Palaše

Palaš je sečná a bodná zbraň, typem zcela nebo skoro rovné šavle s pádnou, širokou ocelovou čepelí a s jílcem opatřeným košem nebo silnými poutky na ochranu ruky. Oproti klasické šavli je palaš vhodnější k bodnému útoku. Palaš měřil i s rukovětí 1,1 metru. Jednalo se o zbraň používanou především v raném novověku, v 16. a 17. století, uherským a chorvatským těžkým  jezdectvem. Ve své výzbroji jej též drželi kyrysníci a dragouni. Tento typ zbraní se později stal nejdůležitější částí výzbroje těžkého jezdectva – například kyrysníků a dragounů – většiny armád západní Evropy a zůstal jím až do 19. století.

Palaše

Na čepeli se nachází jeden nebo více vybroušený žlábků. Rukojeť se skládá zpravidla ze dřeva potaženého kůží a následně ovinutého drátem. Koš bývá z mosazi nebo železa a je vůči tělu bojovníka otevřená. Existuje mnoho druhů palašů, které se liší délkou, tvarem čepele a tvarem koše. Od kordu se palaš odlišuje širokou čepelí, která může mí jedno nebo dvě ostří. Oproti šavli se palaš lépe hodí k bodání. Šavle má také zakřivenější čepel.