Samurajská zbroj

Když vyráží do války, je válečník připraven na útoky šípy i střelbou z mušket, připraven vrhnout se do ohně či vroucí vody. Jeho neohroženost může pocházet z loajální duše či přirozené odvahy, ale pokud nemá pevnou samurajskou zbroj, může být prospěšný jen malým dílem“. Takto uvádí své pojednání a zbrojích a jejich užívání TANKI YORIAKU ( „Osamělý jezdec“) autor Hayakawa Kyúkei v roce 1735.

Samurajská zbroj

V dávném Japonsku mezi samuraji se zbroj těšila obrovské vážnosti a např. se věřilo, že zbroje mohou obsahovatt duše předků, kteří je nosili Se samurajskou zbrojí se vázalo množství pozoruhodných zvyklostí. Věřilo se například, že oblékat si zbroj tváří k severu přináší smůlu, naopak doporučená světová stana pro tento až obřadný čin byl východ. Zbroj mnohdy chránila svého nositele opravdu velice komplexně, což zjistil v bitvě u Udži roku 1180 válečný mnich Džónujó Meišú z Eucui .Poté co v bitvě na mostě pobil množství nepřátel si spočítal, že byl zasažen cca 60-ti šípy , které však pronikly pouze na pěti místech a pravděpodobně nezpůsobily větší zranění, protože byl schopen si rány, sám ošetřit.

Samurajská zbroj

Od roku 1542 se do Japonska začínají dovážet a prosazovat střelné zbraně, muškety, což změnilo jak dosavadní strategii, tak i konstrukci zbrojí. Zatím co starší verze zbroje byly často vyhotoveny převážně z tlusté kůže, „moderní zbroje“ už byly převážně ocelové, protože byly odolnější vůči kulce z muškety. Samurajská zbroj ve své nejčastější podobě skládá z přilbice KABUTÓ, pancéřových rukávů KOTE, nárameníků SODE, kyrisu DO, pancéřové suknice KUSAZURI a náholenic SUNEATE. Obličej často chrání nálicnice HÓATE či obličejová maska MENPÓ, často bizardního vzhledu. Ne vždy se však požívaly všechny uvedené součásti zbroje. Zbroj mohla být velice lehká od 6 až 7 kilogramů, pro pěšáky AŠIGARU až po velice těžké kolem 50 kg.