Rapíry

Rapírem se od konce 16. století v označuje v Evropě rozšířená bodná a sečná zbraň. V 16. Století se pod pojmem Rapír rozuměl šlechtický meč, lze ho tedy chápat celkem široce. Rapír se ovšem vyznačuje charakteristickým vzhledem jílce a čepele. Jílec m.j. skýtá dodatečnou ochranu ukazováku, čepel je úzká a lehká.

Rapíry

Rapír vznikl v době, kdy díky vynálezu palných zbraní ztrácely na významu těžké plátové zbroje a dosavadní typy chladných zbraní. Lehčí a snadněji ovladatelnější rapíry si našly svojí oblibu mezi širokými vrstvami i civilního obyvatelstva. Oproti dosavadním mečům a štítům, které měly spíše útočný charakter, se tento nový druh zbraně stává spíše zbraní obrannou.

Oproti dlouhým mečům byla pro rapír typická úzká dvousečná čepel, oproti kordům však měl těžší dvousečnou čepel kosočtvercového profilu s robustní špičkou. Má také typický „kříž“, což je dlouhá příčka / záštita. Na jílci byl zpravidla koš kovaný ze železa s kruhovými příčkami, jehož účelem bylo chránit ruku, kterou již nutně nechránila plátová rukavice. Obzvláště byl chráněn palec a ukazovák, dotýkající se ricassa čepele.