Luky tradiční

Luk je stejně jako nůž jeden z nejstarších nástrojů, jaký kdy lidstvo používalo.  Pochází už ze starší doby kamenné. Předpokládá se, že jeho stáří může dosahovat až 50 000 let. Je tedy podobně starý jako oheň. Ve městě Mannheim-Vogelstang byl nalezen cca 40 cm dlouhý pozůstatek z borového luku, starý nejspíše více než 17 000 let. Jednoznačný důkaz nejstaršího použití luku však představují cca 12 000 let staré šípy nalezené ve městě Stellmoor (poblíž Hamburku).

Luk se postupem času vyvinul do mnoha podob. V současné době rozlišujeme luky tradiční, sportovní a kladkové. Luk je střelná zbraň, která má dvě části: nepružnou tětivu a pružné lučiště, zpravidla dřevěné. Jako střelivo jsou používány šípy.

Luky tradiční

Luky tradiční neboli středověké luky (long bow) jsou většinou zhotoveny z jednoho kusu. Mohou však být i skládané. Střílí se z nich „instinktivně“, spoléhajíce na vlastní smysly, bez použití pomocných prostředků, jako je např. zaměřovač.

V této kategorii nalezneme Luky Tradiční přímé a Luky Jezdecké, které byly na bojišti často rozhodujícím prvkem. Tento druh boje byl charakteristický například pro americké indiány či Turky. Krátké turecké luky byly slepovány z několika druhů dřev. Navíc byly často důkladně, až umělecky zdobeny.