Secesní obuv

Secese je posledním z uměleckých stylů přelomu 19. a 20. století, který ovlivnil umělecký řád ve všech projevech a věcech moderního života. Vytvořila módu a životní styl na konci 19. a začátku 20. století, ať již vystupovala pod různými jmény v různých zemích. Těžiště secese neleží ve vysokém umění, v malbě a sochařství, ale v dekoraci a užitém umění. Za hlavní znaky secesního slohu se považuje ornamentálnost, plošnost a záliba v neobyčejných barvách a estetickém využití rozličných materiálů. Secese vyhledává neobvyklé barevné odstíny a váže je podle principu harmonie a kontrastu. Ústředním znakem je stylizace, potlačuje do ústraní jednotvárnost historických slohů a obrací se přímo k přírodním tvarům (listy, květy, lidské a zvířecí tělo). Což se promítá samozřejmě i do obuvnického průmyslu a nového stylu Secesní obuvy.

Secesní obuv

V počátcích secesního období převládají u bot spíše tmavé barvy a postupem času v návaznosti na umělecký sloh převládají barvy jasnější a ornamentálnější.  V období kolem roku 1890 je dominantou dámské boty vysoký podpatek. Po roce 1901 podpatek postupně zmenšuje a dosahuje „rozumnějších“ rozměrů. V roce 1910 přichází do módy malé podpatky pro každodenní nošení.  U pánské Secesní obuvy převládají nižší podpatky a tkaničky začínají převládat nad knoflíkovým stylem utahování.