou pro lehkou jízdu, jako byli např. Husaři. Vojenská šavle měla ostří pouze z jedné strany, v mnoha případech však bylo ostří i na druhé straně, a to cca do cca 30cm od špičky. Smyslem dvojího ostří byl sečný účinek při vratném seku.

Šavle

Historický původ šavle není zcela jasný. V Evropě se poprvé objevila v 10. století s příchodem Maďarů. K perforaci plechové zbroje se tato zbraň hodila méně, než její příbuzný meč, který měl navíc ostří na obou stranách čepele. V období vrcholného středověku se nosily zejména lehčí typy zbrojí. Vezmeme-li v úvahu technologický pokrok Orientu ve výrobě čepelí (damašková ocel), ztrácí nevýhoda zakřivené čepele na významu. Toto se projevilo např. při křížových výpravách. Velmi rozšířená byla šavle v 19. století v době napoleonských válek. Do dnešních dnů si šavle uchovala ceremoniální charakter použití.