Lorica segmentata

Lorica segmentata Lorica segmentata je jeden z typů římské zbroje. Římští legionáři používali hned několik typů brnění. Prvním z nich byla lorica hamata: kroužková výzbroj, jež se začala objevovat od 3. století př. n. l. Druhým typem byla lorica squamata neboli šupinová zbroj, kterou legionáři nosili v období republiky i císařství.

Počátkem našeho letopočtu se pak mezi legionáře dostala lorica segmentata a oblibě se těšila až do 4. století n. l. Tato v principu jednoduchá zbroj totiž poskytovalo velmi kvalitní ochranu a zároveň zachovávala dobrou pohyblivost. Její výroba navíc nezabrala mnoho času.

Vzhled loricy segmentaty a její typy

Lorica segmentata je plátová zbroj původem z Galie a Germánie. Údajně se objevila už počátkem 1. století př. n. l., ale rozšířila se až za vlády císaře Octaviana Augusta. Podle některých názorů loricu segmentatu nosili vojáci v západní části římského impéria, zatímco na východě se stále uplatňovalo kroužkové a šupinové brnění. Tuto teorii vyvracejí vykopávky v Izraeli, kde byly nalezeny části hned několika plátových zbrojí.

Loricu segmentatu tvoří čtyři části: pravý a levý ramenní díl kryjí ramena a horní část zad. Břichu a spodní části zad poskytují ochranu pravý a levý spodní tělový díl. Tyto základní části se skládají z několika segmentů, jež jsou zevnitř spojeny koženými pásy, na které jsou přinýtovány.

Celkem rozlišujeme pět druhů loricy segmentaty. Jsou pojmenovány podle míst, kde byly nalezeny: Kalkriese, Corbridge A, B a C, Newstead a Alba Iulia.

Kalkriese

Nejstarší dochovanou loricu segmentatu, předchůdkyni typu Corbridge, zbrojíři vyráběli v prvních dvou desetiletích našeho letopočtu. U německé obce Kalkriese archeologové nalezli přední hrudní díl loricy (typ A) a několik dílů jejího kování (typ B) právě z 1. desetiletí našeho letopočtu.

Další nálezy různých částí a kování byly nalezeny v Dangstettenu, Vindonisse, Strasbourgu (varianta A), v Chichesteru a Waddon Hillu (všechny se týkají varianty B). Datové rozmezí nálezů se pohybuje od 9 př. n. l (!) až do 43 n. l.

Spodní díly tohoto typu dosud nebyly nalezeny, a proto se můžeme jen dohadovat, jak byly všechny díly navzájem spojeny. Rekonstrukce typu Kalkriese vychází pouze z domněnek archeologů.

Corbridge

Jedná se o nejlépe zdokumentovaný druh loricy segmentaty, jehož podoba je přesně známa. Nese název po nalezišti v severoanglickém městečku Corbridge. Tam byl roku 1964 objeven tak zvaný Corbridgeský poklad: dřevěná truhla, která kromě různých drobností obsahovala rovněž dochované díly z 12 segmentat. Díky nim byly identifikovány tři druhy Corbrigde.

Typ A představoval vylepšenou verzi Kalkriese. Jeho části byly spojovány koženými pásky s měděnými přezkami. Tvořilo jej celkem 40 kovových plátů. Tato zbroj se nosila zhruba od poloviny 1. století do poloviny 2. století.

Typ B je zdokonalením typu A. Jeho ramenní části se také spojují pomocí kožených pásků, ale ramena a tělová část jsou spojeny již pomocí háčků. Přezky byly odstraněny, díky čemuž klesla hmotnost zbroje na 5,5 kilogramů. Corbridge B se skládal z 38 plátů. Pravděpodobně byl používán souběžně s typem A. I když byl lepší, nikdy typ A zcela nenahradil.

U Corbridge C byly ramenní části stejně jako u typu B spojeny koženými pásky a ramena s tělovou částí prostřednictvím háčků. Typy B a C se navzájem lišily jen v umístění „oček“ pro háčky.

Newstead

Tento druh loricy segmentaty byl nalezen v Newsteadu již počátkem 20. století. Nejstarší typy této zbroje pocházejí přibližně z poloviny 2. století. Užívala se až do poloviny následujícího století. Kompletní lorica Newstead sice nebyla nalezena, ale díky souhrnu nálezů máme celkem dobrou představu o její podobě.

Tento typ se skládal z menšího počtu plátů než Corbridge, díky čemuž bylo snadnější jej zhotovit. Hlavní ramenní díl tvořily tři části navzájem spojené panty. I díly hrudní části jsou spojeny panty. Pravá a levá hrudní část je navzájem spojena jakýmsi „otočným zámkem“ – na levé straně je připevněn otočný prsten, který se provleče obdélníkovým otvorem na druhé části a pootočením se uzamkne. Zbroj byla celkově mohutnější, a proto neumožnila tak snadný pohyb. 

Alba Iulia

Pozdní typ plátového pancíře se nosil ve 2. a 3. století. Počet plátů u této zbroje opět klesl. Ramena už však opět kryla šupinová zbroj. Alba Iulia se kolem poloviny 3. století přestala používat, jelikož neposkytovala tak kvalitní ochranu jako typy Corbridge.

Poradna - otázky a odpovědi

Z jakého materiálu a jakým postupem vyrábíte dýky?

Dýky se ve zjednodušené formě vyrábějí jak následuje: Základní tvar čepele je vypálen laserem z pružinové oceli dle ČSN 14260. Neobrobený kus čepele putuje do frézy, kde je vyfrézováno ostří a středový žlábek. Obrobená čepel se následně zakalí v oleji a temperuje na požadovanou tvrdost. Následně se osadí záštitou a hlavicí. Hlavice se zpravidla nýtuje na stopku čepele. Záštita se někdy zaletuje mosazí. Pod koženou omotávku se zpravidla vkládají dřevěné destičky, aby měla rukojeť optimální sílu pro pevné držení. Na konec se provede konečná povrchová úprava pod drátěným kartáčem, popřípadě pod filcovým kotoučem s leštící pastou.

Vstoupit do poradny