Lorica segmentata

Lorica segmentata Lorica segmentata je jeden z typů římské zbroje. Římští legionáři používali hned několik typů brnění. Prvním z nich byla lorica hamata: kroužková výzbroj, jež se začala objevovat od 3. století př. n. l. Druhým typem byla lorica squamata neboli šupinová zbroj, kterou legionáři nosili v období republiky i císařství.

Počátkem našeho letopočtu se pak mezi legionáře dostala lorica segmentata a oblibě se těšila až do 4. století n. l. Tato v principu jednoduchá zbroj totiž poskytovalo velmi kvalitní ochranu a zároveň zachovávala dobrou pohyblivost. Její výroba navíc nezabrala mnoho času.

Vzhled loricy segmentaty a její typy

Lorica segmentata je plátová zbroj původem z Galie a Germánie. Údajně se objevila už počátkem 1. století př. n. l., ale rozšířila se až za vlády císaře Octaviana Augusta. Podle některých názorů loricu segmentatu nosili vojáci v západní části římského impéria, zatímco na východě se stále uplatňovalo kroužkové a šupinové brnění. Tuto teorii vyvracejí vykopávky v Izraeli, kde byly nalezeny části hned několika plátových zbrojí.

Loricu segmentatu tvoří čtyři části: pravý a levý ramenní díl kryjí ramena a horní část zad. Břichu a spodní části zad poskytují ochranu pravý a levý spodní tělový díl. Tyto základní části se skládají z několika segmentů, jež jsou zevnitř spojeny koženými pásy, na které jsou přinýtovány.

Celkem rozlišujeme pět druhů loricy segmentaty. Jsou pojmenovány podle míst, kde byly nalezeny: Kalkriese, Corbridge A, B a C, Newstead a Alba Iulia.

Kalkriese

Nejstarší dochovanou loricu segmentatu, předchůdkyni typu Corbridge, zbrojíři vyráběli v prvních dvou desetiletích našeho letopočtu. U německé obce Kalkriese archeologové nalezli přední hrudní díl loricy (typ A) a několik dílů jejího kování (typ B) právě z 1. desetiletí našeho letopočtu.

Další nálezy různých částí a kování byly nalezeny v Dangstettenu, Vindonisse, Strasbourgu (varianta A), v Chichesteru a Waddon Hillu (všechny se týkají varianty B). Datové rozmezí nálezů se pohybuje od 9 př. n. l (!) až do 43 n. l.

Spodní díly tohoto typu dosud nebyly nalezeny, a proto se můžeme jen dohadovat, jak byly všechny díly navzájem spojeny. Rekonstrukce typu Kalkriese vychází pouze z domněnek archeologů.

Corbridge

Jedná se o nejlépe zdokumentovaný druh loricy segmentaty, jehož podoba je přesně známa. Nese název po nalezišti v severoanglickém městečku Corbridge. Tam byl roku 1964 objeven tak zvaný Corbridgeský poklad: dřevěná truhla, která kromě různých drobností obsahovala rovněž dochované díly z 12 segmentat. Díky nim byly identifikovány tři druhy Corbrigde.

Typ A představoval vylepšenou verzi Kalkriese. Jeho části byly spojovány koženými pásky s měděnými přezkami. Tvořilo jej celkem 40 kovových plátů. Tato zbroj se nosila zhruba od poloviny 1. století do poloviny 2. století.

Typ B je zdokonalením typu A. Jeho ramenní části se také spojují pomocí kožených pásků, ale ramena a tělová část jsou spojeny již pomocí háčků. Přezky byly odstraněny, díky čemuž klesla hmotnost zbroje na 5,5 kilogramů. Corbridge B se skládal z 38 plátů. Pravděpodobně byl používán souběžně s typem A. I když byl lepší, nikdy typ A zcela nenahradil.

U Corbridge C byly ramenní části stejně jako u typu B spojeny koženými pásky a ramena s tělovou částí prostřednictvím háčků. Typy B a C se navzájem lišily jen v umístění „oček“ pro háčky.

Newstead

Tento druh loricy segmentaty byl nalezen v Newsteadu již počátkem 20. století. Nejstarší typy této zbroje pocházejí přibližně z poloviny 2. století. Užívala se až do poloviny následujícího století. Kompletní lorica Newstead sice nebyla nalezena, ale díky souhrnu nálezů máme celkem dobrou představu o její podobě.

Tento typ se skládal z menšího počtu plátů než Corbridge, díky čemuž bylo snadnější jej zhotovit. Hlavní ramenní díl tvořily tři části navzájem spojené panty. I díly hrudní části jsou spojeny panty. Pravá a levá hrudní část je navzájem spojena jakýmsi „otočným zámkem“ – na levé straně je připevněn otočný prsten, který se provleče obdélníkovým otvorem na druhé části a pootočením se uzamkne. Zbroj byla celkově mohutnější, a proto neumožnila tak snadný pohyb. 

Alba Iulia

Pozdní typ plátového pancíře se nosil ve 2. a 3. století. Počet plátů u této zbroje opět klesl. Ramena už však opět kryla šupinová zbroj. Alba Iulia se kolem poloviny 3. století přestala používat, jelikož neposkytovala tak kvalitní ochranu jako typy Corbridge.

Poradna - otázky a odpovědi

Šlo by objednat John Lee KEI-BEN IAITO s délkou čepele 78cm?

Veškeré repliky samurajských mečů, které v našem obchodě nabízíme, jsou dováženy ze zámoří. Jelikož se nejedná o vlastí výrobu (jako je to u mnohých evropských chladných zbraní), je nám líto, že Vám jakékoli modifikace rozměrů, barev či dalších vlastností nemůžeme nabídnout.

Vstoupit do poradny