Římská zbroj Lorica Segmentata

Římská zbroj Lorica Segmentata

Římská zbroj Lorica Segmentata se skládá z následujících částí:

• Helma s chocholem (Crista)
• Ramenní kovové pláty  
• Dřevěný stojan
• Článkový pancíř kryjící trup

Specifikace Římské zbroje Lorica Segmentata:

• vyrobeno z chromovaného 1mm plechu
• hmotnost bez obalu cca 22kg
• jedna univerzální velikost (L-XL)
• zbroj lze nosit, nejedná se pouze o dekoraci

Popis římnské zbroje

Římská zbroj je označení vojenské zbroje ve výstroji římských legií. Základním oděvem legionáře, který měl voják na sobě v boji, při práci i odpočinku, byla tunika s krátkými rukávy nebo bez nich, pod kterou si bylo možno případně obléct přiléhavý nátělník. K ochraně před nepohodou sloužilo sagum, volný plášť z hrubé vlněné látky v tmavších odstínech červené až hnědé barvy, který se spínal na pravém rameni. Sagum bylo součástí uniformy, před bojem i prací se však odkládalo. Běžnou obuví vojínů, a poddůstojníků, ba i centurionů, byly caligae, hrubé, ale pevné boty, kryjící nárt a uvazované řemeny nad kotníky nebo i výše. Jejich podešve byly pobity cvočky, aby déle vydržely. Oděv důstojníků se lišil od oblečení prostých vojáků spíš jen kvalitou a upraveností látky. Jejich běžnou obuví byl calceus, lehčí sandál sahající nad kotníky. Na tunikách měli odznaky svého stavu - příslušníci jezdeckého stavu úzký nachový pruh, senátoři široký. Vojevůdcovským pláštěm bylo nachové paludamentum. V zimním období si vojáci, zvláště v severnějších zaalpských krajinách, oblékali teplejší plášť, paenulu nebo lacernu. Po vzoru některých pomocných jednotek, které se rekrutovaly z Galie a Germánie, se i do legií rozšířilo nošení přiléhavých kožených nohavic sahajících pod kolena. Na ochranu proti mrazu si vojáci museli dát do bot kožešinu nebo vlněnou plsť, popřípadě si až ke kolenům zabalovali nohy do jakýchsi ovinovaček. Ochranou výzbrojí byla přilba (galea), pancíř (lorica) a štít (scutum). Přílba měla prostý polokulovitý tvar, s poněkud protáhlými štítky vpředu a vzadu na ochranu čela a týlu. Po stranách byly k přílbě připevněny chrániče skrání a lící. Na vrcholu přílby byl otvor nebo prstenec k nasazení chocholu. Tento typ přílby vycházel z přileb řeckých a keltských. Běžným typem pancíře legionáře byla tzv. lorica segmentata, článkovaný pancíř, složený s prsních a zádových plátů, z kovových pásků kryjících ramena a z podobných pásů obepínajících dolní část hrudi až po pás. Tyto kovové pásy bývaly připevněny na kůži nebo na silném plátně a byly složeny tak, že dovolovaly volný pohyb. Důstojníci a pretoriáni dávali přednost umělečtějším pancířům šupinatým, setkat se bylo možno i s drátěnou košilí. Vysocí důstojníci a ovšem i císař nosili pevný pancíř tepáním vymodelovaný na tělo. K ochraně břišních partií sloužily vojákům jednoduché kožené nebo kovem vyztužené pásky visící od opasku, důstojníkům kovové plátky připevněné v jedné nebo dvou řadách, podle hodnosti, ke krátké suknici. K výbavě vojáka patřil ještě opasek, který však nesměli nosit nováčci. Štít byl dřevěný, obdélníkového tvaru (120x75cm) a vypouklý. Jeho vnější strana byla pokryta surovou kůží a hrany byly zpevněny plechem. Uprostřed štítu byla kovová puklice, která nejen plnila určitou roli v boji, ale byla současně i středem nejrůznějších kovových i malovaných ornamentů a legionářských emblémů, které pokrývaly vnější stranu štítu.